Tento film si nerada   nechávám ujít, když ho   dávají v televizi, i když   jsem ho viděla už tolikrát,   že to ani nespočítám.   Ovšem ani s dalším   zhlédnutím se nesnižuje   spotřeba papírových   kapesníčků. Jak je to   možné, že mě pořád tak   dojímají ty stejné scény,   vždyť už je znám zpaměti?   Asi to bude tím, že je to   tak dobře nahrané. Těch   dojemných scén je ve filmu   opravdu hodně a jeden   balíček kapesníčků zase   nestačí. Až dnes jsem si   konečně všimla, že roli   malého Luise hrál tehdy   malý a ještě celkem   neznámý Tom Felton, kterého   známe hlavně z rolí Draca   Malfoye ve filmech Harryho   Pottera. Šikovný kluk, to   hraní mu jde čím dál líp.   Film je sice dost dlouhý, ale   mě to uteklo, ani nevím jak.   No a je tu závěr filmu s   krásnou filmovou hudbou a   při závěrečných   titulcích mně přichází na   mysl otázka, jestli by nebyl   lepší osvícený panovník,   než rozhádaná parlamentní   demokracie, která je u nás.

Jen žádné krváky!
Zrovna se na tuto komedii   dívám a říkám si,   ještěže jsem si vybrala na   dnešní pozdní večer   takovou veselou pohodovku,   která rozveselí, u které   sice nepukám smíchy   (nevidím ji totiž   poprvé),ale pořád se   ještě od srdce zasměji.   Pierre Richard je famózní,   prostě potrhlý jako   vždycky. Hlavně, že tu   neteče krev proudem, jako ve   všech dnešních akčních   filmech. Potřebuji totiž   dnes něco opravdu   veselého,co mně zvedne   náladu. A tak zrovna, když   se chci podělit tímto   komentářem s vámi, tak   zvednu oči k obrazovce a ...   scéna z chirurgického sálu,   krev stříká nahoru, dolů,   zpátky na strop, na   zdravotní sestřičku, ta se   lekne a řízne skalpelem   chirurga do ruky, pak se v   mdlobách zhroutí na zem,   čímž vystřelí   operovaného pacienta do   skleněné vitríny ... no   mám dost, krve je jak na   pravé moravské zabijačce a   to jsem si říkala, hlavně   žádný krvák! Asi jsem po   těch hororech, thrillerech a   akčních filmech už   dostatečně otrlá, tak se   snažím dívat dál.   Zjišťuju, že některé   povedené scénky např. ta   jak leží pan profesor   ofačovaný a zasádrovaný na   nemocničním lůžku, ze   kterého padá a zdrhá, si   obšlehl kterýsi režisér i   do našeho českého filmu.   V tuto chvíli si nevzpomenu,   který to byl, ale to nevadí.   Scénky jsou podařené, jedna   za druhou, a tak je pořád   co kopírovat. Trochu se   rozmýšlím, jakou známkou   mám tuto komedii hodnotit.   Chci, aby hodnocení bylo   objektivní, jenže určitě   jistý vliv má to, že to   vidím po několikáté. Když   jsem to viděla po prvé,   slzela jsem smíchy, tehdy by   i desítka byla málo. Co   dnes, stačila by osmička?   Ne, ne, musím vzít v potaz   dobu, kdy tato komedie   vznikala. Že se výborné   francouzské filmy u nás   mohly vysílat i přes   "železnou oponu".   Rozdávaly, nám dříve   narozeným, radost do duše a   smích. Z tohoto důvodu   musím dát desítku. Chci   být spravedlivá. Možná   těm dnešním teenagerům to   zas tak suprové nepřipadne,   ale já to hodnotím z   hlediska svých pocitů,   svých vzpomínek. V té době   jsem si říkala, není nic   lepšího, než české   pohádky a francouzské   komedie.

Tento film mě nikdy   nepřestane bavit. Výborný a   důvtipný děj, dobrá   atmosféra a celkem dobrý   výběr herců. Libil se mi i   herecký výkon P. Giamattiho   v roli šéf inspektora. Kdo   má rád filmy inspirované   19. stoletím, krásnými   dobovými kostýmy a kulisami,   může být příjemně   potěšen. Navíc snímek   není jen o intrikách, ale   je prolnut romantikou s   nádechem mystična a prvky   krimi. Herec Edvard Norton   natočil ve stejném roce   ještě další film Barevný   závoj. Nevím jak to ten   herec zvládal, takový   záhul, ale myslím, že   výsledek víc než dobrý. On   ten rok 2006 vůbec patřil   mezi hodně výživný na   dobré filmy, proto bych   chtěla připomenout ještě   jeden film, který je i trochu   podobný svým příběhem.   Jmenuje se Dokonalý trik.   Ovšem tady je jiné herecké   obsazení. Všechny tři filmy   doporučuji ke zhlédnutí.

