Speciál: Hororový skvost exkluzivně v kině Aero

 

 

Skvělé filmy jsou skvělé na jakékoli platformě, ale velké plátno zážitek nepochybně prohlubuje. To platí obzvláště v případě hororového žánru, který ve 21. století přináší spíše rozpačité tituly. Jelikož oblíbené žižkovské kino bylo založeno před devadesáti rokama, uvádí počiny, které rovněž slaví jubilea. Vyrazit bylo aktuálně možné na famózního King Konga (90 roků od premiéry), na Akiru (35), na Lola běží o život (25) a právě 20. listopadu od 20:30 přijde řada na legendárního Vymítače ďábla, který vzniknul před půl stoletím a na jehož letošní sequel od tvůrců nové halloweenské trilogie u nás zamířilo do bijáku navzdory nedobrým ohlasům přes 30 000 lidí.

„Nebudu stavět svou kariéru a úspěch nebo neúspěch filmu na výkonu dvanáctiletý holky,“ prohlásil Mike Nichols, který byl žádaný díky Absolventovi či Hlavě 22. Producent za Warner Bros. John Calley, jenž byl v době vzniku Vymítače ďábla zrovínka manželem Olgy Schoberové, tedy oslovil Arthura Penna, jenž v podstatě s Bonnie a Clydem nastartoval éru Nového Hollywoodu, která přinesla řadu silných autorských klenotů. Jenže rodák z Philadelphie odmítnul, protože v té době přednášel o svém oboru na yaleské univerzitě. Ani v případě Johna Boormana, co šokoval s Vysvobozením, Calley nepochodil, neboť mu režisér vzkázal, že nebude točit příběh o mučení dítěte. Peter Bogdanovich (Poslední filmové představení) se nenechal přesvědčit ani s lichotkou: „Jestli ten film nenatočíte vy, tak už nikdo.“ A tak přišla řada na Williama Friedkina, ač nedlouho předtím autorovi předlohy Williamu Peteru Blattymu velmi ostře odmítnul jeden televizní scénář.

Ale Francouzská spojka se stala obrovským hitem a získala pět Oscarů, z toho jeden připadnul Friedkinovi. Za režii Vymítače ďábla mu bylo vyplaceno 325 000 dolarů. Jenže američtí filmaři, kterým patřila 70. léta minulého století, v nejednom případě neustáli úspěch a slávu a peníze, což se projevovalo výstředním, někdy megalomanským chováním. Friedkin z tohoto pohledu nebyl výjimkou. Na place si prý počínal jako cholerický autokrat a neváhal házet s věcmi po ostatních. Členy štábu vyhazoval, a pak je zase přijímal. Jeho panovačné pokyny přinesly Ellen Burstyn dlouhodobé zranění páteře. Pakovat se musel také architekt John Robert Lloyd, protože režisér nebyl spokojený s jeho dekorací a nechal ji předělat. Mnozí však tvrdí, že šlo jenom o záminku, protože byl nepřipravený a potřeboval tímto způsobem získat čas. Takové jednání neomlouvá ani fakt, že krátce před natáčením přišel o matku, se kterou měl vynikající vztah.

 

 

To samé se přihodilo Williamu Peteru Blattymu, jehož první verze scénáře měla 226 stran. Nakonec se podařilo mu vysvětlit, že odbočky dále rozvíjející některé linky nejsou důležité. Pro roli otce Karrase se uvažovalo o Jacku Nicholsonovi či Marlonu Brandovi, jenže postavu ve finále ztvárnil oproti uvedeným dvěma osobnostem o poznání méně hvězdný Jason Miller, protože si tvůrci uvědomili, že kdyby byl obsazen Brando, strhával by svým uměním pozornost na sebe a proměnil by film ve svoji exhibici. Angažování Ellen Burstyn do úlohy matky bylo snadné, kdežto hledání dívenky, jaká ztvární malou Regan MacNailovou, o jejíž ‚creepy‘ vzhled se ve fázi posednutí postarala špička ve svém maskérském oboru, tedy Dick Smith (Kmotr, Taxikář, Amadeus), to bylo složitější.

„Kvůli tomu vlivu, jaký film měl, se mně změnil život. Lidé si mě až příliš začali spojovat s tou postavou. Každý mě znal, ale já neznala nikoho. A je pravda, že se mě lidé báli, když mě potkali na ulici. Myslím, že Vymítač ďábla je neuvěřitelný film. Vychází z neuvěřitelné knižní předlohy, má neuvěřitelný scénář. Billy Friedkin měl jasnou vizi a přesně věděl, co chce. Velice důležitý byl herecký výkon Ellen Burstyn, protože kdyby jí diváci nevěřili, nikdy by necítili žádné sympatie k mojí postavě. To natáčení nebylo vůbec jednoduché, ale na ten film jsem velmi, velmi pyšná,“ nechala se slyšet Linda Blair, které v době natáčení bylo čtrnáct a které muselo studio, jaké zakoupilo práva na zadaptování románu ještě před jeho vydáním, po premiéře platit ochranku.

