Fakt jsem místy málem   brečela což je... no   rozbrečte si cihlovou   zeď.
Důkaz že   parádní pohádka může být   i bez princezen a s celým   osazenstvem dávno po smrti.   Svět mrtvých je naprosto   úžasný, žádná morbidní   díra. Jednoho by ani   nenapadlo, kolik srandy může   být s lidskou kostrou.

Srovnávat dvanáct   měsíčků s Mrazíkem? Jak   to hoho napadlo? Jako   srovnávat safír a mastek.
Tuhle pohádku si každý   rok kolem Vánoc ráda   pustím. Jedna z mých   nejoblíbenějších.   Klasická pohádka natočená   bez toho, aby měl člověk   chuť se oběsit, je v   poslední době zázrak.   Předloha úplně dodržená   není, byl př
closeidán hon na   ženicha, ale upřímně?   Působí to líp, než v   originále, kdy macecha   posílá nevlastní dceru do   lesa prostě proto, že se jí   chce a jiný důvod to   nemá.
Postavy jsou   sympatické, Květuli máte   chuť jednu vlepit už po   deseti minutách, krásné   prostředí i kostýmy.   Samozřejmě, dokonalé to   není, kdo ví, proč na   Sněžku postavili zrovna   Stonehange, ale budiž, bývá   daleko hůř.
Jen   škoda, že se měsíčci víc   nedrželi hesla: rok musí   mít svůj řád. :-)

Jak to napsat, aby byla   dodržena pravidla   komentářové sekce? První   série byla fajn a bavila mě.   Od chvíle, kdy začaly   postavy "odjíždět do   Tibetu"(přičemž nikdy   předtím se o takové   možnosti nikdo ani nezmínil)   to začalo jít do kopru.   Vztahy ve stylu každý s   každým, párování lidí   pravděpodobně dle   náhodného losu. Dědictví   po někom, o kom divák nikdy   neslyšel. Absolutně   vyhrocené či absurdní   situace, do kterých se   dostane jeden člověk z   milionu, ne polovina   učitelského sboru.   Slučování dvou škol do   jedné budovy, kam se všichni   v pohodě vejdou, místo toho,   aby si šlapali po hlavě.   Přidejte si ducha Komenského   a máte celkem jasný   obrázek, v jaký příšerný   guláš se to zvrhlo.

Do konce jsem vydržela, ale   příště si to nepustím,   leda bych potřebovala rychle   usnout.
Na to, že se   tam nic neděje, je pohádka   trochu moc dlouhá a jaksi   neúplná. Vztah dvou mladých   lidí je vykřesán na   koleně, prostě někdo   řekne, že se vezmou, jeden   druhému řeknou no tak teda   jo a chystá se svatba? Vztahy   v pohádkách vznikají rychle   vždycky, ale tohle je   vážně moc. Prostě vám   oznámí, že se milují a   nazdar. Tečka, jde se dál.   Film obsahuje zbytečně   dlouhá hluchá místa, kdy se   neděje už vůbec nic. Děj   jako by byl rozsekán na   scénky, které spolu moc   nesouvisí. Paradoxem je, že   nejzábavnější částí je   scéna v hospodě, která tam   vlastně vůbec nemusí být.   Konec je krajně podivný,   jako by useknutý. Klasické   vypořádání se záporákem   tam sice je, ale je takové   nemastné, neslané, prostě   se to stalo a hotovo, se   zbytkem jako by to   nesouviselo.
Co se   hereckých výkonů týče,   není to nic moc. Laura je   zajímavá asi jako ředkev,   za celou dobu od ní   uslyšíte tak pět vět. S   jejím milým je to o něco   lepší, nicméně má asi jen   tři výrazy, které mění   dle situace. Dva sudičáci   už ke konci lezou na nervy a   zbytek osazenstva se pohybuje   okolo průměru a výsledek   nezachrání. Samostatnou   kapitolou je pak sudička na   drogách(zřejmě), která   leze na nervy od začátku do   konce. Její řeč je   nevěrohodná, naprosto   očividně hraná a už od   traileru jsem měla chuť po   té ženské něco hodit. Krom   toho místy dělá dost   podivné věci a některé   záběry s ní byly snad   dokonce i zrychlené, nebo   co.
Škoda, nápad to   byl celkem obstojný a   obsazení taky není   nejhorší. Nepochopím, proč   musí být každý rok tři   nové pohádky, když se pak   ve výsledku dá dívat na   jednu. Tři body z deseti   pouze proto, že znám i   větší katastrofy.