Opravdová komedie
Měla jsem velkou chuť   podívat se na opravdovou,   skutečně opravdovou komedii,   při které bych se mohla   smát od začátku až do   konce. Úplnou náhodou jsem   se dostala k informaci, že   tento film, by mohl splňovat   mé představy o dobré   komedii. Trochu mě zarazilo,   že film je staršího data   výroby, ale když si   uvědomím, že nejlepší   francouzské nebo italské   komedie jsou také podobného   data, tak jsem nezaváhala a   posmotrela. Nelituji, opravdu   jsem se velice bavila. K   obsahu filmu se nebudu   vyjadřovat, protože je   docela výstižně popsán v   profilu - obsahu filmu.   Škoda, že se v poslední   době už netočí komedie.   Dokonce filmy, které jsou   spíše smutné, dramatické,   hrůzostrašné a skoro vůbec   nejsou úsměvné, se   vydávají za nejlepší   komedie všech dob. Jestli   budete mít možnost, tak   doporučuji shlédnout.

Jak to napsat, abych neurazila   něčí jemnocit? Ehm, ...   kašlu na to! Je mi jedno, že   to tady všichni chválíte,   já se ale na toto provedení   Jane Eyrové už nikdy více   nepodívám. Bylo to hrozné.   Ponuré. Já vím, že i v   knize autorka takové   prostředí popisuje, ale tady   to bylo ještě horší, než   v předloze. Že není Jane   žádná krasavice, o tom   žádné pochyby nemám, ale   proč by měla být až tak   ošklivá a nevzhledná a   nesympatická. Přece to, že   není příliš hezká,   neznamená, že je šereda.   Také si myslím, že ta   Australanka byla na Janu E.   příliš vysoká. V knize je   vždy popisována jako malá,   drobná, ale tady   převyšovala jiné skoro o   hlavu. Ani ostatní postavy se   mi nelíbily - tedy výběr   herců. Dějově také   příšerné, útržkovité.   Kdybych neznala Janu Eyrovou   takřka nazpaměť, asi bych   ani pořádně nevěděla o co   tam kráčí. Nejspíš to   trochu kazil i slovenský   dabing, bylo to ploché, jako   by se úplně vytratily emoce.   Vím, že se do filmu nedá   nacpat to, co do minisérie,   ale pro mě bude Osudová   láska J. E. (2006) to   nejlepší zpracování.

Rodinné sídlo Foxworthů
4. pokračování filmu   Květiny v podkroví

Tento díl   tetralogie mně byl přímo   odporný. Děj se odehrává v   době, kdy děti Chrise a   Cathy jsou už dospělé a   zakládají si své rodiny.   Také Bart je dospělý, v   minulosti se léčil s   psychickými problémy v   léčebně a i doma musí   brát léky. Zdá se, že je   už psychicky vyrovnaný, ale   to je jen zdání. V obsahu   filmu je uvedeno mylně, že   jeho otec je Malcolm a jeho   matka Cathy. To není pravda.   Jeho otec byl Bart, manžel   jeho babičky, který ale   nebyl otcem Cathy. Malcolm byl   pradědečkem Barta. Proto   netuším, jak by mohl zdědit   po něm tu jeho příšernou   povahu. Bartův otec, Bart byl   hodným člověkem, vůbec   neměl špatnou povahu,   akorát jednou podlehl   nástrahám krásné Cathy,   která se tím, chtěla   pomstít své matce Corrine a   netušila, že s ním   otěhotní.
Bart měl   již jako dítě zvláštní,   trochu zlomyslnou povahu a   hlavně dost záviděl svému   staršímu bratrovi Jorymu.   Že je hezčí než on, že   má úspěch u holek a je   oblíbený u rodičů. Prostě   na něho žárlil. Žárlil   také na malou Cindy a chtěl   se jí dokonce zbavit, utopit   ji. Potom se jeho chování   ještě zhoršilo, když ho   sluha John Amos naočkoval   řečmi o jeho předkovi   Malcolmovi. Který byl velice   panovačný, zlý, zarputilý   a nesnášenlivý člověk,   ale v životě velmi   finančně úspěšný. No a   malý Bart se mu chtěl ve   všem vyrovnat, i v té jeho   bezohlednosti. Vlastně to mu   způsobilo ty psychické   potíže - schizofrenii.
V tomto díle, které se   odehrává v rekonstruovaném   sídle, které Bart zdědil po   své babičce Corrine,   vyvěrá na povrch to   nejhorší z Bartovy povahy.   On je schopen nejhoršího a   chtěl by si získat   náklonnost lidí, jenže   když se necítí   zbožňován, tak se mstí,   že by zabil. Vina je v tom,   že nebere léky na   schizofrenii. Nakonec zjistí,   že je sám, že o všechny,   kteří ho měli rádi,   přišel kvůli své   sobeckosti. Vzpamatuje se, až   je pozdě. Jeho otec Chris,   který ho měl moc rád,   umřel při autonehodě.   Teprve potom si uvědomuje, co   pro něho znamenal a že mu   moc chybí.
Tento díl   sice není ztráta času, dá   se zkouknout, ale já bych ho   ani netočila, kdyby mohlo   být po mém. Takový trochu   přitažený za vlasy.

