Recenze: Mord

 

 

„Jó, není nad vesnickou zabíjačku,“ říkají si určitě ti, kdož rádi vesnické zabíjačky (a také sérioví vrazi, kteří vraždí mimo město). A říká si to i Adam Martinec, který jich v životě zažil hodně. Tímto počinem na poli hraných celovečeráků debutuje. Přitom se jedná o absolvenťák FAMU, který míří do kin, podobně jako Cesta do Říma nebo Road-Movie (recenze). Oproti těmto dvěma dalším zmíněným se dostal na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary do hlavní soutěže, kde si vysloužil Zvláštní uznání poroty, ve které zasedal Geoffrey Rush, Eliška Křenková či producentka Christine Vachon. Teď na něj čeká těžší zkouška, kdy bude chtít pokud možno plnohodnotně zaujmout nefestivalové diváky a divačky.

Ve světě by údajně jakoukoli snahu o zabíjení zvířat za účelem jejich snědení netolerovali, u nás se předpokládá větší divácká vstřícnost vůči zabíjačkám, jelikož spousta Čechů i Češek se minimálně na jednu už určitě někdy dostala. Tady míříme na pozoruhodně nehostinnou oblast na Moravě do rodiny, kde jsou prarodiče, otec, jeho dvě dcery, jejich muži a děti. K tomu další příbuzní, potažmo známí, a jeden zapšklý, udavačský soused, kterému dělá radost, když může někomu pokazit bytí. Nebylo by překvapením, kdyby Martinec postavil scénář jenom na replikách, které při takovéto akci ve skutečnosti slyšel. Dalo se očekávat, že více než vztahy lidí s prasaty se budou řešit vztahy rodinné, tj. mezilidské. Tak třeba: Děda je starší, a proto už není takový fanda do zabíjaček, jako býval zamlada. Nebo: Jedné z dcer to ve vztahu skřípe, a tak to chce nějak řešit (především tedy tím, že chce – na rozdíl od „Bejby“ – sedět sama v koutě … a ve tmě). A ještě: V podstatě nejmladší člen, tedy dosud klučina, už se na to patrně nemůže dívat a raději se někam dost vzdálí, aniž by o tom dal komukoli z dospělých vědět.

Při uvedení v Karlových Varech se o Mordu mluvilo v souvislosti s filmy československé nové vlny, zvláště pak těmi od Miloše Formana. Jisté podobnosti bychom rozhodně našli, ale jinak to bylo především kvůli hojnému obsazení neherců, které doplňuje nemnoho profesionálních herců a hereček, mezi které patří například Pavlíny Balner, která má letos v kinech po Jedné noci druhý film a u které nedává dobrý smysl, že v české kotlině nepatří k nejobsazovanějším – nejen proto, jak výtečně zvládá ten přirozený, civilní projev, takže mezi ostatními nikterak nevybočuje, což vzhledem k tomu, že se pohybujeme vesměs na jednom místě a v rámci jedné rodiny, představuje ideální stav. Z mužských postav je ovšem díky svému nepřehlédnutelnému charismatu jednoznačným vítězem představitel Karla, neboli Karel Martinec, čili skutečný otec režiséra a scenáristy Adama Martince. Nebylo by překvapením, kdyby to dotáhnul až k nominaci na Českého lva, jako kdysi třeba Antonín Kratochvíl, případně jako Klaudia Dudová, jaká v konkurenci Kláry Melíškové, Táni Dykové, Táni Pauhofové a Judit Bárdos dokonce sošku získala.

 

 

Nabízelo se několik možných řešení, co by mohlo posloužit de facto jako druhý plotpoint, tedy událost, jaká příběh, resp. v tomto případě asi spíše děj, posune jiným směrem, než jakým do té doby probíhal. Nakonec bylo vybráno řešení, které hrozivě a varovně vztyčuje ukazováček vůči všem, kteří by snad byli natolik troufalí, že by si – navzdory zákazu od EU (jak podotýká ten zapšklý, udavačský soused) – chtěli na svojí zahradě uspořádat taky takovou zabíjačku. Ne u všech by totiž ta událost, jaká nastane, musela dopadnout dobře. Nechce se věřit tomu, že by právě tohle bylo režisérovým záměrem. To už se více věří tomu, že počítal s tím, že si při sledování jeho filmu budeme přemýšlet kupříkladu nad tím, jestli bychom se zrovna s těmito lidmi chtěli zúčastnit této akce. Odpověď zní: „Jo, klidně.“ I proto, že jsou všichni sympatičtější, než naprostá většina z vesnice pocházejících či na vesnici žijících postav, jaké známe z projektů Bohdana Slámy, obzvláště tedy ze Sucha.

Mord je počin, na kterém je úplně nejlepší, že ač se jedná o absolventský film FAMU, vůbec se netváří býti vyrobený pod hlavičkou FAMU. To znamená, že se režisér, který má prakticky celou kariéru teprve před sebou, na rozdíl od svého kraťasu Anatomie českého odpoledne nesnaží o umění, které má být vznešené, eventuálně, slovy Mary Poppins: „supercalifragilisticexpialidózní“. Že si na rozjezd vybral téma, které mu je blízké, pochopitelně nepředstavuje absolutně nic špatného. Rozhodně by ale bylo maximálně zajímavé, kdyby někdy v budoucnu vystoupil ze své komfortní zóny a zkusil by trochu něco jiného, třeba čirou komedii, jelikož kdo tvrdí, že Mord je komedie, ten Mord ještě neviděl. A vlastně ani neslyšel, neboť věc se má tak, že hudba zdaleka nepatří k nejsilnějším stránkám této novinky. Na úvod připomene Titanic, později v upraveném aranžmá zbytečně zazní Kdož su boží bojovníci. Vlastně by nebylo překvapením, kdyby sám Jan Žižka (potažmo tedy Otakar Vávra, který o Janu Žižkovi točil a jehož jméno jest s FAMU nerozlučně spjato) vstal z hrobu a autorovi za tohle vyčinil.

FOTO: CinemArt