Tak trochu váhám, jaký   žánr vlastně přiřadit   tomuto filmu, v popiscích je   napsáno thriller, ale zdá se   mi, že toto zařazení už   zahrnuje tak široké spektrum   velmi odlišných filmů, že   by to chtělo něco   přesnějšího , možná   cesta do nejtemnějších   zákoutí lidské duše,   zmanené samotou, by znělo   výstižněji. V každém   případě je to film   zpočátku klidný , jen s   velmi jednoduchým obsazením   a zpočátku jednoduchou   zápletkou. Sarah je sama a je   velmi sama , a ať už si to   přizná či nikoli její   samota má na ni samou o mnoho   větší vliv než si je   schopná uvědomit. Pak se   objeví on, muž nikoli z   nebes ale z moře, a pro ni je   něčím jako princ z   pohádky, má přesně to , co   ona potřebuje. Nemá paměť   , je raněn a tudíž zcela   závislý na její pomoci,   jistě jí za pomoc bude   vděčný. Zní to celkem   logicky, ale jak to všechno   bude ve skutečnosti? To se   teprve ukáže. Čím je tento   film pro mne tak zajímavý?   Musím přiznat , že tento   film jsem vůbec neznala a   nevěděla jsem o něm vůbec   nic a jen proto, že v něm   hraje můj oblíbený herec,   tedy jeden z oblíbených   herců James Spader, jsem si   ho koupila a pustila si ho .   Musím říci, že jsem byla   opravdu velice pozitivně   překvapená . Většinou o   filmech se slovem thriller v   popisku nečekám žádné   zvláštní myšlenkové   kreace, ale tento film je   pravým opakem. Nutí nás   přemýšlet o tom , proč   lidé reagují na určité   podněty tak, či onak, proč   mají tak zvláštní doměnky   o věcech, které ještě   nikdy neprožili, a jak   člověk zahnaný okolnostmi   do kouta, do nějakých   krajností, extrémů či   nelidských podmínek, jedná   posléze také nelidsky.   Podvědomě se snaží vymanit   se z té nešťastné situace   a používá k tomu v   některých případech i   velmi drsných prostředků.   Je nutno předestřít, že se   nejedná o žádný akční   thriller , kde se pořád   potýká hlavní kladný   hrdina s nepřáteli , kteří   neustále vymýšlejí jak jej   dostat, jak zjistit jeho   slabiny a přes ně jej   zlikvidovat, zde se velmi   pozvolna a nenápadně stává   nepřítel z jediné   zpřízněné duše, z   jediného člověka, který je   poblíž k dispozici a tím je   situace tíživější a únik   se zdá téměř nemožný.   Fantaskní je závěr, kdy   děj nabírá trochu drsné   obrátky. Počátek tvoří   pár malých nevinných lží   a zatajování, střed   větší lži a mnoho mnoho   zatajování, a konec   odstranění všeho, co by   mohlo ukázat pravdivou   skutečnost. Pokud se rádi   zamýšlíte nad lidským   chováním obecně, nad tím   co vlastně způsobuje různé   na první pohled   nepochopitelné lidské   počiny, jakéže všechny   okolnosti maličkosti i   větší věci jsou schopny   dohnat člověku k zoufalým   činům, určitě si tento   snímek nenechte ujít, když   už kvůli ničemu zde   popsanému alespoň kvůli   skvělému hereckému výkonu   Jamese Spadera i Anne Brochet.

Skvělá humorná sci- fi.   Hlášky z tohoto filmu jsou   fakt špica a nejen to.   Skvělý je námět,   budoucnost bez kriminality,   ovšem pouze naoko,   největší dobrák a   ustavitel zákona se rovná   největší lotr. Stallone v   roli prudkého drsného   policajta fakt zazářil,   stejně jako potemněl v tom   dobrém slova smyslu W.Snipes   jako zločinec. Tato dvojka,   bojující mezi sebou v   prostředí plného milých   pohledů a velmi vstřícného   jednání těmi nejhoršími   zbraněmi dvacátého století   je opravdu nenapodobitelná .   A když se k nim přidá   ještě jemná představitelka   něžného pohlaví, která se   snaží být drsná jako oni   fascinována dobou ve které   oba žili, nabírá film   opravdu na rozměrech skvěle   zpracované sci-fi akční   komedie. Pravdou ale je i   přes to že pozdrav: Buďte   dobrý a konejšivá slova   :Rozviň svůj klid, nemají   chybu,přesto bych   pravděpodbně raději žila v   podzemí se vzbouřenci ,   kdesi po boku Edgara   Friendlyho a cpala krysí   karbanátky, než chodit   pořád do stejné restaurace   TAco Bell, kde bych si   nesměla osolit ani svou   vlastní polévku. Kdo se   rád baví u sci-fi zápletek   z budoucnosti, má rád   netradiční hlášky a   nevadí mu pokuty několik   kreditů za porušení   morálního slovního statutu,   určitě si najde v tomto   snímku velké zalíbení.

Nesleduji vojenské filmy až   tak často, mou doménou jsou   sci-fi, i když pravda, v nich   se většinou také bojuje i   když s nepřáteli v poněkud   jiných dimenzích, ale přes   to, mne tenhle film opravdu   bavil. Možná proto, že   nejsem sama žádný drsoň a   to co dokázala hlavní   představitelka filmu je mi na   míle vzdáleno. Film je   vážně dost drsný, když se   do toho opravdu vžijete a   zkusíte si to všechno   představit, představit si   samy sebe v situaci hlavní   hrdinky, tím oslovuji tedy   převážně dámy. Je to   opravdu obdivuhodné, jakou   sílu v sobě musela najít,   aby se dokázala postavit   vlastě proti všemu. Sama ve   výhradně mužském   prostředí, v místě, kde ji   téměř stoprocentně nikdo   nechce, všichni si z ní   tropí posměšky, snaží se   jí odsud vystrnadit, je to   tvrdá škola, opravdu někdy   až příliš, ale ona to   nevzdá, a jde si za svým   cílem. Musí makat více než   ostatní, dvakrát toli, aby   ji brali. Musí to být   vážně vysilující. Ale ona   to dokáže, a nakonec   zachrání životy několika   svých spolubojovníků a   třeba i těm, kteří se jí   nejvíce posmívali. Film je   jednak ukázkou naprosto   vynikajícího talentu Demi   Moore, která je schopná   zahrát i tak obtížnou roli   , a když trochu   popřemýšlíte, přijdete na   spoustu myšlenek, které z   filmu jako celku vyznívají.   Když se nevzdáte, dokážete   cokoli, když máte víru sám   v sebe a nenecháte si svůj   cíl zprotivit. Kdo chce s   vlky býti musí s nimi výti   , je přísloví, které zde   platí naprosto a bez   výjimky. Chceš být mezi   chlapi? musíš se tak i   chovat. Od filmu jsem se   neodtrhla ani na chviličku,   když jsem jej sledovala a   chvílemi jsem si nebyla   jistá jestli je to opravdu ta   samá Demi, která hrála   před více než deseti lety   také postavu jemné dívenky   v romantickém filmu Duch s   Patrickem Swayzem v hlavní   roli. Tak obrovská změna,   transformace , kterou tato   herečka prošla... no konec   planých slov. Stoprocentně   to stojí za shlédnutí,   třeba pak i vy budete   silnější a zapřete se a   dokážete něco, o čem si   zatím myslíte, že je   nemožné...