Pohodový filmeček
Když jsem se probrala   televizním programem a   filmovou nabídkou na dnešní   sobotní večer, tak po   vyřazení thrillerů, sci-fi,   akčních, dramatických a   krimi filmů, na které jsem   neměla náladu se dívat,   zbyl jen jeden a to rodinný   film Koupili jsme ZOO. Sice   jsem netušila, co mohu od   snímku očekávat, a tak jsem   si nedělala žádné velké   naděje, že se mi bude film   líbit. Říkala jsem si,   vždyť ještě pořád mám k   dispozici televizní ovladač   a tak můžu přepnout na   jiný kanál. Přepínat jsem   ani náhodou nemusela, a   dokonce ani v přestávkách   na reklamu jsem to   neriskovala, aby mně náhodou   něco neuteklo. Film se mně   moc líbil, jak výběrem   herců, zvláště roztomilá   Maggie - Rosie lahodila mému   srdci, protože mi tak moc   připomínala moji malou   vnučku, tak námětem filmu z   prostředí ZOO. To mám také   moc ráda, protože jsem   několik let žila v   blízkosti ZOO Lešná.   Příběh filmu tak   příjemně plynul, že než   jsem se nadála byl u konce.   Naštěstí vše skončilo   šťastně. Tak si   přestavuji, že má rodinný   film vypadat. Malinko   napětí, ale ne moc, trochu   dojemný, ale ne příliš,   trochu romantiky, nebo raději   trochu víc. Moje hodnocení   za příjemně strávený   večer je 8 hvězdiček.

Dost dobré psycho
Květiny v podkroví je 1.   díl tetralogie. 2. díl se   jmenuje Lístky ve větru. 3.   díl je Život v hříchu a 4.   díl Kořeny minulosti.
Obsah filmu je v profilu   filmu uveden celkem přesně a   velmi obsažně. Žánrově je   to drama, na mě to působilo   spíše jako psychodrama. To   se může stát, když se   váš život otočí o 180   stupňů (tedy od báječného   k úplně strašnému). Toto   zažili čtyři sourozenci po   smrti milujícího otce. Měla   to být odplata za nemorální   skutek, kterého se dopustila   jejich matka a jejich otec.   Trpěli 2 roky zavření v   podkroví před světem v   nižších patrech. Na konci   filmu jsem měla hodně   špatný pocit, říkala jsem   si snad to není podle   pravdivé skutečnosti. To   jsem ještě nevěděla, že   to má další tři   pokračování. Dotklo se mě   to hlavně proto, že mám   sama hodně sourozenců a   také jsem z dvojčat s mým   bratrem. Rodiče u nás celkem   kvitovali, že jsme s bratrem   nerozlučná dvojka, tedy v   tom dětském věku. Jasně, u   nás to byl vcelku zdravý   sourozenecký vztah. Nic   incestního se z něho   nevyvinulo. Brácha si v   dospělosti našel několik   manželek (postupně) a já   také aspoň jednoho manžela   (ať nežeru). Proto se mě   tak moc dotklo to, jak   skončilo jedno z roztomilých   dvojčat. To jak se nakonec   zachovali Christopher a Cathy,   k tomu je vlastně dotlačila   svým způsobem fanatická   babka. Po pravdě ta tu svou   roli zahrála bravurně a dost   uvěřitelně. Myslím si, že   tento film není ztracený   čas a otázky incestu jsou   stále bolavé a živé téma.

