Brilantní detektivka...
Brilantní a strhující   krimi-thriller. Nenudil jsem   se ani minutu. Napínavé a   stále se rozvíjející.   Něco jsem odhadl (tedy spíš   odtušil) a něco jsem vůbec   - ani náznakem -   nepředvídal... A tak to má   být. Dost sugestivní je ta   počáteční   "skluzavka", kdy   člověk řeší ano a nebo   ne. Ale když se rozhodne,   nejde to vzít zpět. Jak   říkám - jako na skluzavce.   A to platí i s vědomím, že   ne vše bylo nakonec tak, jak   se zdálo... Doporučuji. A   jsem rád, že to vnímám jen   jako film (umění) a ne jako   zúčastněný. V této kauze   bych nechtěl být ani jako   pozorovatel, natož aktér   (jakékoliv strany)...

Ani tak - ani tak...
Na vojně jsem byl. Rozhodně   si ale nemyslím, že by to   byl český Top Gun. Na filmu   mi ani nevadí, že se někdo   snažil ukázat, že paragáni   toho museli umět o trochu   víc, než jiné jednotky. Z   tohoto mi tedy vůbec nic   nevadí. Za čas se podívám   (možná) znovu a sám sebe   zkontroluji, jestli se mi to   jen nezdálo. Protože to, co   bych vytkl je jakási   roztříštěnost. Ve snaze   stačit tempu akčních scén   jsou dialogy zmatené - jakoby   nedokončené. Vystřelení   repliky (mnohokrát bez odezvy   nebo odpovědi) - na mě   působí jako nějaké   deklamování. Různé   dějové epizodky jsou jakoby   nedovyprávěné. Začne   scéna (dílčí příhoda) a   vlastně ani není   vypointovaná. Koneckonců -   na celkovém průběhu   dějové linky to ale nehraje   roli. Pointa - že   nadřízený, který po   hlavním hrdinovi šlape (ho v   podstatě má rád) a na   závěr se stane jeho švagrem   - je jasná. Ale celkově na   mě působily některé   okamžiky neuspořádaně.   Nemyslím si, že by to bylo   špatným scénářem - spíš   nešikovně sestříháno...

Hodnotím velmi pozitivně!
To, že jsme byli pohádková   velmoc už neplatí. Nové   pohádky jsou   překombinované, dětský   divák může mít problém   pochopit co je   nejdůležitější. Ale to   (zaplaťpánbůh) neplatí u   Hodinářova učně! Je to   opravdu pěkná pohádka. A co   bych vyzdvihl? Janu Plodkovou   (neoblomně zlá a komická   zároveň). Dnes se každý   herec pitvoří a myslí si,   že jedině tak bude komický.   Ale ona je zlá i směšná   zároveň. A drží to vše na   hraně dobrého vkusu. Dále   bych zmínil Viktora Preisse.   On je skvělý herec - to si   člověk zvykl. Ale tady je   excelentní (pošetilý,   chamtivý, sebestředný a   komický bez trapnosti).   Navíc i ostatní herci jsou   dobří. Ale zmínil bych   zvláště Jaroslava Plesla -   je fakt dobrý.A ještě tedy   schéma pohádky - tady je   dobré: Zápletka je daná. I   když ji trošku rozčlenili   (hospoda s Krobotem),   dětskému nazírání to   nebrání rozeznat dobro od   zla a také kam to celé   směřuje. Dobro a zlo je   jasně profilováno a děti   snadno identifikují   farizejství, které   předvádí Lichoradka a nebo   Viktor Preiss jako   hodinář... Jako (víc než)   dospělý jsem se pobavil. A   svítá mi naděje, že   ještě můžeme točit ty   nejlepší pohádky na   světě!

Moje fantazie na to nestačí
Mám rád režii Martina   Scorseseho. Mám rád herecké   výkony Al Pacina, Roberta De   Nira. Ale ne v tomto filmu.   Věkový průměr hlavních   postav je 75 let. No nic - to   by nemělo vadit. Ale vadí,   protože hrají kluky.   Chlápky, kterým je v   některých časových   pasážích i třeba 30 let.   Nemohl jsem se nad to   povznést. Film mi přišel   zajímavý a dokonce i   dějová linka - dobré. A   chápu to jako Scorseseho (76)   hold a vlastně takový   "poslední   výstřel" pro jeho   oblíbené herce -   vrstevníky.   Neprespektovatelné, něčím   nepředstavitelně odpudivé!