Skvělé sci-fi. Po dlouhé   době žádné vraždění   lidí mimozemskými stroji,   žádné laviny slizu,   žádné příšerné a   děsuplné příšery z   nejtemnějších koutů   galaxie, které se jednoho dne   rozhodnou přiletět ve svých   plavidlech a zlikvidovat Zemi.   Nádherný příběh je   hlavní hnací silou tohoto   silného motoru, který   uhání stále vpřed a nás   svou silou přesvědčuje,   abychom běželi s ním,   abychom se dívali , abychom   to vnímali a hlavně abychom   o tom přemýšleli. Hlavními   motivy je sen člověka , sen   tak velký, že je ten   člověk schopne kvůli snu   udělat téměř cokoli, a   někdy bez ohledů na   následky, které mohou být   zlé i pro jeho samého, a   dále také otázka poměru   rozvoje vědy a lidské   mentality a morálnosti.   Tenhle film si jako hlavního   tahouna vypůjčil genetiku, a   velmi jemnou formou zkoumá a   zamýšlí se nad tím, jak   může tato věda ovlivnit ať   pozitivně či negativně   životy všech lidí, jednak   jako jedinců a jednak chod   celé společnosti, která se   vydá tím korytem , které   pro ně sama tato věda   vyhloubila. Krom toho všeho   herecké výkony jsou skvělé   a obsazení ještě lepší.   Být všemocná neřeknu :   "Vstań a choď",   ale vstaň a jdi se podívat   na Gattacu."

Skvělý námět
Film hvězdná brána , byl   prvním filmem sci-fi, u   kterého jsem si řekla, že   začít se zajímat o sci - fi   opravdu stojí za to. Jedná   se o prazvláštní střet   hned několika naprosto   odlišných světů, ať   mluvíme o současnosti , či   dávné minulosti. Na jedné   straně svět armády -   představované zde   plukovníkem O´Neillem   (Kurtem Russelem) a na druhé   strany svět vědy   personifikující se v   postavě doktora Daniela   Jacksona(Jamese Spadera) V   neposlední řadě je velmi   inspirující hlavní   myšlenka, starověký   egyptský bůh Ra - je   vlastně mimozemská bytost,   bohužel ne příliš   mírumilovná , ale   panovačná a zlá, co bychom   také mohlí žádat od   bytosti, která má být bohem   - vládcem. Z hlediska filmu   skýtá tato myšlenka   nesmírné možnosti pro   další zpracování a další   pokračování, které také   následuje ve formě seriálu   a má velmi dobře   vypracované scénáře,   zápletky i rozuzlení, vše   se neustále drží   ústředního tématu -   mytologičtí bohové   různých etnik a kultur   uctívaných u nás na Zemi a   posléze ve vesmíru jsou   mimozemské bytosti, některé   zlé , jiné dobré. Díky   tomuto filmu a následně   seriálu jsem se osobně   začala o mytologii více   zajímat a musím říci, že   to opravdu stálo za to,   většina jmen postav je   dohledatelná v našich   mytologiích , seriál pracuje   s ověřenými fakty co se   týče mytologické stránky,   a proto je velmi kvalitní.

Seriál navazující na film   Hvězdná brána po všech   stránkách podporuje hlavní   myšlenku a drží se námětu   filmu, mytologičtí bohové   uctívané na Zemi jsou   mimozemské bytosti, se   kterými hlavní   představitelé neustále   přicházejí do styku,   bojují s nimi s jinými   navazují diplomatické vztahy   jiné raději ignorují,   některých se obávají,   zkoumají je a snaží se je   vystopovat. Tento seriál je   plný nápadů,   dobrodružství a nesmírný   oblak fantazie vesmírného   světa se vznáší všude   kolem, kdykoli se na některý   díl podíváte. Hlavní   jednotka je složena tak aby   si každý člověk nalezl tu   svou oblíbenou postavu, máte   - li rádi humor oblíbíte si   jistě pohotové , trochu   ironické ale velmi vtipné   poznámky plukovníka Jacka   O´Neilla, jste - li   technický typ, imponuje vám   dozajista kapitán a posléze   major Samantha Carterová,   která svému plukovníkovi i   všem ostatním vždy s   grácií vysvětlí jaký   technický problém právě   nastal a jak nejlépe ho   vyřešit, jste li spíše   esoteričtí a založení   historicky, zaujme vás jistě   doktor Daniel Jackson se   svými výbornými   linqvistickými schopnostmi   empatií a hlubokými   znalostmi starověkých   mytologií a dáte - li   přednost něčemu   nevšednímu oblíbíte si   mimozemského člena sg týmu   , jaffu Teal´ca, který svou   odvahou a vírou v dobré   přemůže téměř každého   nepřítele. Nesmím opomenout   ani velikou autoritu ,   odpovědnou a přísnou, však   s velmi lidskou tváří a   dobrým srdcem v podobě   generála George Hammonda a   též nejdůležitější   zachránkyni našich   zachránců dokotrku Janet   Fraiserovou, která je   neustále bdělá a stará se   o všechny členy jako by to   byli její nejlepší   přátelé , jako by to byla   její rodina. Tento seriál si   určitě zaslouží váš   zájem a líbí - li se vám   hlavní myšlenka, určitě   budete mile překvapeni a v   žádném případě se   nebudete nudit.

Čekala jsem trochu víc.
Jsem nadšená fanynka   Hvězdné brány už od   jejího prvního vysílání v   televizi, za tu dobu co se na   seriál dívám a téměř   jím i žiju jsem si tak   navykla na všechno to, co v   seriálech je tak svělé a   zmlsala se tím vším, že   mne film Archa pravdy opravdu   trochu zklamal. Ale jelikož   jsem zarytá fanynka a tím se   stávám i neobjektivním   hodnotitelem nedokážu dát   filmu hůř než sedmičku.   Přemýšlela jsem o tom,   proč jsem nakonec z filmu   byla zklamaná, protože tu   mám stejné herce, mám tu   všechno na co jsem v seriálu   byla zvyklá, tedy téměř,   jsou tu Oriové, je tu   superbrána, je tu boj mezi   Zemí a vesmírnými   nepřáteli, Antikové, je   toho ve filmu hodně, dokonce   i "zmrtvýchvstalí"   bývalí nepřátelé n   replikátoři, kteří   vymýšlejí stále   důmyslnější plány , jak   nás zabít, tak proč mi to   všechno nějak nesedí?   Přišla jsem hned na několik   důvodů a i když se mnohým   mohou jevit jako banality a   maličkosti, pro mne jsou v   mých oblíbených filmech   právě tyhle věci   důležité. Tak předně je   to "DABING".   Nechápu myšlení těch,   kteří vybírali dabéry pro   tento film, ale nepřijde mi   zrovna moc úspěšný nápad,   po deseti řadách seriálu,   kde doktora Jacksona dabuje   velice úspěšně a velice   profesionálně pan David   Prachař, dabéra najednou   změnit, to stejné platí o   paní Simoně Postlerové,   která dabuje odjakživa   Samanthu Carterovou, je to   opravdu pro nadšené   fanoušky tak trochu šok.   Můžete namítnout, že Archa   pravdy není seriál, ale film   na který se může podívat   kdokoli, není určen jen   skalním fanouškům a tudíž   na dabingu tak nesejde a měli   byste pravdu,ovšem já   pochybuji, že se takových   lidí najde více, než těch   skalních fanoušků. Tento   film, je podle mého spíše   pro ty, co mají zmáknutý   celý seriál a toto jest   vcelku důstojným ovšem ne   příliš vydařeným   zakončením poslední série.   Myslím, že by bylo   šťastnější z něho   udělat opravdu konečný   dvojdíl v sérii, než   celovečerní film, jak tu   píší i další, kteří   film již okomentovali přede   mnou, protože k normálnímu   filmu nepotřebuje nikdo znát   souvislosti, nepotřebuje   vidět předešlé díly   seriálu, znát seriálovou   terminologii, kdežto u Archy   pravdy je ten , kdo neviděl   předešlé seriálové díly   ztracen.Bohužel i ta   terminologie trošku hapruje.   Jinak co se týče efektů a   napětí je to vše   vydařené, a po této   stránce zdařilé, ale   zkrátka , chybí tomu něco,   co provází seriál od   počátku až ke konci,   takový vnitřní duch, bez   kterého se film jeví jako   neúplný. Ale i přesto, se   na tento film ráda podívám   znovu a když jej nebudu   považovat za film, ale za   několik seriálových epizod   spojených v jednu, budu vždy   vděčná , že něco   podobného vzniklo a vzniká a   budu si přát , aby filmů s   tématem Hvězdné brány   vzniklo více.