Pomsta není sladká
Lístky ve větru jsou   pokračováním filmu Květiny   v podkroví.

Nikdo se nemůže divit,   že se vztah dospívajících   sourozenců Chrise a Cathy   vyvine v mladickou lásku,   když je zavřou na tak   dlouhou dobu mezi čtyři   stěny do podkroví honosné   rezidence a skoro nikdo o nich   nemá ponětí. Jejich matka   se vydává za bezdětnou a   provdá se za vlivného   právníka. Toho si jejich   matka obtočí kolem prstu, on   ji zobe z ruky, protože ona   se stala bohatou dědičkou.   Dětem se podaří z vily   utéci a jejich život se již   celkem dobře odvíjí na   jiném místě v Jižní   Karolíně, kde se jich   ujímá hodný ochránce a   opatrovatel, po kterém po   jeho smrti také dědí jeho   majetek. Život sourozenců   však není tak úplně   jednoduchý, protože se mají   vzájemně až příliš   rádi, ale chtěli by žít   už normální život.   Založit si své rodiny s   někým, kdo je bude mít   také rád. Jenže stále se   vrací jakoby to prokletí,   že jsou děti zrozené z   hříchu. Nejvíce tím trpí   Carrie, která píše a prosí   matku o projevení trochy   lásky. Toho se však   nedočká a otráví se. A to   je poslední kapka pro Cathy.   Ta se příšerně na matku   naštve a slibuje, že se   pomstí. Také to provede,   jenže pomsta není nakonec   tak sladká, jak si   představovala. Prostě zlo   plodí zase jenom zlo. Kdy   tomu zlu bude konec? Ve 3.   dílu Život v hříchu to asi   ještě nebude.

Obsazení hereckých rolí   výborné, děj záživný,   scenérie úchvatné.   Někteří lidé mohou být   sebemocnější a mít   obrovský vliv na společnost,   a stejně se jim nemusí   splnit jejich niterná   přání a touhy. Mocní jsou   většinou ty   nejopuštěnější osoby,   přestože jsou obklopeni   davy. Stejně jako tento   papež, který se opájí   svým velikášstvím a   přitom by byl rád tím   nejobyčejnějším, jen kdyby   měl na blízku svou matku.   Svou pozemskou matku.

Film je katastrofa, ne ve   smyslu katastrofický, ale ve   smyslu ubohý. Nedalo se na to   dívat, ani to poslouchat,   jenom řev, trhaná kamera.   Zážitek nula nula! Kdybych   dala svému psovi na hlavu   minikameru, věřím, že by   nafilmoval hodnotnější   dílo, třeba horor z   místních chodníků,   děravých silnic, kanálů   bez poklopů a padajících   zdí. Kdyby bylo možné film   hodnotit nulou, dala bych   nulu. Musela jsem proto dát   jeden bod (se znaménkem   minus).

Seriál Ordinace
Seriál Ordinace v růžové   zahradě

nestojí ani za psí   štěk. Proto se k němu   nevyjadřuje ani můj pes   Žeryk, narozdíl od individua   s názvem Mariedemeterova.   Mimochodem Žeryk je velmi   inteligentní pes a umí   ovládat klávesnici u PC,   chodí mi nakupovat do   obchodu, nákup platí přes   apku v chytrých hodinkách.   Výčet jeho schopností je   velmi rozsáhlý. Proč to   tady píšu? Proto, aby bylo   jasné, že kdyby se Žerykovi   zachtělo vyjádřit svůj   názor na tento podřadný   seriál, tak by to zvládl za   použití bezchybné české   gramatiky na úrovni vtipného   fejetonu o rozsahu stránky   A4. Bez použití pitomých   srdíček a nadměrného   množství interpunkce.   Ještě jsem zapomněla   zmínit, že Žeryk se ve   volném čase zabývá   překladatelskou činností v   několika psích světových   jazycích. Ale to hlavní, co   chci svým názorem   vyjádřit, je zamyšlení nad   tím, kam dospěla ta slavná   opěvovaná inkluze,. Tady to   vidíme zřetelně, když i   můj pes má lepší   vyjadřovací schopnosti, než   to výše zmíněné individum   Mariedemeterova. Možná, že   to není osoba a já tomu   křivdím. Třeba je to   blanokřídlý hmyz.
Tímto se s Vámi loučím   já a můj Žeryk.