„Už tě nemám co   naučit“ říká chlápek   holce po té, co dvakrát   trefila střed terče a jednou   jakousi důchodkyni. No a   celým filmem se vlastně   táhne podobná logika.   Jinými slovy, smysl to dává   jen proto, aby děj nějak   šel.
Kdo dává   dětem do života štěstí,   když je příslušná   sudička odstavená z funkce?  
Proč si Johana   nevzala při útěku Bleska,   když jí na něm teda tak   záleželo?
Proč   Kristína prostě neřekne   rodičům, že si chce Jakuba   vzít, když jsou stejně   ochotní dát ji komukoli, kdo   jde kolem? Vždyť ani   reálně nemuseli nijak   dokazovat, že jsou vůbec   urození, natož že mají   peníze! Jak to, že souhlasí   s turnajem, který může   vyhrát kdejaký pitomec, ale   s týpkem, který ji má   reálně rád by měli   problém? Vždyť je ochotný   dát ji chlapovi, který   viděl poprvé předevčírem,   neví ani kdo to je a za celou   dobu turnaje ani nepromluvil!  
Proč se Jiří   alespoň trochu nesnažil   vymyslet turnajové úkoly   Jakubovi na tělo?
Kdo   je ten kluk, co tam vždycky   někde sedí a zírá?
Proč ten zatracený   turnaj nemá žádná   vnitřní pravidla? Toho   knížete by reálně mohli   diskvalifikovat za nečestnou   hru už po dvou minutách!
K čemu má turnaj tři   kola, když se v tom druhém   stejně nevyřazuje?

Celý příběh je   takový nemastný, neslaný,   nic moc provedení už   známého. Chudá sirota ve   službě u zlých   příbuzných, která uteče   převlečená za muže –   prosím, vysvětlete už   někdo filmařům, že mezi   ženou a mužem jsou i jiné   rozdíly, než délka vlasů.   „Ženu si vzít nemůžu,“   říká princezka Kristína v   polovině filmu a já se   nemůžu zbavit dojmu, že   kdyby jo, byla by ta pohádka   alespoň něčím   zajímavá.
Pro malé   děti-možná, Pro mě slabý   podprůměr.

Upřímně, nikdy jsem se tak   úplně nerozhodla, jestli je   to pitomá pohádka, nebo   geniální parodie. A jak tak   sleduju zdejší komentáře,   evidentně nejsem jediná

Už párkrát jsem   přemýšlela nad tím, proč   tuhle věc tak totálně   žeru, i když je to vlastně   tak... přihlouplé? Já   nevím, jak jinak to   říct.
Pak mi to   došlo
Ono je to jako   Mrazík. Z jistého hlediska   je to vlastně katastrofa, ale   vy se na to prostě musíte   dívat. A stejně jako   Mrazíka, to buď milujete,   nebo nenávidíte.
Příběh je fajn, drak na   české poměry naprosto   parádní a postava mladšího   prince nemá chybu. Onou   mrazíkovskou katastrofou tak   budou rekvizity, které jsou   místy až komické. Závora s   plotem, který očividně   končí po třech metrech,   roztleskávačky ve   středověku, královské   páry sídlící na hradech,   které se sice ještě   nerozpadly, ale daleko k tomu   nemají.
I tak si to   příští rok pustím znova   a ten další taky, protože   švihlejší vánoční   pohádku byste pohledali. Pro   mě správně naměřená   dávka absurdity, ironie a   humoru, kde se neblekotá a   neječí. To je za mě velké   plus.

