Recenze: 28 let poté

 

 

Kdysi dávno, když ještě děti hltaly Teletubbies, vypuknul virus, který ve finále nepotěšil ani obchodníky s biologickými zbraněmi. Lidi se začali proměňovat v krvelačné zombie (tohle slovo zazní v rámci série letos poprvé). Zaútočili i na barák, ve kterém bydlel malý Jimmy. Otec farář mu dal křížek, aby jej ochraňoval. Osmadvacet roků poté došlo na další virovou epidemii. Skutečně epidemii, nikoli pandemii, protože to vypadá, že v kontinentální Evropě se podařilo virus zdárně vymítit už v jeho počátcích a „nechali si ho“ jen na Britských ostrovech. Odříznutá komunita kolem dvanáctiletého Spikea, jeho mámy Isly a jeho otce Jamieho si našla bezpečnou zónu na ostrově, který s okolním světem spojuje jediná cesta, kterou vždycky při přílivu zatopí moře. Těm, kteří tuhle část světa obývají, zřejmě vůbec nikdo nepřijde na pomoc. Naučili se tedy být při přežívání soběstační, což zahrnuje i rituál, který do jisté míry slouží jako náhrada za základní vojenskou službu.

Nejednou, tj. nejen třeba u Vikingů, jsme byli svědky toho, kterak klučina, co je věkem ještě dítě, musel vyrazit na zkušenou. Týká se to i Spikea, jehož bere otec Jamie na pevninu, aby sejmul nějaké svoje první zombíky. Matce Isle se to samozřejmě vůbec nelíbí. Zároveň má svých starostí dost, neboť je zjevně celá popletená a poměrně často říká nesmyslné věci. Každopádně, klučina vícekrát zaváhá, ale nakonec se podaří doběhnout zpět do bezpečí svojí komunity přeživších, zuřivému a hladovému alfa zombíkovi navzdory (ten úplně nejvíc nejnebezpečnější vypadá jako Jason Momoa, leč tahle podobnost jest čistě náhodná). Spike si tam venku všimnul velikého ohně. Údajně jej udržuje doktor Kelson. Ten by snad mohl matce pomoc, když je doktor, ne? Dobrý vztah s otcem dostane po návratu do bezpečí povážlivou trhlinu, když se ukáže, že lže a že líže Rosey (Amy Cameron), neboli jinou členku komunity. Spike se tedy vydává za Kelsonem, přičemž si nemůže být jistý, jestli se z něj pod vlivem okolností nestalo sadistické monstrum á la Mengele.

 

 

Jelikož se pohybujeme v post-apokalyptické budoucnosti, můžeme si položit otázku, které tituly ji zobrazují nejpůsobivěji. Pokud jde řeč pouze o atmosféře, na první dobrou se vybavují Šílený Max: Zběsilá cesta a Furiosa, Cesta, Posel budoucnosti, Bitva o Planetu opic a všechny další částí této franšízy, jaké následují Zrození, tj. Úsvit, Válka a vlastně i Království, ve kterém taky v podstatě dominuje zelená. Atmosférou se 28 let poté místy podobá i hororu Men, se kterým scenárista Alex Garland přišel v roce 2023, a teoreticky také jeho dalšímu snímku Annihilation. Z hlediska příběhu se na to tentokrát snaží jít originálně a nedraze, což se do značné míry daří, a tak je pravděpodobné, že se tahle třetí část série zaryje mnohým do paměti mnohem hlouběji, než tahle první, ze které si osobně pamatuju jenom scény z vylidněného Londýna.

Ve 28 let poté pěkně vykresluje Garland psychologii postav. Jamie (Aaron Taylor-Johnson) si ještě pamatuje dobu, kdy všechno bylo v pořádku, a tak se v zamořeném světě snaží si najít nějaké radosti, které by mu připomněly, jaké to bývalo za normálu. Stav, v jakém se nachází Isla, přinesl po Posledním souboji a Motorkářích další pozoruhodnou příležitost pro Jodie Comer, jejíž herecký rozsah jest zjevně obrovský. Malý Spike (Alfie Williams) nemá mnoho zkušeností, ale ani to jej neodradí od realizace svého vratkého plánu, který se zakládá na pouhé domněnce. Díky odvaze, odhodlání a ušlechtilým morálním zásadám by z něj klidně mohl vyrůst nový Robin Hood, pokud se tedy nechytne nesprávné party. Abychom nespoilerovali, k doktoru Kelsonovi napíšeme jenom to, že podobně jako V z V jako Vendetta, přichází s něčím jiným, než co bychom od postavy takového typu očekávali.

Že scenárista krátce po sobě využije „Last Minute Rescue“, tedy záchranu na poslední chvíli, kvůli čemuž v tom druhém případě neexistuje napětí, když víme, že v tom prvním to dopadlo dobře, ještě tolik nevadí. Scéna porodu rozhodně není tolik meta jako závěr Garlandova zmiňovaného projektu, naopak v sobě nese něco lidskosti. Jinak se 28 let poté spíše soustředí na to, jak se z lidí stala vyloženě zvířata, než aby chtěl satiricky zesměšňovat konzumní nenažranost, jako to činí George A. Romero ve svém Úsvitu mrtvých. Rozhodně to dokazuje, že subžánr zombie hororu je velice rozmanitý a může úderně nastolovat lecjaká témata. Než se k nim dostaneme, musíme si povědět, že velice zamrzí, že tady nezískáme informace o tom, co konkrétně způsobilo, že jsou někteří zombíci „slimolezové“, neboli pomalí hloupí tlouštíci, jiní jsou rychlí a další rychlí, silní a chytří.

 

 

Témat se vyskytuje více, nicméně se dá napsat, že jedno ční nad ostatní. A tímto tématem je smrt. Zvláště v poslední třetině filmu značně dominuje, až získáme podezření, že tím Alex Garland či Danny Boyle reflektují nějaké osobní trauma. Na druhou stranu platí, že zatímco u některých upírských hororů si klidně můžeme říct, že na tom být upír vlastně není nic špatného, naopak to má svoje výhody, u 28 let poté nás rozhodně ani na nechvíli nenapadne si říct, že být zombie musí být fajn. Pádný důvod, proč se s lidskými hrdiny vydat na jejich výpravu do tohoto nehostinného prostředí, ve kterém je ale zjevně stále možné vyrábět elektřinu a které s největší pravděpodobností skýtá ještě další překvapení, na které si budeme muset počkat do příštího roku, neboť tahle podívaná je koncipována jako první část, což je dobré před zhlédnutím vědět.

28 let poté je film, který mohl režírovat sám Garland, leč raději zvolil Občanskou válku a Warfare. Otěží se tedy chopil Danny Boyle, který se u Transu a T2 Trainspottingu poněkud utrhnul ze řetězu. Stejně divoký styl, kterým se snaží útočit na všechny smysly, volí i tentokrát, přičemž se dá tvrdit, že jej v každém z těch uvedených případů updateoval, což takový Adam McKay (Sázka na nejistotu, Vice, K Zemi hleď!) prakticky neudělal. Boyle posouvá na novou úroveň i slow-motion trademark Sama Peckinpaha (viz nejen Divoká banda). Střih, zvuk, kamera, režie způsobují, že 28 let poté opravdu není obyčejnou zombiárnou. Svět, ve kterém se odehrává, je určitě natolik nosný, že by klidně mohly vzniknout v něm se odehrávající romány, komiksy či televizní seriál. A zároveň platí, že celkem spolehlivě funguje jako horor, drama, akčňák i sci-fi (plus groteska v závěrečné scéně).

FOTO: Falcon