180 hrozných dlouhých minut
Westerny mám ráda, ale na   tento se podruhé určitě   nepodívám. Nebavilo mě to   divadelní pojetí, 6   rozvláčných užvaněných   dějství (kapitol). Herecké   obsazení bylo ucházející,   za to také dávám 4 hvězdy,   což je možná i trochu   přehnané. Byla zde zřejmá   snaha o genderově a rasově   vyvážené obsazení.   Vlastně tam asi chyběl   Číňan, nebo jsem ho v té   záplavě krve a krvavých   blitků nepoznala. Co ale   čpělo z filmu na sto honů   daleko, bylo nadřazené   chování černocha. V té   době nic takového   nepřipadalo v úvahu. A už   vůbec by se nemohlo stát,   aby černoch, byť s   vojenskýma zásluhama,   zastřelil bílého   válečného veterána v   hodnosti generála a to v   přítomnosti ostatních   bělochů včetně budoucího   šerifa, také bělocha.   Přestože bylo po válce Jihu   proti Severu, tak stále   přetrvávala rasová   nerovnost. Vždyť ta byla v   Americe ještě v době 70.   let minulého století.   Prostě Tarantino si z nás   pěkně vystřelil. S tím   generálovým synkem to už   přehnal na nejvyšší míru.   Nebylo to nervy drásající   vyprávění, ale trapné a   zbytečné. Myslíte, že by   po dvouhodinovém plazení se   v mrazu nahatý, škemral o   deku. Ta už by ho stejně   nezachránila, jedině, že by   se jmenoval Meresjev. Jediné   o co by prosil, by bylo   zkrácení utrpení a to jest   kulku do hlavy. Také mi tam   chyběla logika, když   vystříleli tu ratejnu,   nechápu, proč se tam usadili   jako nějací herci, místo   aby zaujali pozice a   postříleli všechny, kromě   sestry, hned jak oni přijeli   na místo. Poprvé využili   moment překvapení a to měli   udělat i podruhé. Tím by se   stal film kratší, stačilo   by 90 minut. Bylo by to mnohem   záživnější a myslím i   uvěřitelnější. Co dodat   závěrem? Některé scény   byly opravdu hnusné. Všichni   do jednoho zkapali a já jsem   promarnila 3 hodiny svého   života sledováním takové   blbosti.

Panství Downton: Kdo další se nevrátí do IV. řady?
V Downton Abbey (Panství   Downton) se uvolnil další   pokoj.

Už z   předchozích týdnů víme,   že se po třetí sérii   tohoto britského hitu   nevrátí Jessica Brown   Findlay (Sybil) a Dan Stevens   (Matthew). Nyní je však   jasné, že s herečkou   Siobhan Finneran, která v   seriálu hraje od začátku   služebnou Sarah O'Brien, se   také nesetkáme. Výsledek?   Jak už nadpis napovídá, ani   Sarah se ve čtvrté sérii   neobjeví.

„Už se nevrátím,“   řekla herečka exkluzivně   pro britské noviny Mirror.   „O'Brien je pěkně ohavné   lidské stvoření. Ovšem   bylo báječné tuto roli   hrát.“

Odchod služebné proběhl   mimo kameru. Nebyl to velký   problém, jelikož se čtvrtá   série odehrává šest   měsíců po posledních   událostech. To je velká   změna oproti dramatickému   odchodu dvou předchozích   zmíněných, kteří svou   labutí píseň zazpívali   přímo před zraky fanoušků   na obrazovkách.

K odchodu Finneran se   vyjádřil také tvůrce   seriálu, Julian Fellowes:   „Pokud chce odejít herečka   ztvárňující služebnou,   není to vůbec žádný   problém. Vše se vyřeší   tak, že její postava prostě   jen dostane novou práci.“