Už jsem viděla lepší   pohádky, ale taky horší   tragédie. Zdráhala bych se   označit žánr za   "romantický",   protože romantického tam   nebylo skoro nic. Chudá   dívka, která se zamiluje do   urozené mládence za dobu   nepřesahující dva týdny   už tu byla kolikrát?   Stamilionkrát? Není to nic   objevného, ale cením, že ti   dva měli alespoň nějakou   interakci, ne že se bezhlavě   milovali po jednom pohledu do   očí.
Film má dost   pomalé tempo a je zajímavý   spíš vizuálně, kostýmy a   záběry krajiny jsou fakt moc   pěkný. Dějově už je to   horší. Záporná postava je   zlikvidována už v první   polovině, aniž by stihla   provést něco vyloženě   záporného a tím její   význam pro příběh končí.   Většinu filmu tak sledujeme   partu chlapů, kteří se   prochází po lese. A k tomu   jsou někteří zjevně   slepí, protože se málem   zabijou, sotva na ně přijde   trocha mlhy, v níž je v   celku dobře vidět. Nechybí   ani pád z útesu jako z   animáku a rodina, která je   pozoruhodně klidná na to,   že jim zmizelo jedno z   dětí.
Vyvrcholení   příběhu je taky takové   bezzubé. Vše končí   Krakonošem, který dá   přednost trestání hledačů   pokladu před svatbou   ústřední dvojice - i   přesto, že se tyhle dvě   věci nekryjí.
Za mě   čistý průměr.

Já animáky miluju, ale u   tohohle už mě podruhé nikdo   neuvidí. Příběh se   zakládá na jednom z   nejprofláklejších klišé   vůbec, hlavní hrdina je   takřka dokonalým stereotypem   rozmazleného jedináčka,   jeho rodiče se z těch   nejlepších pod sluncem   mění v nechápavé idioty   prostě jen tak. Celé to   korunuje záporák, který se   de facto rozhodne zničit   civilizaci proto, že dostal   vyhazov z práce.
Nejsem si jistá, jestli   jsou malé děti schopné   pochopit, co je to   personální a spousta   dalších věcí. Dospělý se   zase musí zastavovat nad   logickými lapsy: odkud se   teda ty děti berou, proč si   děti nepamatují babycorp a   záporák ano, jak může   někdo pozorovat dítě, jak   řádí na zahradě s   párměsíčním miminem a   ještě si to pochvalovat?   Napadlo někoho, že vymazat   paměť rodičům by fakt   nestačilo?
Doporučit   lze tak maximálně malým   dětem a jejich rodičům,   kterým už je jedno, na co se   dívají, pokud budou mít od   potomstva na chvíli pokoj.

Nemám ve zvyku komentovat   věci, které jsem zrovna   neviděla, ale budiž.
Na téhle věci jsem byla   v kině se školou a   následně nám to   zreprízovali asi třikrát v   družině. Už je to přes   deset let, takže si   nepamatuji příliš detailů,   ale to hlavní zůstává.
Pohádky jsou primárně   myslím pro děti, ne? Jestli   ano, tak promiňte, pane   Troško, ale mě se to   nelíbilo. Ne, to je slabý   slovo. Já na to zírala a   modlila se, aby už byl konec.   Už asi po pěti minutách   přišlo to, co jsem nazvala   později WTFmomentem. Já sice   nebyla malej Einstein a o   vztazích jsem věděla   kulový, ale myslela jsem si,   že když kluk chce holku   číslo 1, tak ji nezíská   tím, že se začne ucházet o   holku číslo 2. Děj mohl   končit po dvaceti minutách,   ale to ne, to jsem ještě   musela strpět ten zbytek. Ve   zkratce: Užila jsem si   nanejvýš odchod z kina.   Nelíbilo se mi ječení, už   tenkrát pro mne naprosto   pitomí záporáci, hlavní   hrdina, který byl buď   úplně blbej, nebo prudce   geniální, stejně tak si mě   nezískalo nesmyslné konání   uměle natahující děj,   příšerné   "náhody",   princeznin ženich, kterého   jsem až do svatby skoro   nezaznamenala, a o prorocké   drůbeži snad ani   nemluvit.
Takže... asi   díky za první dětské   filmové trauma?

