Poprvé kdy mě u Kubricka   přepadla absolutní   nerozhodnost jak tento film   vlastně ohodnotit. Razantní   a těžkotonážní   záležitost, která svou   nekonečnou zdlouhavostí   dokáže znudit nejednoho   filmového nadšence, a když   připočtu nejasný a   prapodivný závěr začne   vycházet hodně rozporuplný   výsledek. Důmyslný divák   si musí v hlavě srovnat, na   co se vlastně koukal a brát   v potaz všechna pro a proti   filmu. 2001: Vesmírná odysea   není jednoduchý film a pro   "běžného" diváka   je takřka nekoukatelný, už   pro zmiňovanou zdlouhavost   jež sama o sobě půl publika   odradí - bohužel. Nabízí   se tedy otázka, zda má   vůbec cenu dávat pěti   hvězdičkové hodnocení...   já myslím, že určitě, už   proto jak film po technické   stránce předběhl dobu   alespoň o dvacet let dopředu   a pro ohromnou duši, kterou   uvnitř sebe skrývá.

Parodie Leslieho Nielsena mně   vždycky upřímně rozesmáli   - mám na mysli zejména   série Bláznivých střel. U   Vesmírné prdy se jedná už   o pouhé opakování se dobře   fungujících vtipů ze   zmiňované Bláznivé   střeli, a ještě k tomu   vsazené do tak imbecilního   scénáře (svého žánru),   že logika a pointa humoru tu   upadá hluboko na dno   trapnosti.

Romantická komedie bez   velkých nároků jak na sebe   tak na diváka. Dobrý   scénáristův nápad je   hojně využit, i když ne   všechen jeho potenciál,   který v sobě ukrývá. Tak   či onak se jedná o   příjemnou podívanou.

Další vydařený scénář z   dílny Andrew Kevina Walkra si   ani zde s divákem nebere   přílišné servítky. Jeho   precizní vykonstruovanost   vzal do rukou výtečný Joel   Schumacher a vdechl do něho   patřičnou syrovost a   zběsilou brutální náladu.   Nepokažený a hustě   nasáklý thriller atmosférou   na dané téma.

V prvé řadě se hluboce   skláním před herectvím   Haley Joel Osmenta. Chlapec se   z rolí vypořádal bravurně,   je neustále v záběru a to   co předvádí mu může   závidět leckterý herecký   veterán. Jak by to natočil   Kubrick, zůstane navždy   dohadem, ale důležité je,   že Spielberg to nepokazil.

Dustin Hoffman v mých očích   opět stoupl. Je nádhera   pozorovat, jak se čerstvý   absolvent   "střední" pomalu   zbavuje snobského pozlátka,   které mu přišili rodiče od   útlého dětství. Ztráta   panictví s rozmrzelou   paničkou nastartuje gradaci   výborných scén, které   bohužel vrcholí na moje   gusto až příliš   "filmově" - nebýt   toho dám deset. Každopádně   se mi dostalo výborného   zážitku - zejména díky   výtečným dialogům, které   se svým napůl čerstvě   absolventským a napůl   rádoby chlapským projevem   Hoffman chrlí.

Nejpřekombinovanější   scénář, a jedna z   nejoriginálnějších   adaptací knihy vůbec. V   tomto směru před Charlie   Kaufmanem hluboce smekám,   neboť se mu vydařilo něco   (scénáristicky)   neskutečného. Mám však i   určité výhrady ohledně   celkového tempa filmu,   zejména na začátku a i   více méně jako celek to   celé jede na strašně   pomalém a fádním tempu. Na   jednu stranu je to celkem   logické, divák musí mít   neustále na paměti, že   sleduje adaptaci knihy ze   zoufale nudným tématem. Je   dobře, že do toho vsadil   Charlie sám sebe a své   trápení, celkově děj (v   rámci možností) oživil.   Nebýt toho, bylo by   pozorování Adaptace něco   jako sebemrskačství.