Křemílek a Vochomůrka, který je který?
Jsem už v babičkovském   věku, ale musím konstatovat,   že pohádky od Václava   Čtvrtka jsou ty   nejpodařenější, jaké kdy   vznikly. Má vnoučátka jsou   z nich unešená a vzpomínám   si, že jsem je i já sama   ráda sledovala s mým malým   synkem v době černobílé   televize. Občas nám to   trochu zrnilo, ale to vůbec   nevadilo, hlavně, že nám   žádný díl neunikl. I když   dneska nemám zrovna v oblibě   paní Bohdalovou, protože   čeho je moc, toho je   příliš a člověk je pak na   pozoru, odkud na vás zase   vyjukne (už i na Barandově),   tak si neumím představit,   že by tyto dva skřítky   namluvil někdo jiný než   ona. Tady musím opravdu   smeknout. Ovšem poslední   dobou mám dojem, že jí ten   zpitvořený přízvuk zůstal   i v civilním hlase. No to je,   ale její věc. Jinak jsem po   delší době, co jsem tento   večerníček neviděla,   přemýšlela který z nich je   Křemílek a který   Vochomůrka. No a už mám   jasno:
Křemílek je   vyšší hubený skřítek s   bílou čapkou, který žije   společně se svým kamarádem   Vochomůrkou v pařezové   chaloupce. Křemílek se zdá   i svým vzrůstem starší a   také je o něco chytřejší   než jeho kamarád   Vochomůrka. Oba se mají   velice rádi a dovedou si   pomoci v každé situaci.   Společně také zažijí   různá dobrodružství,   která na ně čekají v lese   pod mechem a kapradím.

Nic moc
Hraje v tom moje oblíbená   herečka Kidman, ale ani ona   nezvýšila kvalitu tohoto   filmu nad čtyři hvězdy.   Možná, že chlapi to   vnímali jinak, protože tam   předvedla pár sexy scének,   ale mně připadal děj tak   plytký, že jsem ho sledovala   jen částečně. Začátek   viděla, potom pauza, pak zase   kousek jsem viděla a tak   dále, no a ke konci jsem se   už zase dívala. Zjistila   jsem, že jsem se mohla   kouknout jen na začátek a na   konec a o nic bych nepřišla.   Nemám ráda filmy, které   nemají spád, zvlášť je-li   to z oblasti krimi nebo soudu.   Thriller to však nebyl   určitě.

Diabetici zpozorněte!
To bylo tak slaďoučké, až   mi vyletěl cukr nad desítku   a nejen to. Ze zubu mi   vystřelila plomba z drahého   bílého materiálu a můj   zubař, který mě varoval,   abych si dávala pozor na   sladké, teď bydlí až 80 km   daleko. Co budu dělat?   Myslíte, že můžu   požadovat náhradu škody u   filmové produkce?
Ale   teď k věci. Námět tohoto   filmu je sice naivní, není   to žádný trhák a děj je   dosti jednoduchý a velmi   předvídavý. Je však také   milý, hrají tam sympatičtí   herci včetně těch malých   děcek, kolem kterých se to   všechno vlastně točí.   Žádné velké podrazy,   žádné velké akce, ale u   mě to splnilo očekávání   toho, jak má romantika   vypadat. A já jsem ten večer   měla chuť aspoň na 2 kila   romantiky.
P.S.: Ke   konci jsem sice uvažovala,   kdyby ten policista adoptoval   všechno, co při své práci   najde opuštěné, tak by   musel mít ten svůj domek   nafukovací.
A ještě   k dabingu: ten hlas, který   namluvil malou Hanah byl   opravdu hrozný, hodil se   spíš k plyšovému medvídku   nebo k včelce Máje. No a   Libby byla také namluvena tak   nepřirozeně, ale jak jsem   byla natěšena na tu   romantiku, tak mi to ani tak   nevadilo.

Docela podařená kriminálka.   Tento díl se mně líbil v   tom, že nebylo hned ze   začátku jasné, kdo je vrah.   Nabízelo se sice silné   podezření vůči   zhýčkanému synkovi z   bohaté rodiny, ale to by   musel film skončit dřív,   než začal, kdyby to byla   pravda. Nakonec byl vrahem   někdo, koho byste   nepředpokládali, také   proto, že nebyl znám motiv   činu, který vraha k tomu   vedl. To vyplynulo až ke   konci, kdy z podezřelého   vypáčili doznání. K   usvědčení také napomohlo   využití metody porovnání   DNA. Doufám, že další   díly budou také tak dobré.