 

 

Na samotném počátku přitom posloužil jako hlavní zdroj inspirace skutečný případ čtrnáctiletého chlapce z Marylandu, kterého v roce 1949 údajně posednul ďábel, a tak nastoupil katolický kněz s vymítáním, které trvalo pětatřicet dnů. Během tohoto proces klučina údajně doopravdy začal levitovat a na jeho kůži se objevovaly anglicky napsané nápisy jako „peklo“ či „Kristus“. I kvůli ochraně chlapcovy identity se autor rozhodnul vyprávět o dívce, čímž dodal naprosto zásadní rozměr, jelikož Regan má dvanáct roků a vymítání tak může sloužit jako metafora pro první menstruaci, kdy se z dívky stává žena.

Svůj velký podíl na tom, že tenhle horor tak skvěle funguje, má herečka Mercedes McCambridge, jejímž hlasem ďábel promlouvá. Vedle toho bylo samozřejmě nutné zachovat míru realističnosti i tehdy, kdy se dějí nadpřirozené věci typu levitování, pohybujícího se nábytku či otáčení hlavy o 180 stupňů. Nejčastěji se ovšem při zmínce o Vymítači ďábla vybaví scéna, kdy se Regan vymočí před hosty večírku, a pak masturbace krucifixem, po které přestala církev celý projekt podporovat. I Roger Ebert – kritik natolik věhlasný, že se dočkal hvězdy na hollywoodském chodníku slávy, po zhlédnutí začal zpochybňovat svou víru v lidstvo. V tom smyslu, jestli jsme doopravdy tak otupělí, že potřebujeme takhle intenzivní film k tomu, abychom vůbec něco cítili.

Je pravda, že The Exorcist prokázal, že se znechucení může stát zábavou pro masy. Tehdy zároveň zapracovala šeptanda, tudíž se stalo, že tržby záhy přesáhly 160 milionů dolarů v době, kdy stál lístek do kina 3 dolary! Dokonce se na čas povedlo z předních stránek novin vyšoupnout aféru Watergate! Nemuselo tedy vadit, že když se William Peter Blatty poté, co se studio postavilo za jím vyhozeného Friedkina, zřekl producentských povinností a přestal hlídat rozpočet, vyhoupnul se nakonec ze 4,2 milionu na 12 milionů. Někteří při odchodu z kina dokonce omdleli. Jako paní v Tucsonu v Arizoně, kde Ellen Burstyn akorát natáčela drama Alice už tu nebydlí a na svoje narozeniny vzala kolegy a členy štábu na Vymítače ďábla do kina. Té paní se snažila pomoct, jenže když se začala probírat, uvědomila si, že by nebylo dobré, kdyby jako první uviděla herečku z toho filmu.

 

 

Podle výše uvedeného se tedy nedá tvrdit, že by v USA byli po Mansonových vraždách, válce ve Vietnamu a masakru na univerzitě v Kentu skutečnými hrůzami natolik zocelení, aby v pohodě ustáli horor o holčičce posedlé ďáblem (což tedy představuje jednu z možných interpretací). Zvědavost však převyšovala, a tak se kupříkladu přihodilo, že v Montrealu čekali nedočkavci od čtyř hodin ráno v minus třiceti stupních na to, až bude možné si koupit lístek. O tom, že je čeká zážitek, jaký se pravděpodobně zadře pod kůži, svědčil vynikající plakát Billa Golda, který šel proti proudu tím, že zatímco světlo bývá obvykle v hororech zdrojem naděje a úlevy, tady věru nevěstí nic dobrého.

Můžeme se jenom domnívat, jestli režisér mluvil pravdu, když říkal, že jedné noci záhadně shořel celý plac a nikdy se nepodařilo odhalit příčinu (o tři roky mladší Přichází Satan je obklopen řadou podobných tajemství). Není divu, že úspěch tohoto snímku inspiroval další k natočení bijáků na totožné téma. Žádný se však originálu dosud nevyrovnal, tak jako stále vládne o rok starší a v době uvedení rovněž komerčně nesmírně úspěšný Kmotr mezi gangsterkami. Odvážlivce a odvážlivkyně, stejně jako milovníci a milovnice filmu, by si ale rozhodně neměli nechat ujít unikátní příležitost vidět Vymítače ďábla na velkém plátně, protože takováto nevšední zkušenost za to prostě stojí. Ovšem pozor! První řada je už komplet obsazená.

KOMPLETNÍ PROGRAM KINA AERO JE K DISPOZICI TADY

FOTO: cinema.de