Zklamání!
Nepamatuji si, že bych   nějaký film tak protrpěl.   Jsem zděšen a snad i   zhnusen. Dokoukal jsem jenom z   důvodu, abych nenapsal   komentář a neznal vše.   Jinak, kdo se trochu zajímá   o tuto etapu středověku,   musí být rozčarován   nepřesnostmi. Kdo se zajímá   o útržky (nic jiného není)   z života Jana Žižky je   zklamán také. A to -   výraznými nepřesnostmi.   Žižkovo neznámé angažmá   a protivenství vůči   Rožmberkům - to je jediná   věc, která se opírá o   pravdu. Žižkův věhlas   začal patrně až účastí   při defenestraci na   Novoměstské radnici (...a to   je kde?). Žižka byl v   podstatě náboženský   fundamentalista, který   (vlivem reformátorů)   věřil, že Češi přišli   na to, jak být spaseni. Vše   se opíralo o víru a kritiku   katolické církve (...a to je   kde?). Jestli to bylo točeno   pro Američany, kterým je   historie Evropy zcela   neznámá - natož tedy   historie Českého   království... budou ještě   víc zmateni. Je mi nesmírně   líto, že pokud jim něco z   tohoto filmu zůstane v   hlavě, budou to právě jen   "vypravěčské   licence" pana Jákla.   Tento film je promarněnou   příležitostí a   promrháním financí...

Film jsem viděl před   necelými čtyřiceti roky. A   nezapomněl jsem ho. Pořád   jsem si pamatoval to hlavní a   to - bezmeznou frustraci. Ale   vzpomínky blednou a tak - po   už výše zmiňované době -   jsem se rozhodl, že si to   zopakuji a připomenu... Je to   asi jediný film, který tak   vysoko hodnotím, ale   převládají u mě negativní   pocity. Padá na mě z něj   tíseň. A není to tíseň z   jednotlivých lidských   osudů, ale ze systému. Kdy   business (v tomto případě   "jenom" tanečního   maratonu) ovládá myšlení,   dění a osudy. Kdy se   člověk stává jen hrací   kostkou - nic víc. Jsem velmi   frustrován a dávám tedy   palec nahoru. Skvělý film,   který už zase hodně dlouho   nechci vidět!

Obdivuhodná komedie.   Nádherná! Dojímavá (psal   tady už někdo o množství   slz, které ho dokoukání   stálo?)! Oceňuji jednotlivé   zápletky a načasování -   jak z časů klasických   divadelních komedií. Ale:   žádná klišé. Neotřelé,   svěží, romantické a (jak   už jsem řekl) dojímavé.   Prostě krása!

Všímám si, že komentáře   nejsou moc obsáhlé. A musím   souhlasit. K filmu se toho moc   nedá dodat. Je to veskrze   pozitivní film (spíše ve   svém důsledku). A souhlasím   s tím, co tady už někdo   zmínil - nejlepší   scénáře píše život.   Připravte si kapesníky - a   nebraňte se!

Exotická všednodennost
Film se mi líbil. A čím   delší doba uplynula od jeho   shlédnutí, líbí se mi tím   víc. Z nějakého neznámého   důvodu se mi vybavují ty   pozitivní okamžiky,   okamžiky žasnutí nad   neobvyklým, poetika celého   filmu... jako život. Ano, ten   film je autobiografický a co   se režisérovi podařilo   maximálně zachytit je   právě život. V reálu   žijeme každodenní   příhody, některé se   monotónně opakují,   některé vygradují. My na   ně musíme bezprostředně   reagovat... a až po nějaké   době si v plné míře   uvědomíme, jak to všechno   bylo výjimečné,   neopakovatelné, děsivé,   kruté a nebo naopak   krásné... Tak jsem vnímal   film ROMA. A myslím si, že k   tomu přispěla i ta   černobílá kamera. Měkkost   a propracovanost záběrů.   Kdekoliv můžete film   zastavit a budete koukat na   výtvarně, kompozičně a i   jinak nádherné fotografie.   Vyplatí se tedy koukat ve   vysokém rozlišení - to   doceníte. Pro mě to bylo   pohlazení a stále to ve mě   sílí (možná v hodnocení   časem ještě jednu hvězdu   přidám!) :-)