Šéfkuchař na grilu
Dalo se na to dívat.   Pohodový film. Trochu ujetý   a hlavně ne příliš   uvěřitelný děj.   Ohvězdičkovaný šéfkuchař   práskne výpověď   protivnému Dustinu Hoffmanovi   mezi oči a pořídí si   pojízdnou šmakuládovnu.   Carl má chytrého syna a   krásnou ex manželku. Vezme   syna a kamaráda na cesty do   svého hamipapi karavanu a   užívají si. Je to fajn,   mají úspěch a synek se   něco přiučí od otce a   tatík zase něco od svého   syna, hlavně fígle jak na   sociální sítě. Protože   tam furt kuchtili nějaké   mňamky, tak jsem průběžně   odbíhala do kuchyně a na   konci filmu jsem měla o deset   kilo víc. Kdo chce zhubnout,   ať se na to raději nedívá.   Jinak je to první film, co   jsem viděla, ve kterém měla   ex manželka pozitivní roli.

Velvet, to je Paráda!
Seriál Velvet je ukázka   krásných lidí, krásných   šatů, krásných aut, velké   lásky, ale i sobectví a   nenávisti. Bez podrazů by to   v žádném seriálu nemělo   tu správnou šťávu, takže   ani tady nemohou chybět.   Příběh Velvetu se se nám   ukazuje v několika liniích.   Ta hlavní je vztah mezi   Albertem a Anou, kteří se   mají rádi už od dětství.   Přesto si nakonec Alberto   vybere za ženu Cristinu (ta   je mi tak nesympatická, má   takový myší ksicht), aby   zachránil svou firmu. To je   mi jasné, že Cristina   nemůže být krasavice   největší, když má spíše   zápornou roli. Potom je tu   vztah mezi Mateem a Clarou.   Pořád se rozcházejí a zase   se udobřují a občas se z   Matea stává fackovací   panák. To mě tam opravdu   nesedí. On je manažer ve   vedení firmy a ona jenom   obyčejný poskok. Toto by si   v té době ve skutečnosti   nikdy nedovolila. No a pak je   tu příběh bratranců Pedra,   Jonáse, a Rity a Luisy.   Příběh jak z ústavu   mentálně narušených   jedinců. Pedro a Jonás jsou   Infantesovi. Ani se tomu   příjmení nedivím, úplně   infantilní a praštěné   chování. Ten scénárista co   psal roli Pedrovi, musí být   také z rodiny Infantes.   Hodně mi to kazí dojem ze   seriálu. Ovšem včerejší   49. díl mně pozvedl náladu,   díky tomu sexy show na konci.   To bylo moc pěkné.
Ještě je tu hromada   jiných vztahů, které   vyplouvají na povrch, jako   olej na vodě. Myslím si, že   to bude ještě velice, velice   dramatické.

Dobrý krimi seriál
Vraždy v Oxfordu

Krimi seriál má dobré   herecké obsazení, ale   hlavně celkem dobře   propracované scénáře.   Každý jednotlivý díl má   určitý spád a je zajímavý   od začátku až do konce.   Dosti často k první vraždě   na začátku, přibudou   ještě nějaké další v   průběhu vyšetřování.   Proto se mi vkrádá na mysl   otázka, že to asi v tom   univerzitním Oxfordu nebude   tak růžové. Zatím se tam   vraždilo skoro na každé   katedře a rozhodně ty   vědecké kapacity nejsou   žádné jemnocitné chudinky,   co vraždí v rukavičkách.   Teda oni vraždí v   rukavičkách, ale jenom   proto, aby nezanechali po   sobě otisky a jiné důkazy,   jinak si na jemnocit příliš   nehrají, i když umí   odrecitovat skoro cokoliv z   rozsáhlého díla   oblíbeného Šejka s Píra. V   díle, co jsem viděla včera,   jsem byla úplně   konsternovaná z toho, že   vraždila taková krasavice,   která se objímá a líbá se   svými známými, aby je pak   úplně s klidem   odkrádlovala. Jaký byl její   motiv. Stejný jako vždycky.   Peníze a prestiž. Kvůli   tomu je odhodlaná ke všemu.  
V tomto seriálu   kromě sympatického   inspektora Lewise, vystupuje   Lewisův parťák James   Hathaway. Původně studoval   na velebníčka, ale pak   zjistil, že půjde jinou   cestou a to tou světskou.   Udělal dobře, protože s   jeho vysokou inteligencí by   ho byla u těch svatých   škoda. Vždycky se těším,   jaké moudro z něho vypadne.   Dost často přispěje k   rozuzlení případu.
Když to tak shrnu, tak   určitě doporučuji tento   seriál shlédnout. Co bych   však nedoporučovala, je jít   tam studovat. Myslím si (i   podle vlastních   zkušeností), že pražské   univerzity jsou   bezpečnější. Nevraždí se   tam tolik. A ani nemusíte   recitovat Nerudu, Jiráska   nebo Čapka.