Co bych vám vykládala. Tohle   pohádku jsem viděla   naposledy před nějakými   osmi lety a nijak zvlášť mi   nechybí. Kdyby ale běžela v   televizi, nejspíš bych se   podívala.
Jako   osmiletému děcku se mi to   nicméně líbilo, že by bylo   na chování čertice něco   nevhodného, mi vůbec   nepřišlo. Pravda, byla to   moje první návštěva kina   po Troškově Nejkrásnější   hádance, která mi způsobila   solidní trauma, tudíž hůř   už to skoro nešlo. Oproti   té urážce inteligence   osmiletého dítěte, byla   tohle záležitost poměrně   kultivovaná a já se dobře   bavila. Dnes bych se na to asi   dívala jinak, ale vezmu-li v   potaz, že pohádky jsou   primárně pro děti, tak si   tohle hodnocení v pohodě   zaslouží.

Tady snad i nějaká snaha o   věrnost předloze byla.   Jenomže tím, že v jedničce   chyběla, vzniká naprostý   guláš v reáliích, protože   v jednom filmu pro bohy   středověk neskončil a ve   druhém nosí oblek a   prodávají vitamíny(Nebo co   to bylo). Postavy o moc   sympatičtější nejsou,   mytologie stále silně   pokulhává.
Potíž je   v tom, že jednička   působí(krom jiného) jako   ucelený příběh, bez   jakéhokoli odkazu na věci   příští. Dvojka se oproti   tomu snaží nacpat zápletku   čtyř knih do sta minut, což   pochopitelně nejde. Zápletka   je vycucaná z prstu,   schopnosti polobohů fungují   totálně nahodile, Grover je   stále naprosto příšerný,   postava, která by si zrovna   měla dávat dohromady   zlámanou páteř běhá, jako   by vůbec nespadla po hubě do   vody z výškové budovy.   "Kletá čepel" tam   prostě je, protože je zrovna   potřeba a kdo a proč ji   proklel, to se prostě   nedozvíme. Záporáci se   zjevují odnikud, postava   "užitečného   idiota" je tupá a   hlučná pouze, když se to   hodí. Třešinkou na dortu je   pak postava Thalie, která   nejen, že zestárla, nejen,   že na ní vyrostlo   oblečení, ale v podobě   stromu se jí nějak povedlo   udělat si oční linky.
Konec nabízí jakous   takous naději na   pokračování, které by   stejně bylo zbytečné.   Totožnost zrádců je   vyzrazena, přestože to není   vůbec důležité ani to k   ničemu nevede a   nejmocnějšího titána lze   porazit nožem na máslo
Tohle nejsou jen otřesná   adaptace, ale i dost mizerné   filmy.