To, že jsou mocní lidé   mocní, každý   předpokládá. Ale oni jsou   mocní víc, než si   připouštíme. Ale díky   takovému filmu si člověk   klade otázky, jaké je   vlastně   "nezávislé"   zpravodajství. Člověk je   jen kolečko v mašinérii   těch největších   "kosáků". A abych   tedy neodbočil od hodnocení   tohoto filmu. Tady se tedy   řeší hlavně sexuální   obtěžování a potřebou   zamést to pod koberec -   versus kariéra... Skvělé.   Film mě zaujal a pobavil...

Moje srdcovka. Film jsem   viděl mnohokrát - poprvé   už před několika   desetiletími. A ani nevím   přesně kdy. První   doporučení (úsměvné) bylo   někdy v roce 1978 / 1979. Kdy   nám při výuce tento film   doporučoval suplent (později   ředitel v jiné škole). A   právě jeden jeho postřeh si   pamatuji dodnes: Říkal, že   Barbra je v tomto filmu   obyčejná a krásná   zároveň. On se tenkrát u   vyprávění dojal. No a já   se opakovaně dojmu při   každém dalším shlédnutí.   Velkou úlohu hraje hudba.   Píseň, která je vlastně   shrnutím filmu. Dojímavá,   nostalgická. Můj vztah a   dojem z filmu se také mění.   Při prvních shlédnutích mi   bylo líto toho, že se vztah   rozpadl. Moc jsem jim fandil -   i když byli jako voda a   oheň... Včera dávali film v   TV a já jsem tedy neodolal a   koukal jsem se znovu   Pokolikáté už?). Ale také   jsem to vnímal nějak   šířeji. Tu počáteční   nerovnost ve vztahu... Ale i   to, jak si získala jeho   respekt i obdiv. Jak ho stále   fascinovala. Dnes když na   film koukám, uvědomuji si,   že ten vztah od začátku byl   vybudovaný na vratkých   základech. A nepochopitelné   se mi zdál postoj Hubbella k   miminku... Opustit ji -   opustit je? Ale celkové   vyznění stále stejné.   Lítost na tím, že jim to   nevyšlo. A pochopitelně   dojetí (stále a stále)...   ("dojmout se"   znamená, že u filmu bulím a   bulím) ;-)

Člověk někdy přehodnotí   životní priority, ale i   doposud plynoucí život, pod   vlivem prožitého a udělá   razantní obrat. Dokážu si   představit, jak niterně   může vnímat tento film   někdo, kdo zažil podobný   vztah - člověka oddaného,   hodného - ne však úplně   stejné krevní skupiny. A   bolest toho, když se ho   člověk vzdá. Také cítím,   jak opojné je najít   "society"   sdílející stejné zaujetí   pro stejné věci. To se potom   může lehce stát, že se   člověku obrátí život   naruby. A to se tedy v tomto   filmu stalo... Netřeba   dodávat, že film je velice   dojemný. Tak to asi vše k   obsahu (i tak jsem asi   vyzradil víc, než je   zdrávo).Negativa filmu:   (hlavně v první půlce   filmu), kdy jsou líčeny   (patrně běžnému Britovi,   běžnému Američanovi)   poměry v okupovaném území.   Člověk, alespoň matně   znající poměry v   protektorátu nebo   okupovaných územích, cítí   ten dramatický tlak, aby bylo   vše správně pochopeno. A v   tuto chvíli mi to přišlo   dost zjednodušené a   plakátové. A přitom to   nebylo třeba! To, že svět a   život v něm není   černobílý dokazuje už v   dalším ději vztah Elizabeth   s německým vojákem (hodným   člověkem). A takhle to je.   Život není černobílý a   proto je také tak zajímavý.   Další, ale asi poslední   věc, kterou bych zmínil, je   moje kladné hodnocení   obsazení hlavní role -   postavy Juliet Ashtonové   (Lily James). Když jsem se   dočetl, že na tuto roli   počítali s Kate Winslet, byl   jsem rád, že k tomu   nedošlo. Z Kate bych byl asi   zděšený - ale pro Lily to   byla role na tělo. Byla   skvělá!