Poučili se...
Je fajn, po méně vydařené   Arše pravdy, vidět   následující film, který se   tak trochu poučil z chyb toho   předešlého. Myslím tím   například ten nešťastný   dabing, který samozřejmě   nevnímá ten,kdo se dívá na   film v origiánle s titulky,   ale já jej vnímám vcelku   dost zásadně. Myslím, že   překlad do češtiny   "Návrat" je vcelku   výstižný a týká se to   nejen toho dabingu, kdy   zpracovatelé opět sáhli po   velmi osvědčených   kvalitách českých   herců,kteří dabovali film   už tolik sezon a nepochopila   jsem proč v Arše pravdy   došlo ke změně, co se   týče toho návratu ,   myslím, že to byl návrat   excelentní a se vším   všudy. Jsem z té řady   fandů, kteří za   nejzdařilejší díly   považují díly od počátku   do takové páté , šesté   řady, tudíž dokud byli   přítomní záporákové -   Goa´uldi. A právě k nim se   zde ve filmu opět můžeme   vrátit, což považuji za   velké plus. Mám ráda též   různé alternativní reality,   cestování v čase či v   jiných dimenzích   časoprostoru, za tento   námět dávam další plus,   nebo spíš hvězdičku, a   hlavně setkání se starými   známými postavami, které mi   v posledních sériích   seriálu moc chyběly, jimiž   jsou Jack O´ Neill, a   generál Hammond si také   zaslouží chválu a   vyvolává ve mě nadšení.   Pravdou je, že se tam   objevují jen okrajově, jako   by se jejich postavy děje   jenom tak malinko dotkly a zas   odpluly pryč,ale jsou tam a   to je hlavní. Pokud jste   neviděli Archu pravdy nebude   Vám možná připadat   Continuum, neboli Návrat až   tak hvězdný, ale pokud jste   Archu viděli, myslím, že si   dost spravíte náladu. Je to   pěkný film, o akci zde není   nouze, a souhlasím také s   názorem , který zde již v   ostatních komentářích   padl, že by stálo za to   trochu prodloužit část, kde   je trojice Dr.Jacksona,   Samanthy Carterová a Cama   Mitchela posazena do   svízelné situace, kdy je jim   zakázáno se stýkat, a musí   žít své vlastní životy na   Zemi v čase , kde program   hvězdné brány je ještě   méně než v plenkách. Pro   ty , kteří měli raději   záporáky ve formě Orijů a   libují si spíše ve   scénách vesmírných bitev a   nastiňování bojových   stragegií , vyhazování   nepřátelských flotil do   povětří to možná bude až   moc klidné, ale mě se film   moc líbil. Určitě stojí za   shlédnutí, myslím, že i za   několik...je fajn.

Když jsem viděla film   hvědzná pěchota někdy   před sedmi lety tuším,   neměla jsem z něho až tak   dobrý pocit, připadal mi   jako bezmyšlenkovité   zabíjení zabalené do kopců   slizu pocákané krví z   rozpolcených či jinak   rozervaných lidských těl.   Štvalo mě, proč všechny   sci-fi musí být o tom , že   mimozemský život je vždy   náš nepřítel, proč jsou   všichni mimozemšťani   vždycky hnusní a obalení   různými slizovitými   vrstvami a tak jsem si film   vůbec neužila i přesto, že   mi nedovolila jeho akčnost a   napínavost odejít a musela   jsem se dívat až do konce.   Když jsem se na film dívala   znovu někdy loni, musím   říci, že jsem se na to   pokusila podívat z úplně   jiné stránky a nakonec to   není zas až tak špatné.   Když člověk nic nečeká,   nic ho nezklame a tak je to   možná i s tímto filmem.   Když si prostě chcete něco   pustit, trochu si dáchnout ,   a nepřemýšlet o hlubokých   smyslech života, je tenhle   snímek ideální. Je tam kus   sladké lidskosti v tom, že   se hlavní hrdina přidá k   výcviku jen kvůli své   milované Cameron, která   přitom pálí za úplně   jiným týpkem, je v tom i   trochu humoru, některé   hlášky hlavních hrdinů   jsou celkme obstojně   legrační, a čeho je zde   přehršel, bojových scén,   akcí, šílených   stříleček a semtam nějaká   nesrovnalost. Třeba mi trochu   nesedí, že civilizace,   která disponuje kosmickými   loděmi střílí obyčejnými   samopaly či podobnými   střelnými zbraněmi.   Chvílemi mi to připadalo   jako by mravenci stříleli na   slona prakem a čekali že   upadne. Ale to je vedlejší,   na každý film se člověk   musí dívat z pohledu jeho   tvůrce, proč byl asi film   vytvořen a co "jím   chtěl básník předat"   . Zde jistě nebylo záměrem   vyvolat v divácích nějaké   složité spekulativní úvahy   o životě na Zemi a ve   vesmíru, ale prostě   vytvořit snímek, pro   zábavu, lehce si zakoketovat   s myšlenkou nepřátelských   brouků ve vesmíru a vsadit   na speciální triky a efekty   aby film upoustal. A to se   myslím vcelku podařilo. Od   Knihy džunglí také nikdo   nečeká, že se doví fakta   a podrobnosti ze života   pantherů, vlků a opic..