Co to má jako být?
Na tento film jsem se velmi   těšila, protože knihy Ricka   Riordana zbožňuju. No,   sprcha to byla hodně   studená.
Začátek byl   docela dobrý, sice že i tam   se objevovaly zjevné odchylky   od knihy, ale to ještě šlo.   Opravdovým problémem začal   být až děj odehrávající   se v táboře. Pomineme-li že   tábor nemá být v lese ale u   lesa, že sruby nemají být   všude možně ale v určitém   útvaru, pořád je tu věc,   kterou mi hlava nebere:   ačkoli má Poseidón potomky   výslovně zakázané a   přestože jednoho má a   každý to ví a všem je to   jedno.
Film ignoruje   hlavní rysy postav, jako je   například jejich věk, nebo   barva vlasů. To, že Grovera   hraje herec tmavé pleti, to   mi ani nevadí. Holt je to   korektní a to samo o sobě   charakter postavy neshazuje. O   to se totiž postaraly jeho   výstupy, při kterých   působil až neskutečně   hloupě. Annabeth, blonďatá   dcera Athény, je bruneta a   chová se nesmyslně   povýšeně. Luke už od   začátku působí   nejednoznačně, slizce, no   prostě bych mu   nedůvěřovala ani za zlaté   prase. Percy je sobecký   floutek, který pro záchranu   své mámy udělá všechno,   což by bylo šlechetné pouze   v případě, že by nehrozila   celoplanetární katastrofa v   podobě války bohů.
Hlava mi nebere, proč   Grovera v rámci korektnosti   hraje černoch, když na konci   filmu je právě tato postava   ponechána v podsvětí, což   mi rozhodně korektní   nepřijde. Je smutné, jak   byla pokřivena postava   knižního Percyho, který by   svého nejlepšího kamaráda   v podsvětí nikdy nenechal a   radši obětoval vlastní   matku. Filmový Percy na mě   působí uměle. Co nemá pod   nosem, k tomu se nedostane.
Příběh samotný mě   nenudil jen proto, že jsem   soptila vzteky nad tím, jak   příšerně se film odchýlil   od předlohy. Nestvůry se   objevovaly víceméně jak je   napadlo a jen proto, aby se   tam vůbec něco dělo.   Propracované části knihy   úplně zmizely a nahradily je   nevěrohodné rozhovory.   Většina rozpočtu na efekty   očividně padla na   podsvětí, které vypadalo   opravdu dobře, až na malý   detail, že Hádova říše   byla popisována jako   jednotvárná šedá krajina.  
Autorovi scénáře by   podle mého názoru   neuškodilo se trochu porýpat   v mytologii. Znát pár   nestvůr nestačí. Ráda bych   poukázala na výskyt   Persefony, což je jasný   důkaz, že autor si ani   nezapnul google, natož aby si   něco skutečně ověřil.   Persefona má trávit půl   roku v podsvětí a půl na   zemi. Léto nahoře. Zimu   dole. V době letního   slunovratu už má být dávno   z podsvětí pryč.

Kdyby se změnil název   filmu a jména postav, asi   bych se rozčílila, že je to   vykrádačka mojí srdcovky,   ale ani ve snu by mě   nenapadlo, že právě ona   byla předlohou. Tělo   příběhu bylo vykuchána až   na samotnou kostru, která   byla následně osekána do   takové míry, že ještě   jeden zásek a zhroutila by se   úplně.

Očekávání jsem neměla   žádná. Dobré knihy mají   zřídkakdy dobré filmové   zpracování. Poslední   aristokratka je jedna z těch   knih, u kterých člověk   mlátí hlavou do zdi smíchy,   pokud mu tedy sedne styl   humoru. Film je… jak to tak   říct… Vemte si grafit a   diamant. Teoreticky je oboje   tentýž uhlík, ale prakticky   je rozdíl jasně patrný.
Začněme tím lepším.   Herci jsou vybraní dobře,   Hynek Čermák hrát prostě   umí, paní Tichá byla   výborná a Pavla Lišku jsem   konečně jednou viděla v   nějaké trochu kultivované   roli.
Problém je v   tom, že předloze se to   vůbec nepodobá. V celé   Aristokratce je jenom jedna   věc, kterou se tam nikdy   nikdo nezabýval a ano,   hádáte správně, přesně   tou se zabývá celý film. V   knize se vlastně o většinu   zábavy stará Olin s Laďou,   Milada, Deniska a Josef. Kdo   nečetl, vůbec neví, o koho   jde a to je právě ta   potíž. Nahrazení Milady   Maxem a hrabětem Kostkou je   omluvitelné, aby postav nebyl   milion, ale záměna psů za   koně? Jenom kvůli jednomu   celkem pitomému vtípku? To   snad nutné nebylo.
Plus přičtěme další   věci, které se vzpírají   nejen vkusu čtenáře,   kupříkladu dokonalá   čeština americké části   rodiny.
Jestli je to   komedie nevím. Smála jsem   se, to ne že ne, ale opravdu   se nebudu smát tomu, že se   někdo rozseká na náledí,   to už je trošku přežité.   Nejikoničtější vtipy   nechyběly, ovšem některé   byly pozměněny v kontextu,   jiné provedením úplně   zapadly a další byly   totálně tlačené na sílu.   V případě ztraceného kufru   v Šanghaji platí všechno   dohromady. Děj má s knihou   společné tak tři pasáže,   v „aristokratických“   kolejích ho drží pouze   výkony herců, které ovšem   místy taky kolísají. Konec   je tak přeslazený, že jsem   se bála, že dostanu   cukrovku.
Sečteno a   podtrženo. Zase takový   průšvih to nebyl, když si   člověk odmyslel, že to   mělo předlohu, ale komedie   to zrovna nebyla, moc   vyloženě vtipných pasáží   jsem nezaznamenala a to se   dokážu smát celkem   čemukoli.