Nenadchne, ale pobaví. Je to   místy komické, někdy trochu   trapné. když už máte   krváků až po krk, tak si   můžete oddáchnout právě u   takového seriálu, jako je   tento. Vím, že 5 bodíků je   asi víc, než si kvalitou   zaslouží, ale podle mého se   nesnaží konkurovat   seriozním detektivkám,   naopak se snaží spíše   pobavit. Jenom mám obavy, aby   nebylo ve Stratfordu   vylidněno, tak jako v   Midsomeru.

Film jsem viděla několikrát   a vždy je to pro mě silný   zážitek. Možná je trochu   zdlouhavý a rozvláčný, ale   asi to nešlo jinak, aby   nevznikly nějaké   nevysvětlené momenty. I tak   je děj filmu někdy trochu   zamotaný, složitý, takže   neuškodí ho vidět i   podruhé. To se mi to teprve   začalo pěkně do sebe   skládat, jako puzzle. Jinak   Denzel Washington je jediný   opálený herec, který se mi   líbí. Mám ráda všechny   filmy, ve kterých hraje. Je   také zvláštní, že na roli   zloducha si vždycky vyberou   herce Jamese Caviezela. Já   jsem ho snad viděla jen   jednou hrát kladnou postavu.   Ovšem stejně role zlosyna mu   sedí mnohem víc.
Abych to shrnula: námět   filmu špičkový, to je   téma, které přímo   vyhledávám. Obsazení herců   výborné i ten neřád je   sympaťák. Napětí také   nechybělo, rozhodně jsem se   nenudila. Naštěstí nebyl   otevřený konec, to jsem se   trochu obávala (poprvé), to   totiž přímo nesnáším.   Mám sice dobrou   představivost, ale já   potřebuji mít stoprocentní   jistotu, jak to vlastně   skončilo, i kdyby třeba   špatně. V tomto případě   konec dobrý, všecko dobré,   a já mám dušičku v   péří. To se říká u nás   na Moravě. Kdo to ještě   neviděl, doporučuji   zkouknout.

Manipulátoři a psychopati v akci
3. pokračování filmu   Květiny v podkroví

Tak jsem si   přála, aby se to všechno   konečně urovnalo a hlavní   představitelé Chris a Cathy   mohli žít v klidu někde,   kde je nikdo nezná. Tak oni   se odstěhují do jiného   státu. Z Jižní Karolíny do   Kalifornie. Říkala jsem si   fajn, tam jim bude dobře.   Potom zjistím, že vlastně   bydlí hned těsně vedle té   obludné rezidence, kde je   matka a babina týrali   zavřené v podkroví. To mi   prostě hlava nebere. Ze   sourozenců se stanou   manželé (což bylo   očekávatelné) a   vychovávají spolu dvě   děti, které porodila Cathy.   Staršího syna má s   baleťákem Julianem, který   zahyne při autonehodě a   druhého syna Barta má s   manželem vlastní matky   Bartem, který zahynul při   požáru rezidence. Takže s   vlastním bratrem nemá   žádné dítě. Později si   ještě osvojí holčičku   Cindy, která je sirotkem. A   tak si tam žijí celkem v   pohodě v krásné vile,   ovšem jen do chvíle, než se   do sousedství přistěhují   noví nájemníci. Do té   vyhořelé rezidence. Kdo   myslíte, že by to tak asi   mohl být? Nikdo jiný než ta   bestie, jejich matka Corrine a   její věrný sluha. A tady   mě znovu napadá, proč se   stěhovali tak blízko místa,   na které měli tak špatné   vzpomínky? Logiku v tom   nehledejte. Myslím, že i ta   autorka musela být trochu   zvrhlá a úchylná. Na scénu   tak nastupují manipulátoři   a psychopati. Teda dva -   manipulátor je sluha John a   psychopatka je matka a   babička Corrine. Nejhorší   je, když psychopatka je   navíc ještě dost chytrá a   předvídavá. Ne však dost   na to, aby hru, kterou   rozehrála, zakončila svým   vítězstvím. Nepočítala   totiž, že se do jejího   plánu zapojí zákeřný   sluha John, který tak   zmanipuluje mladého Barta,   že ho poštve proti celé   své rodině. A na další zlo   je tak zaděláno. Máte se na   co těšit.