Skvělá , ucelená,   dynamická, strhující   kombinace všeho důležitého   co má mít pořádná sci-fi.   Námět od jednoho z   nejlepších spisovatelů   sci-fi I.Asimova, mistr Smith   v hlavní roli, budoucnost ,   roboti, zlo , dobro, horizont   událostí a hranice mezi   dobrem a zlem, tak rozmazaná,   že jen těžko definovat ,   kde jedno končí a začíná   druhé. Jak to dopadne, když   někdo jen tak překročí   zákon? A jak to dopadne,   když je to jeden ze tří   zákonů robotiky? Nelze   striktně říci,to se nemělo   stát, potřebuje to   zamyšlení, proč se to   stalo, a co by se stalo ,   kdyby se to první nestalo.   Popis zatím dost   nesrozumitelný, ale film ,   ten je tisíckrát lepší, to   mi věřte, nenajdete v něm   jediné místečko, kdy byste   si řekli, tak teď je čas na   cigárko, stejně mi nic   důležitého neujde, budete   neustále v napětí,   neustále pozorní a spolu s   detektivem budete postupně   však za dosti akčních   událostí odhalovat tu   skulinku, kterou se k vám   snaží proniknout pravda,   myšlenka , která byla nucena   se zamaskovat mnoha podivnými   činy a dokonce jednou   sebevraždou, a nebo to byla   vražda? Film má snad   všechna plus, které mít   má, perfektní scénář,   dost dobrou kameru a velmi   sugestivní a vtahující   atmosféru. Zkrátka všeho   nechte a pusťte si tohle   sci-fíčko, možná i zarytí   odpůrci tohoto žándru   změní názor...nábojový   potenciál tohoto filmu je   opravdu hyperobrovský.

Po šíleném mediálním   boomu a reklamách na tento   film, jsem se na tento kousek   docela těšila, nápad   sestavit film ze samých   vtipů mi přišel jako velmi   velká sázka do loterie,   protože udělat dnes opravdu   smysluplnou a dobrou komedii   umí jen málokdo, na druhou   stranu ten nápad je opravdu   velmi originální, ovšem   bohužel musím říci, že se   to co bylo původně v plánu   moc dobře nepovedlo.   Připadá mi že film nemá   hlavu ani patu, a je   poskládán tak nějak bez   ladu a skladu, nekompaktně a   spousta vtipů je tak   notoricky známá, že po   chvíli koukání už nevíte   jak si sednout a kam se koukat   protože na plátně toho moc   zajímavého ke koukání fakt   není, možná jako   rozhlasová hra by to bylo o   mnoho lepší...

Tak jsem se sama opětovně   utvrdila v tom jaká jsem   naivka naivní a   nevyléčitelný optimista,   když jsem v duchu věřila,   že dvojka může být někdy   přeci jen lepší než   jednička, většinou to   bývá naopak, a zde se to   pravidlo opravdu opět   potvrdilo. Myslím že takový   komercštyk by snad ani do   televize neměli pouštět, co   do televize , ale na   plátno... možná že nemám   zrovna ten správný gen pro   podobný smysl pro humor jako   pan Troška, a tak se mi to,   co jemu se asi zdá jako   výjimčné dílo, mě jeví   jako naprostá   hatlamatlaspatlanina, a moc   nerada to říkám, ale   nepustila bych si to ani k   luxování..nebo žehlení.   Ale co , je to jen můj   osobní n ázor, jistě se   najdou i ti, kteří tento   film považují za parádní a   skvělý , já k této   menšině však rozhodně   nepatřím.

Přemýšlela jsem jestli   vůbec mám tento film, nebo   co toto má představovat,   hodnotit, raději píšu slova   chvály , hledám ve filmech   to co je na nich pozitivní ,   za co si tu chválu zaslouží   a většinou to co je tam   slabší taktně opomíjím,   ale jak přemýšlím jak   přemýšlím, u této   spatlaniny nemohu nalézt   žádná správná slova, a   také hodnocení filmu se mi v   tomto momentě vymyká z rukou   neboť Kamňáku 1 jsem dala   jedničku, a tomuto   pokračování však také i   když by si podle mého   zasloužil ještě o pár   stupínků nižší známku,   tak něco -220 .....fakt děs   běsný zážitek z tohoto   čehosi, co není filmu ani   bratrancem nevlastním z   kolene desátého.

Všechny komedie s Luis de   Funesem v hlavní roli jsou   naprosto geniální, je to pro   mne vážně skoro základní   vzdělání tyhle filmy vidět   . Skvělé je na nich to , že   sice předem víte co už   máte čekat, neboť hlavní   představitel má styl tak   osobitý ale i ohraničený,   že už jej máte prokouknutý   zkrz na skrz, ale právě   proto se na to vždycky rádi   podíváte, tedy já určitě   ano, zvláštní je , že   nevím vlastně proč, mám   tenhle jeho film nejraději,   proč si jej pouštím   nejčastěji. Že by byl   opravdu nejlepší??

Hrál tak, že i bůh tancoval, když se nikdo nedíval
Film s opravdu zvláštní   atmosférou, smutný až   starobyle nostalgický, ale   právě to je na italských   filmech tak pěkné. A   nejsilnější stránkou je   příběh. Příběh sladěný   každičkou svou součástí a   detailem s harmonií   jazzového piana a trbky,   které jsou v tomto kousku   hlavními hudebními   nástroji, stejně tak jako   dvojice hudebníků, kteří   na ně tak božsky hrají. Je   to příběh téměř   neuvěřitelný, a přitom   při sledování působí tak   skutečně, tak živě.   Chlapec , kterého nalezne   obyčejný topič na obrovské   komfortní zámořské   lodi,jménem tak   zvukomalebným jako je   Virginien. Tato loď putuje z   Evropy do Ameriky tam a zpět   , stále do kola brázdí   oceán a tolik lidí se na ní   přepraví po celou dobu   jejího cestování, po celou   dobu života člověka, který   se tu narodil, který tu   vyrůstal, dospíval, až   dospěl a nikdy mu však osud   nedopřál na ní i   zestárnout, což by pro   totoho citlivého snílka a   zároveň geniálního umělce   bylo možná tím nejlepším.   I přesto , že na lodi   nezestárl, nikdy z ní ani na   okamžik nevystoupil a přito   hrál jako bůh. Na piano a   nenašel se v jeho době nikdo   kdo by se mu mohl rovnat, on   nehrál prsty , hrál svou   duší a ty prsty byly jen   takovými prostředníky k   tomu , aby mohl vyjádřit to,   co skutečně cítí, co   prožívá, co se mu honí   hlavou. Muž který jej nalezl   v krabici od citronů mu dal   jméno, Danny Boodman T.D   Lemon 1900. Je pravda , že v   divadelní hře, bylo i v   českém překladu použito   italského výrazu -   Novecento, což mi připadalo   příhodnější, ale i když   na umělce volali :"Pane   Devatenáctset" nebylo to   špatné.
Komu   učarovala jazzová muzika,   kdo dokáže nechat sama sebe   protknout tak neskonale   improvizovanými a silnými   melodiemi jakými jazzové   dozajista jsou bude jistě   nadšen, neboť prolínání   tého muziky s pocity   hlavních hrdinů je tak   těsné, že chvílemi   nevíte, kdo vlastně hraje   hlavní úlohu, zda herci nebo   jejich skladby, které v   průběhu filmu zaznívají ,   a jejich rozechvělé tóny se   s lehkostí tak samozřejmou   rozplývají nad piány,   saxofony, trubkami i stoly   přítomných hostů. Je to   opravdové souznění hudby,   herců a příběhu, který se   propleten se žhavou jazzovou   muzikou pomalu odvíjí v   několika liniích, aby   nakonec skončil stejně   smutně a tklivě, jako   zazněla trubka pana Maxe,   který si na ni přišel   naposledy zahrát. Někomu   může tento film připadat   nudný, bez napětí,   obyčejný, ale ten, kdo jen   trochu umí hledat v lidských   očích pocity, pro koho je   slovo jazz symbolem   temperamentu , hloubky a   tajemství, možná i jisté   životní filosofie, určitě   bude nadšen. Není to   komedie, není to ani parodie,   možná ani romantika, je   těžké zařadit tenhle film   do škatulech žánru, které   jsou nám známy, je to   zkrátka příběh člověka,   který se na těch několika   stech metrech lodní paluby,   na které prožil celý život   , naučil cestovat po celém   světě díky své   představivosti a schopnosti   naslouchat ostatním, který   viděl mlhu v New Orleans ve   své hlavě desetkrát   zřetelněji než ti , kteří   tam skutečně byli,znal celý   svět jen z vyprávění a byl   z něho velmi nadšený, a   přesto nedokázal nikdy   udělat ten krok a sejít ze   železných schůdků a   vkročit svou nohou na pevnou   zem. Proč? na to si odpověď   musí naléz sám každý, kdo   se na film bude dívat,   protože ani Novecento - tedy   pan Devatenáct set na ni ve   filmu konkrétně   neodpověděl. Byl už tak   blízko, a přeci se nakonec   otočil a vrátil se zpět na   houpající se palubu, mezi   své čtyři stěny kajuty, ke   svému pianu. Je to příběh   o člověku, který za svůj   život, ač žil jen na   několika desítkách   čtverečních metrech tolik   uměl naslouchat lidem, tolik   uměl snít, že jeho život   byl bohatší než leckterého   velkého cestovatele. A tak   vy, kteří se chcete na   chvilku přenést do   zvláštní téměř   nepopsatelné nálady   obrovské výletní lodi,   plné jazzové muziky,   nakouknout malinko do nitra   duše muzikanta, který se   naučil hrát na piáno   úplně sám už jako malý   chlapec a piano pro něho bylo   vším, určitě si tenhle   film nenechte ujít. Není   akční, není rychlý, děj   je spíše zamlžený a   propletený , jakoby   zpomalený veškerými   hudebními nuancemi, ale já   osobně si myslím, že stojí   za shlédnutí.