Odhlédneme-li od toho, že je   princezna po koupačce v   bažině hned v další   scéně nejen čistá a   suchá, ale i nalíčená, tak   je to vcelku pěkná pohádka.   Nic převratného, ale mému   smyslu pro humor to stačí.   Jako dítě bych dala   desítku, a i jako dospělá   se ráda znovu podívám.

Za mě jedna z nejlepších,   ne-li nejlepší pohádka   posledních let, která se mi   přesně trefila do vkusu.   Konečně jsem se jednou   dočkala zodpovězení dávné   otázky: jak by to asi   vypadalo, kdyby si princezna   fakt vzala prvního vidláka,   co jde kolem.
Herci   byli skvělí, obzvlášť   Honzovi rodiče byli naprosto   dokonalí. Stejně tak rytíř   Valerián a jeho naprosto   všudypřítomná   etiketa(dáma leze vždy po   naší pravé ruce - a když   padá? - Necháme ji padnout   jako první) Bavila jsem se od   začátku do konce. Tedy,   svázaní rodiče nevěsty na   svatbě už se mi zdáli   trochu moc, ale člověk taky   nemůže mít všechno. Za mě   absolutní spokojenost.

Raya a zklamání
Mezi námi, já miluju draky,   miluju exotiku a miluju drsný   holky, takže v mém   případě měl Disney laťku   dost nízko. Podle traileru   jsem se fakt těšila, že to   bude super. A jako jo, ta   animace je pěkná, ale to od   filmu z velké produkce a   pěkných pár mega tak nějak   čekáte, ne? Vizuál postav   je de facto tentýž, jaký si   Disney jede už léta,   líbivé ksichtíky co   neurazí, ale nadchnou fakt   jen ty děti. Kumandra sama o   sobě je zajímavá, to se jí   nedá upřít, nicméně ona   sama o sobě to neutáhne. Co   se děje týče, začíná to   slibně. Jenže jak jde čas,   začíná se to kazit.   Největším zlem je   paradoxně postava Sisu,   která sakra nedokáže   pochopit, že svět se krapet   změnil. Pokud jste čekali,   že to bude právě ona, kdo   bude muset projít poznáním,   že je tak nějak mimo,   pletete se. Naopak Rayina   nedůvěra, která je v   kontextu naprosto   pochopitelná(a jedním z   důvodů, proč jsou obě   dámy stále naživu), je   hlavním problémem, který je   třeba odstranit.
Místy jsem měla pocit,   že se do filmu promítají   zoufalé sny tvůrců   uvězněných na homeofficu,   který jim poodhalil, že u   nich doma trvale vládne   anarchie.
Samotný   námět: najdi a slož něco,   co zastaví někoho, je   originální asi jako pizza od   Vietnamce, což by nevadilo,   kdyby to bylo podané nějak   inteligentně. Ovšem   zpracování, které na dálku   řve: tak jim kurva věř, i   když na tebe míří   pistolí, je cokoli, jen ne   inteligntní. Vysvětlujte si   pak juniorovi, proč nesmí   nikam chodit s tím pánem v   parku! Myšlenka, že   člověku, který tě zradí,   je nutno dát druhou,   případně třetí šanci, mi   přijde v kontextu dnešní   doby silně nebezpečná, až   toxická.
Co se konce   týče, moc to nezachránil.   Pár filmů, kde chybí   potrestání záporné síly,   už jsem viděla, ale tenhle   to podal snad úplně   nejhůř. Je naprosto jasné,   kvůli komu šel svět do   kopru. Víte, kdo vám celou   dobu pije krev, ale žádné   satisfakce se vám nedostane.   Jistě, potrestání by do   přehnaně utopického konce,   kdy se z minuty na minutu   zakope pětisetletá   válečná sekera, moc   nezapadalo. Přesto si trvám   na tom, že se na to, kdo to   celé podělal, nemělo   zapomenout. Přitom by   stačilo, kdyby se viník   třeba, já nevím, omluvil?   Vyjádřil lítost a   poděkoval? Jasně mladá   Namaari se za celý film   trochu „pohne“, ale to   nestačí, protože je všem   beztak jasné, že ona jenom   poslouchá. Na konci se tak   všichni poobjímají a celá   Kumandra se projde po mostě,   viníci vedle obětí a všem   je to šumák.
Po   pravdě řečeno, film je   docela fajn do chvíle, kdy   Sisu otevře pusu, protože   pak vás taky dost dobře   může postihnout takzvaný   syndrom protáčejícíh se   očí, který vás přejde až   po titulkách.

