Jinak by patrně ani nebyl režisérem David Leitch, jenž se dlouhou dobu živil jako kaskadér. Pak přesedlal a jeho akční komedie se těší velké divácké oblibě (Bullet Train, Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw, Deadpool 2). Se seriózně míněnou podívanou Atomic Blonde: Bez lítosti to taková sláva nebyla. Teď tedy mohl navíc vyprávět čistě o tom, o čem toho ví spoustu. A nepochybně znovu posílí hlasy, že by bylo fajn, kdyby i kaskadéři měli možnost získat skutečného Oscara (když už ho nově budou mít i osoby zodpovědné za casting), jakkoli by ten výběr byl patrně nesmírně náročný, protože úžasných kaskadérských kousků můžeme ve filmech každoročně vidět dost, třebaže vizuální efekty, kterými se dá kamuflovat, dosáhly už téměř maximální úrovně.

Kaskadérské kousky v Kaskadérovi jsou fajn, ale v podstatě se neliší od těch, jaké vídáme v jiných projektech, jejichž prvotním záměrem není vzdát holt kaskadérské komunitě. První výjimku, která přinutí v kině zadržet dech, je moment, ve kterém dojde k osmi a půl otočkám s autem přes „boudu“ (střechu). Druhou představuje opakované narážení do skály v hořícím obleku. Třetí představuje pád z cca padesáti metrů. A čtvrtou bezmála třicetimetrový přeskok s autem. Na poslední dvě dojde během závěrečného zúčtování, kdy si společnost 87North, jakou vede Leitch se svou ženou Kelly McCormick, dovolila i jednu malou domů. V té době se už totiž v podstatě vůbec neřeší příběh ani logika a jede se na legrácky, což je jeden z důvodů, proč se film nedostal na seznam letošních nejočekávanějších. Dá se napsat, že Quentin Tarantino prokazuje kaskadérskému povolání větší službu. Tedy nikoli prostřednictvím Kaskadéra Mikea v Autu zabiják, nýbrž díky Cliffu Boothovi v Tenkrát v Hollywoodu.
 

V Továrně na sny působí i Colt Seavers. Daří se mu tak dobře, že sbalil i Jody, která pracuje v kamerovém departmentu. Coby dublér za velkou, ale nechutně arogantní hvězdu Toma Rydera, se právě chystá na pád z velké výšky, který skončí ošklivým zraněním, po kterém se stáhne z Jodyiných očí i ze světa stříbrného plátna. Dokud za 18 měsíců nezavolá Tomova manažerka/producentka Gail, aby Colt přiletěl natáčet do Sidney sci-fi spektákl Metalstorm, který poslouží pro Jody jako její celovečerní debut. Hlavní hrdina ihned souhlasí, avšak potíže na sebe nenechají dlouho čekat. Největší představuje ten, že se Tom ztratí a že se jeho přítelkyně Iggy (Teresa Palmer) umí pořádně ohánět katanou. Každopádně, ztracenou hvězdu bude nutné opět najít, aby mohlo natáčení nerušeně pokračovat. A Colt si to má vzít na starost, jelikož jej jako kaskadéra nebude na place přece nikdo postrádat.

Poslední věta jest samozřejmě myšlena s nadsázkou, ale tvůrci jí opět poukazují na to, že si kaskadéři skutečně nezískávají tolik pozornosti, kolik by si zasloužili. Ostatně se už před dávnými časy stalo nepěkným pravidlem, že se velké hvězdy chlubí tím, že si všechny svoje nebezpečné kousky dělaly zaručeně samy, zatímco jejich skutečným performerům nezbývá, než sklopit uši a hrát tuhle hru, která má danému herci či herečce posloužit k tomu, že v očích veřejnosti získali požadovanou „superstar“ image. Každý takovýhle pohled do zákulisí potěší. Jednak proto, že filmy, které pojednávají o natáčení filmů, bývají divácky velmi vděčné, a jednak pomáhají uvést věci na pravou míru.

Potíž s Kaskadérem spočívá v tom, že v naprosté většině – s výjimkou těch čtyř uvedených případů – předčí akční sekvence romantická linka, kterou chtěl posílit Ryan Gosling (zřejmě poté, co se dozvěděl, že se jeho partnerkou stane Emily Blunt). Chemie mezi nimi funguje vskutku na výbornou, čehož by se mělo využít i do budoucna. Pravděpodobně také proto, že film vychází z televizního seriálu z osmdesátek a že se na něm údajně začalo pracovat už na začátku století/tisíciletí, zároveň platí, že s výjimkou jedné scény „s mimozemšťanem“ se sází na v dnešní korektnostní době už spíše polozapomenutý koncept krásky v nesnázích, která se o sebe tak úplně nepostará a která tudíž potřebuje, aby ji oldschoolově zachránil nějaký hrdina.
 

Co se týče dalších postav, zmínku zasluhuje Tom, což je dosti nevděčná úloha, jaká tentokrát připadla Aaronu Taylor-Johnsonovi, ačkoli není pochyb, že takovéto arogantní, sebestředné celebritky skutečně existují. Ovšem Hannah Waddingham svým hereckým projevem teprve udeřila hřebíček na hlavičku, protože jím v podstatě nastavuje zrcadlo četným producentkám i producentům a jejich „důležitému“ chování. Tenhle fakt spolu s tou oslavou kaskadérského řemesla představuje jedinou nadstavbu v tomto bijáku, který jinak nechce zapírat, že se hlasí ke zcela nenáročnému popcornovému eskapismu. Přitom potenciál byl vzhledem k té prazákladní premise nepochybně značnější.

Kaskadér pravděpodobně doplácí na to, že se scénáře ujal Drew Pearce, který i se svým slibným počinem Hotel Artemis z roku 2018 zůstal zaseknutý někde na půli cesty. Téhle novince by zkrátka slušelo více oldschoolových kaskadérských kousků. A současně se nabízí otázka, kolik diváků a divaček by doopravdy chtělo na základě té ukázky vidět Metalstorm, který mimochodem našel inspiraci v tomto málo známém osmdesátkovém propadáku. Kaskadér, jehož originální název The Fall Guy má vícero významů (kromě faktu, že snáší rány a pády pro vytvoření filmové magie, odkazuje například k tomu, že je Colt zamilovaný /fall in love/ do Jody, pro níž by rovněž udělal ledacos), si určitě svoje diváky a divačky najde, ale že by někdy mohl povýšit na vyloženě kultovní podívanou, to se předpokládat nedá.

FOTO: CinemArt