Tohle byla jedna z prvních   pohádek na DVD, kterou měla   moje malá dcerka. Okamžitě   chtěla být jako ta   statečná Mulan a bojovat s   Huny , jsou jí tři roky a   vždycky když se na pohádku   dívá, říká: Já všechno   dokážu, jako Mulan. Téma   pohádky je nádherná   čínská legenda, která   vystihuje , kterak je pro   tento národ důležitá nebo   alespoň kdysi byla, čest a   dobré jméno vlastní rodiny,   a že muž by raději zemřel,   než by pošpinil svou čest   nebo nějak zhanobil svou   vlastní rodinu. Mulan je   dívka . A tak je to všechno   o něco složitější.   Řídí se více svým srdcem   a tak se jí nechce pustit   svého otce bojovat s Huny,   kde by sice ukázal svou   odvahu a čest, však odešel   by tam na jistou smrt. A tak,   hnána šeptáním svého   srdce, převlékne se za   chlapce a vyrazí mezi   nepřátele pod vymyšleným   jménem, aby čest rodu   zůstala neposkvrněna a její   otec přitom nemusel zemřít.   Když se na příběh dívám   očima dítěte, je Mulan   opravdu skvělá hrdinka a   jistě zaslouží pozornost a   sympatie. Jako "zkažený   dospělák" fandím   zlobivému dráčkovi   Mušuovi, který ji na jejích   cestách provází a pomáhá   jí s jejím nelehkým   údělem. Musím zmínit, že   dabing tohoto trochu   proradného ale jinak   mírumilovného tvorečka je   naprosto perfektní a   skvělý, a jeho hlasové   intonace jsou nepopsatelné .   Závěrečná scéna filmu je   tak dojemná, že i mě,   " otrlé matce"   občas ukápla slzička,   hlavně když jsem se dívala   na dcerku, jejíž výraz   tváře byl velmi   zůčastněný . Opravdu to   hodně prožívala. Myslím,   že tahle pohádka si   zaslouží víc než jedno   další pokračování.

Za názvem Mumie, se může   skrývat ohromná spousta   tajemství, mytologických   tajemství, fantazie a   tajemna, dýchá na nás   starověk přímo jejími   ústy, ale to je téměř   všechno, člověk by čekal,   že v něčem, co se jmenuje   Mumie, bude více záhad,   více tajemství, a že film   odkryje něco neobvyklého.   Možná je to pouze můj   subjektivní názor, protože   mytologie mne velmi zajímá a   to ne jen ta egyptská, tento   film mne však trošku   zklamal. Zápletka je celkem   jednoduchá, použity jsou tu   i některé výjevy z   historických pramenů, ale   magičnost a napětí z   něčeho nového a   nevyřešeného, z něčeho co   tisíciletí spí pod zemí ,   a najednou se objeví visí   kdesi ve vzduchu, a divák se   do této dimenze nějak   pořád ne a ne dostat. Místo   napětí při luštění   tajných tabulí a   odkrývání tak dávné   minulosti jsme svědky   akčního boje s oživlými   mrtvolami, mumiemi- chcete-   li, které se šikují v nitru   pyramidy, aby poslechly toho   kdo je oživil, také nic   nového, pozorujeme tisíce   jakýchsi zmutovaných   "scarabeů", kteří   nechápu jak, přežili   několik tisíc let pod zemí,   zavřeni v pyramidě, kde se   živili tak dlouhou dobu také   nevím čím, když už   všechny kosti ohlodaly, aby   se pak v příšerných   hejnech vyhrnuly na povrch a   svými chelicerami v několika   vteřinách rozežrali   kohokoli. Konec dobrý   všechno dobré , film   dopadně relativně   šťastně, ale vnitřní   náboj, aby člověk pohledal,   laciná akčnost tak   parazituje na tématu, které   mohlo být rozvito do úplně   jiných rozměrů a   zpracováno ve velkolepé   dílo. Filmové triky a efekty   hrůzy jsou však velmi   povedené, například   písečná stěna, která se   zdvíhá v poušti jako   obrovský netvor podoby   Imhotepovy a chystá se svými   ohavnými ústy smést z   povrchu zemského celé   letadlo se svými protivníky   je působivá, působivá je i   scéna oživování Imhotepovy   "zafačované"   dávno mrtvé družky, a pár   dalších magických   rituálů, ale celkově se   podle mého názoru jedná o   film průměrný. I když, je   pravdou, že jsem naprosto   zapomněla na jednu   maličkost, tento film je   označován jako horor, takže   musím uznat, že na to, že   má být tento film hororem,   je to ještě hodně dobré, a   vyskytují se v něm pasáže   v nichž se smysluplně   hovoří, což se o mnoha   jiných filmech označovaných   jako horory opravdu říci   nedá, naštěstí zde   nestříká krev všude po   okolních stěnách,   příšera z podzemí nemuší   příšernými způsoby své   oběti a nekrájí je tupým   kuchyňským nožem, jako je   to zvykem ve filmech tohoto   označení. Kdyby byl každý   horor zpracován stylem Mumie,   tak se na ně klidně budu   dívat.