Velice průměrně animovaný   příběh s uširvoucím   dabingem hlavní hrdinky,   která je tím   nejpitomnějším tvorem,   jaký kdy na obrazovce   uvidíte. Víc jak hodinová   nalejvárna o přátelství,   lásce a milých lidičkách v   podání malé holky(která   ví o životě houby), které   ostatní z neznámého důvodu   dávají za pravdu a ne přes   hubu.
Trailer vypadal   slibně, to ne že ne, ale   vyzníval úplně, ale úplně   jinak, než jaký je film. Mě   zaujaly především lokace,   které už se v dalších   filmech nikdy neobjeví,   piráti toužící znovu   vyplout na moře vzdor tomu,   že mají v lodi díru, jak   vrata a stavby stojící   uprostřed ničeho, jak v   prasátku Pepině.

S láskou vzpomínám na doby,   kdy byl Orm poslední trol na   světě. Už není, ale proč   tomu tak je, se pořádně   nedozvíte. Znáte takové to,   když důsledně nabádáte   kamaráda, aby v žádném   případě nechodil hulit na   benzínku a sami si tam pak   jdete dát čouda? Tak   přesně totéž udělal   hlavní hrdina, což   odstartovalo absurdní   zápletku o prolhaném trolovi   ztrácejícím poslední   zbytky sympatie i   důstojnosti. To celé   samozřejmě doplněné   sladkými řečičkami slečny   Gerdy o lásce, přátelství   a o tom, že svět je takový,   jaký si ho uděláme, na což   už začínám dostávat   alergii.

Stejně jako předchozí   díly, je už samotný popis   silně zavádějící.   "zasněný Kai se o něco   hůře vyrovnává se svou   popularitou, kdy mu u nohou   pravidelně omdlévají mladé   dívky" píše se v   anotaci. Hele, já bych spíš   řekla, že ho štve, že mu   "obdivovatelky"   čmajzly všechno, co k sobě   neměl přilepený a taky to,   že ho sestra vystavuje, jak   cvičenou opičku. Ale každej   máme jiný názor. Příběh   opět podprůměrný.   Dvacetiminutová honička   přes celé město je   zakončena tím, že si obě   strany promluví a bez   problému se dohodnou. Ono to   nešlo udělat už dřív, že   jo?
Gerda zase chrlí   svoje moudra, která   způsobují syndrom   protáčivých očí, Kai je   zase upozaděn na úkor své   hloupoučké sestry... pořád   totéž.

Když vám to pustí v   jedenáct v noci v autobuse,   po náročném dni, dokážete   začít nenávidět i takhle   dobrý film.
Lenochodi   jako živí, naprosto   geniální detaily a z pana   Velkýho brečím smíchy   doteď.
Někdo si tady   stěžoval na klub nudistů...   lidi, jsou to jen zvířata,   nic tam není vidět :D