Tento film jsem shlédla na   doporučený svých   blízkých, a musím říci,   že z něho mám stále   ještě dosti smíšené   pocity. Většina už dnes   odvykla filmům takového   kalibru, jehož režisér Pier   Paolo Pasolini jest   storpocentní zárukou. Není   to vůbec moderní film,   akční a plný všech   možných efektů na které   jsme dnes v době   počítačové techniky   zvyklí, je to film pro hrstku   diváků, kteří očekávají   cosi hlubšího,   emotivnějšího, hlubšího a   hlavně něco vycházejícího   z dávných mýtů , na   něco,čehož příběh se   prolíná v několika liniích   do současnoti . Film na mne   zapůsobil velice sugestivně,   ponurá krajina pouště ve ,   suchých skal, tyčících se   nad Korintem i Thébami, kde   se hlavní děj odehrává ve   mě vyvolával spíše pocit   podivného smutku a napětí,   kostýmy jsou zvoleny tak, že   člověku na chvíli   připadá, že kameraman   nalezl stroj času a   nafilmoval autentické   záběry z období , do   kterého je posazen děj , ta   autentičnost a opravdovost   téměř člověku bere dech.   Tento film se v žádném   případě nedá sledovat jen   tak na půl očka při   vaření, nebo jiné   činnosti, kdy si jen tak   něco pustíte, aby nebylo   ticho, musíte se na něj   soustředit a přemýšlet a   vnoříte - li se opravdu do   tohoto "šíleného"   příběhu v němž ač se   hlavní hrdina snaží utéci   před svým osudem jak chce, a   stejně je jeho snaha marná,   ač se snaží udělat cokoli   aby se věštby nevyplnily,   ač zkouší pravdu považovat   za lež v naivních   myšlenkách že pak to už   pravda nebude, stejně se   nakonec stane vše tak , jak   bylo předpovězeno, a   žádný člověk svému osudu   neujde, tak je tomu dnes, tak   tomu bude navždy a tak tomu   bylo i v případě Oidipa.   Tento film není opravdu pro   každého, jen pro tu hrstku   lidí, kteří nad věcmi   přemýšlí, hledají   souvislosti, spojitosti ,   vnitřní náboj a něco   hlubšího než jsou dnešní   akční hrdinové. Pokud se   rozhodnete tento film   shlédnout, doufám, že   nebudete zklamáni a že se   také zařadíte k té hrstce   , která nenechá zahálet   svůj mozek a začne o věcech   přemýšlet, vidět je z   mnoha úhlů pohledu, zkrátka   hledat smysl..

Mám ráda pohádky s   určitými novotami, mám   ráda pohádky se spoustou   písniček a hezkými   malebnými obrázky krajiny,   mám ráda pohádky kde jsou   čarodějnice a to všechno   tahle pohádka splňuje na sto   procent, scénář je   poutavý, hravý, zkrátka   precizní, herecké výkony   jsou také skvělé a moje   nejoblíbenější postava   pohádek čarodějnice v   podání Lucky Bílé naprosto   nepřekonatelná, takže   pohádkomilové malí či   velcí, tohle je to pravé pro   vaše dušičky, dá se na to   dívat jistě vícekrát než   jednou.

Dvojka je myslím v tom   pravém slova smyslu dvojkou.   I tato pohádka je sice velmi   povedená, čertík v podobě   Ywetty Blanarovičové je snad   ještě lepší, a děj nás   zavede i do neznámých   krajin, kde zuří krutá   válka, ale moje oblíbená   čarodějnice, kterou v tomto   dílu hraje Monika Absolonová   je výrazně slabší i když   se opravdu snaží se té   původní co nejvíce podobat,   legrácky nejsou už tak   chytlavé a knížepán taky   trochu ujíždí , je sice   vynalézavý dost, ale   některé věci mi malinko   nesedí, ovšem měla-li bych   si vybrat mezi dalším dílem   Princezny ze Mlejna a třeba   jen pětiminutovým   sledováním Kameňáku, budu   raději od rána do večera   zírat na čerta vodníka   ,Élišku a knížepána,   oproti trilogii Kameňák je   to naprostá nádhera , pan   Torška se do podobných   projektů neměl vůbec   pouštět, pohádky dělá   nádherné.

Komedie? tak Vám nějak   nevím, co se dneska všechno   označuje jako komedie, tenhle   krásný snímeček bych   spíše označila jako film   romantický, s opravu   excelentním scénářem, moc   pěknými myšlenkami .   Prostředí a atmosféra   hlavního dejiště filmu je   moc příjemná a vtahující,   pro romantické duše a lidi,   kteří se občas zamýšlejí   nad tím jaké by vlastně   měly být mezilidské vztahy,   jak by se lidé k sobě měli   chovat, co pro ně znamená   láska , a co pro koho   znamená přátelství, a co z   těchto dvou znamená víc. Ne   není to žádné   psychologické ani   mravokárné, naopak tak lehce   nadhozené otázky životní   filosofie, které se   vznášejí v prostoru nad   dřevěnými stolky   ústředního místa, kde se   odehrává většina všeho   podstatného, jímž je velice   příjemná kavárna, citáty   známých osobností, kterými   hlavní představitelka a   posléze i její nový známý   jen hýří jsou prvkem jednak   zábavným, ale také nutí k   zamyšlení, krom toho všeho   jakoby jen tak letmo a na   okraji se tu probere i otázka   jinak sexuálně   orientovaných přátel a jako   konečná třešnička na   dortu se objeví důkaz toho,   vše, co člověk prožije ve   svém dětství si pamatuje a   prožívá mnohem   inteznivněji než to ostatní   co přijde potom a nelze se   toho jen tak jednoduše   zbavit, nelze před tím   utéc, musí se s tím žít a   doufat, že jednou přijde   někdo, kdo to všechno   prolomí a z těch   nepříjemných zážitků   nás osvobodí.

Dany Glover je ten   "černej" a Mel   Gibson ten "šílenej s   vyhazovacím ramenem".   Už tohle samo o sobě ve mě   vyvolává zvědavost a touhu   film vidět. Mám ráda, když   se do filmů různých   žánrů zaplétá humor ,   pokud to není opravdu   nějaké klasické drama, ale   akční burger s humorným   dressingem je vždycky k   nakousnutí. Věřte že u   tohoto snímku se rozhodně   nudit nebudete, Mel Gibson tu   padá z osmého patra hotelu,   rozbíjí náckům akvária a   provokuje před konzulátem s   příšernou   cedulí"Pryš s   Apartheidem" . Vám to   nestačí? Nebojte není to   zdaleka všechno, stačí se   mezi tím vším zamilovat do   sekretářky hlavního   "mizery" kterou pak   po nějakém čase nalezne   utopenou v řece. Rozhodne se   potom , opravdu to všem   šmejdům natřít a tak film   dostává opravdu grády.   Máte rádi akci, humor, a   šílený zjev Mela Gibsona?   Tak pak jste tady správně.

Krom sci-fi , mám oblíbené   též filmy s jakýmkoli   nádechem mytologie, ať už   řecké, římské, egyptské,   či keltské nebo severské,   vždy mne tyto filmy   přitahovaly ale protože jsem   jich dosud neměla možnost   shlédnout nějaké závratné   množství, nemám moc   možností porovnání.   Přesto však tento film   považuji za jenen z   nejlepších. Triky jsou na tu   dobu vážně skvělé a   herecké výkony jsou pochvaly   hodné i dnes. Pro tvůrce   filmu i scénáře je vždycky   plus, když se nějaká   hláška z filmu uchytí   natolik, že jakoby zlidoví,   a to notoricky známá věta   :Vypusťte Krakena, opravdu   splňuje. Dnes toto úsloví   používá kde kdo , ne sice   tak často jako kdysi, kdy   film teprve přišel do kin,   ale skoro každý si vzpomene,   odkud ta slova pocházejí.   Navíc ohavná Medusa měla   zvlášť povedenou masku a   ještě dnes se mi někdy o   ní zdá. Určitě se raději   podívám na tento film, než   na nějaké šílené   hororoidní zpotvořeniny, kde   cáká krev, a lidský život   nemá žádnou cenu. Tenhle   film je zároveň romantika,   zároveň mýtus , a mysttika   , doplněná skvěle vybraným   hereckým arsenálem a   podpořená pěknými triky.   Zkrátka má uchvacující   atmosféru, a to je na filmu   hodně důležité.

Mám velmi ráda historické   filmy, mám velmi ráda pana   Mela Gibsona a mám také   ráda skotskou tématiku, to   vše se snoubí a to velmi   přirozeně v tomto filmu kde   nejen že vévodí umění   herecké Mela Gibsona, ale   taktéž jeho režie. Film je   napínavý , chvilemi vám   tluče srdce až v hrdle, to   když William Wallace táhne v   čele obrovského vojska   pomalovaný bojovými barvami   s tak obrovským   přesvědčením , že byste   mu uvěřili snad cokoli,   chvílemi se vaše tvář   usmívá tak něžně a   jemně, to když se Muron   zakouká do mladého Wallace.   Když se pozorně zadíváte   uvidítě zde víru i naději,   přátelství i zradu, odvahu   a bezmeznoud dravost a touhu   po svobodě, která se nakonec   stane biřicem, který   přešpendlí na hrdinovo   čelo trnovou korunu.   Řekněte, kdo by dnes   dokázal to , co William   Wallace? Věděl, že když   poprosí o milost bude   ušetřen a přesto nepodlehl,   a tak zemřel za svou svobodu,   za svobodu svých bližních a   svého národa. Je to krásný   příběh a těm , kteří   mají rádi historické filmy   vřele tento film doporučuji.   Jelikož mám ráda   zajímavosti nemohla jsem si   nevšimnout i podobnosti jmen,   kdy scénář k tomuto   příběhu napsal jistý pan   Wallace, hezké ne? Přijde mi   to jako hezká náhoda,   stejně jako když se   představitel hlavní   Shakespearovské role Richarda   III, také jmenuje křestním   jménem Richard, i kdyby mne   na filmu třeba vůbec nic   nezaujalo, tak kvůli té   náhodě se na to stejně   podívám....a co vy?

Zase jedno celkme povedené   sci-fíčko do sbírky   shlédnutých filmů . I když   má sem tam nějaké mouchy a   nesrovnalosti. Tak kde   začít? Záchranná   vesmírná loď Nightingale   229 zatím celkem pohodově   pohupuje vesmírem a její   posádka, čítající šest   členů čeká až zachytí   signál SOS a bude moci   konečně nastartovat na   150%. Netrvá to dlouho a   jejich přání se stává   realitou. Signál SOS náhle   zachycují z jakésti staré   těžařské planety. Tuším   že se jmenuje Titan. co   dělat, rychle nastartovat   skok hyperprostorem, ovšem to   se neobejde bez nesnází.   Jedna z ochrannýc kabin je   rozbitá a kdo že to odnese?   Kapitán . Jeho smrt je dost   ošklivá a tak se raději   přesunu ve vyprávění   dále. I bez kapitána tu bude   dost akcí . Po nějaké době   se totiž objeví další   postava na scéně v podání   Petera Facineliho, který s   sebou přinesl podivnou   růžovofialovou hmotu. A jak   to ve sci-fi filmech bývá,   těžko bude někdo z posádky   tušit, co to je, k tomu aby   se podařilo ji řádně   klasifikovat možná nemají   lidé ani dostatečné   jazykové možnosti a slovní   zásobu. Je tedy nasnadě, že   toto růžové cosi a   neznámý trosečník se   začnou posádce jevit jako   nebezpeční. A co má toto   všechno společného se   Supernovou? Neznámý   trosečník se chová divně,   vyklube se z něho velmi   záporná postava , která   získává sílu ze své   růžové hmoty a kdo se mu   postaví toho zlikviduje. Lodi   došlo palivo a počítač   spočítal, že do nabití   zbývá něco kolem 17 hodin,   tedy přesněji 17 hodin a 1   minuta, v blízkosti lidi se   však z jedné planety stane   brzy supernova a to pouze o 11   minut později než se   dobnabijí motory, je jasné,   že posádka bude mít pěkně   na kvap a s drsným   trosečníkem na palubě je   dohoda přetěžká. Pokud se   s ním bude mít ještě kdo   dohadovat.
Co se týče   hereckého umění, pro mne je   takovou hvězdičkou tohoto   snímku James Spader jako   kladná postava a jako   záporná Peter Facineli,   naprosto dokonalý šílenec,   kterého by mohl nahradit   někdo jiný jen těžko.   Také stojí za zmínku velmi   precizně vypracovaná kamera,   kostýmy a hudba, vše do sebe   pěkně zapadá a dotváří   celkovou velmi   "vtahující"   atmosféru. I přestože tento   film neměl příliš   úspěchů rozhodně stojí za   to , jej vidět.

Nevím jak začít, tento film   je opravdu téměř   neskutečné dílo. Příběh   je tak neskutečně smutný, a   přitom je v něm tak veliká   chytlavost, že pokud vás jen   trochu zajímají nevšední   ztvárnění, kterými se to v   tomto snímku jen hemží,   budete jistě sedět jako   přibití a nehnete se od   filmu dokud neskončí. I   když film skončil , ještě   dost dlouhou dobu jsem musela   přemýšlet o tom, jestli se   tohle mohlo doopravdy stát, a   jak příšerné to vlastně   je, ale zároveň jsem   slyšela nezaměnitelný hlas   Bjórk, který celému dílu   dodával takovou zvláštní   energii, nádech něčeho   výjimečného. Kamera je tak   zvláštní identická, jako   byste si vzali doma kameru a   jen tak rukou točili různé   scény, znáte to , poskakuje   vám obraz, občas ujede,   vypadá to tak dokolnale   autenticky, něco jako   dokumentární muzikál. Vím   je to příšerný příměr,   ale tenhle film tak doopravdy   působí, nemohu nalézt ta   správná slova, kterými bych   toto dílo popsala, hlavní je   , že v divákovi vzbuzuje   velmi mnoho rozlišných a   navzájem si odporujících   emocí, budí ve vás neklid a   naprosto vás vytáhne z   klidného líného   vegetování. Pro nás nyní   jen Čechy ale ještě   nedávno bývalé   Čechoslováky je zajímavý i   tím, že se v něm na okraji   ukazují i úryvkovité   útržky z naší kultury.   Jedním takový útržkem je   pan Oldřich Nový, o kterém   hlavní hrdinka mluví jako o   svém fiktivním otci... film   je tak nabitý zvláštnostmi   , že to, že si pan Nový ve   filmu moc podobný není je   jen malou nepodstatnou   maličkostí. Zkuste se na   tenhle film podívat, uvidíte   sami, zda-li se vaší duše   dotkne stejně tak silně ,   jako té mé...

Tak tohle byl asi první   akční film, po revoluci,   který jsem viděla a opravdu   jsem si ho oblíbila. Je to   možná takový můj   sentimentální výlev,   protože všechno co je   poprvé se nezapomíná, ale   tenhle filmík fakt stojí za   to. Oba hlavní   představitelé jsou skvělí   herci a odvedli v tomto   snímku velký kus práce.   Jejich styl života jsou   naprosto odlišné a to z nich   dělá dvojku přímo   stvořenou pro vsunutí   různých humorných hlášek   a prekérních situací. Oba   jsou však ve své práci   výbroní a tak nemeškají a   s velkou dávkou sebevědomí   se vydávají na lov   "mizerů". Jak se   ale budou tvářit, když je   ti " mizerové"   jednou přelstí a oni se   ocitnou v místech, kam už   několik let úspěšně   takové podobné mizery   posílají? Je to skvělý   nápad, parádně vypracovaný   scénář, dialogy vtipné,   chytlavý styl humoru,   zkrátka film nabitý akcemi a   humorem zároveň , tak to má   být, tak to mám ráda,   prostě dávám desítku. Vím   je to starý film, ale fakt   pořád dobrý, něco   podobného jako Demolition   man, také nemá chybu.

Jeden z prvních filmů,   který jsem měla čest od   pana Kurosawy shlédnout. Je   to něco tak zvláštně   jiného než na co jsem dosud   byla zvyklá, že mi to občas   nedá spát, říkám si,   žijeme na jedné planetě,   jsme lidé a přesto je tu   tolik odlišností v kultuře,   která se vyvíjela několik   tisíc let, co je to ve   vesmíru pár tisíc   kilometrů? a přitom v   kulturách to znamená tak   obrovský rozdíl. Film se mi   velmi líbil,a tak co   nejdříve shlédnu i druhý   díl už se na to moc   těším. Je to jako   putování do neznámé   krajiny, tedy alespoń pro   mne, která jsem se o   východní kulturu zatím   zajímala jen tristně málo.   Díky tomuto filmu a jistě i   dalším, které se chystám   shlédnout, se budu snažit to   napravit. Jestli máte rádi   něco co se naprosto vymyká   všemu na co jste dosud byli   zvyklí v dnešním trendu a   směru, kterým se ubírá   světová kinematografie,   určitě zaujme toto dílo i   vás. Je to krůček jinam,   do jiné kultury, jiného   náboženství, jiných   zvyklostí, zkrátka k jiným   lidem... a já myslím, že   je dobré poznat i tuto   východní tvář naší   Země.

Vy, co se rádi proplétáte   labyrintem člověčí duše,   určitě se na film   podívejte. Člověk se   nemění sám od sebe,   vždycky jej k tomu přimějí   vnější okolnosti ,   události a situace, jako to   však je , když se člověk   pak chce té své nechtěné   změny zbavit a navrátit se k   původnímu životu. Někdy je   to možná těžší než ta   první změna.
Ti kdo   čekají nějaké   výraznější akce, a   napětí ve formě   divošských kmenů honících   po ostrově "ubohého   osamoceného Robinsona" s   oštěpy v ruce si rozhodně   na své nepřijdou, neboť   hlavní hrdina se dostane na   ostrov naprosto opuštěný a   jeho jedinými přáteli zde   budou pouze balíky s   různými věcmi, zpočátku   zdánlivě nepotřebnými,   které se mu podaří   vytáhnout po havárii letadla   z vody. Nakonec se však   většina těch věcí   upotřebí, protože trávit   několik let na ostrově v   naprosté izolaci naučí   člověka využít jakoukoli   věc ke svému prospěchu, či   k přežití, takže se   nakonec hodí i dámská   brusle, kterou si hlavní   hrdina je nucen vyrazit svůj   zkažený a velmi bolavý zub.   Pravdou je, že se scánářem   pravděpodobně moc práce   nebylo, neboť opravdu   většina děje se odehrává   na ostrově, kde mluva není   příliš zapotřebí. Tento   fakt však dává na druhou   stranu vyznít herecké   fenomenalitě hlavního   představitele Toma Hankse,   který musí docílit toho,   aby vše co se mu odehrává v   mysli a duši nemusel říci   slovy, ale aby to bylo   zřejmé z pohledu jeho očí,   z gestikulace a dalších   prvků. Tom Hanks se tohoto   úkolu zhostil s bravurou jemu   vlastní a tak vytvořil   postavu natolik dokonalou, aby   divák pocítil i jeho   nejniternější záchvěvy   duše. No možná jsem to   malinko předimenzovala ty   niterní záchvěvy, ale mazat   to už nebudu. V každém   případě je to film, velmi   pěkně zpracovaný, a z   vlastní zkušenosti vím, že   se vyplatí se na něho   podívat třeba dvakrát   třikrát, aby člověk   zachytil všechny zprvu   nedůležité detaily, které   pak v celkovém pochopení   některých souvislostí , se   stávají důležitými.   Pokaždé v němo objevíte,   něco, čeho jste si prve   nevšimli. Pokud se tedy na   film soustředíte a nehrajete   u něj třeba kanastu. To   byste panu Hanksovi snad   neudělali...

Sci- fi se mi líbí a tak asi   neumím už filmy tohoto   žánru objektivně zhodnotit,   protože na všech si vždycky   najdu něco zajímavého a   kritizovat prostě mi nejde   moc pod nos. Takže budu   raději chválit. Líbí se mi   myšlenka podívat se na   invazi "opět zlých   " mimozemšťanů, což   mě někdy už trochu vadí,   že mimozemšťané jsou   pořád jenom zlí, a chtějí   nám ublížit, ale to není   podstatné, abych se vrátila   k původní myšlence,   podívat se na invazi očima   obyčejného člověka. Ne   očima generála v čele   armády, ale očima jednoho z   milionů lidí, kteří si   musí zachránit holý život,   najít své bližní ,   zachránit co se dá a   nezcvoknout z toho. Fajnový   je i výkon Toma Cruise, měl   se líbil, i když řada lidí   tvrdí, že by tuhle roli   zvládl každý, já bych tam   sice raději viděla Jamese   Spadera, nebo Michaela   Shankse, ale to je jen můj   osobní neobjektivní velmi   subjektivní názor. Film   působí jako křivka na   kardiogramu, kdy se chvíli   nic neděje a je relativní   klid , křivka je vodorovná,   a pak najednou objeví se   hrůzná monstra tripoidního   charakteru, která si tvoří   podmínky pro svou vlastní   existenci velmi ohavným   způsobem - píka křivky se   vyšvihne do nebeských   výšin. Takových   překvapujících a   ohromujících scén je ve   filmu hned několi.   Počáteční ničení města   , pohled na mrtvá těla v   řece, a další. Konec je   příliš rychle uzavřený,   trochu to působí jako že   někdo řekl, tenhle film bude   mít tolik a tolik minut, a   tak se musel konec poněkud   zkrouhnout, ale jinak   vynikající dílko. Proč se   na něho nepodívat.