Při spatření snímku Agenti   dementi musím smeknout před   parodiemi Leslieho Nielsena.   Formát humoru Agentů je   hodně velký trapas s   otřepaným scénářem a   nulovou režií. Suma   sumárum, hodně smutná   záležitost, ale jestli se   Vám líbí třeba Klub   sráčů, tak prosím nechť   je libo...

Není to úplně bídné, ale   spousta věcí tomu chybí.   Hlavně vymakanější   zápletka, protože Otakar   Fuka co by režisér   nevydává nejhorší tempo.   Za pochvalu stojí Hapkova   hudební kompozice a Božidara   Turzonovová, která je v roli   marťanky pro mně docela   zajímavá.

Miloš Forman si vzal za úkol   poslat proti sobě genialitu   (Mozart) a průměrnost   (Salieri). Amadeus se mu bez   debat vyvedl po všech   možných filmových   stránkách až na jednu - a   tou jest obrovská stopáž,   která se prostě v poslední   půl hodině už velmi těžko   snáší.

Nitky osudu se neustále   proplétají a potkávají. Tu   a tam se jedna o druhou jen   lehoulince otře, jindy se   zase tvrdě střetnou. Tak či   onak následky si vždycky   odnášíme byt o tom   častokrát možná ani   nevíme. A právě o tom   Amores Perros pojednává - o   vrtkavém životním údělu a   nevypočitatelné budoucnosti,   která je pro nás   nejčastěji tou největší   kurvou...

Za poslední léta jedna z   nejhezčích českých   pohádek. Scénář Lucie   Konášové je psaný lehkou   rukou a dobře staví na   dialozích. Z režie Jiřího   Stracha, je třeba míti do   budoucna již patřičný   respekt. Nezklamal ani Ivan   Trojan (což ani   nepřekvapí), a jemu   výborně nahrávající   Jiří Dvořák. Z výpravy   Vám sice nepoklesne spodní   čelist, ale přesto neurazí.   Příjemné překvapení v   žánru české pohádky,   které stojí za pozornost.

Idylický příběh se   vztyčeným moralizujícím   prstem využívajíc   typických žánrových   klišé. Auta jsou klasická   story o jednom napraveném   charakteru a poznání sebe   sama. To vše je navlečené v   dokonalém digitálním   "autokabátu" a   protkané neuvěřitelnou   smrští inteligentního   humoru.

Poslední Ińárritův opus by   měl zakončit pomyslnou   dramatickou trilologii, kterou   tento mexický režisér za   poslední léta vytvořil.   Předně říkám, že Babel   je zakončením více než-li   důstojným a za svými   předchůdci pozadu rozhodně   nezůstává. Babel je   kvalitním dramatickým   dílem, které vzbuzuje emoce   a strhuje pozornost -   rozhodně zde Ińárritu   potvrzuje, že na momentální   filmařské mexické vlně asi   něco opravdu bude. Co   všechno způsobí jedna   darovaná puška napříč   kontinenty a kdo za to ve   výsledném dojmu bude pikat   nejvíce... asi tolik k   samotnému tématu, které je   díky vypilovanému scénáři   (opět Guillermo Arriaga)   ohromě nosné a přivádí   postavy na zásadní životní   křižovatky. Babel beru jako   výbornou tečku za úchvatnou   trilologii.

"Co je to ten nový   Rus?" Na tuto otázku,   kterou Babka pokládá svým   příbuzným při pohledu na   zasněžené vilové   novostavby z jedoucího   žigula, by se dalo   odpovědět více jak   mnohovrstevně. Při pohledu   do tváře této staré   babičky dokáže člověk   zachytit veškerou katarzi,   která rusko za posledních   sto let potkala. V   babiččině tváři se   zračí dobrosrdečnost,   skromnost a určitá pokora -   vytvořená během   přetěžkého života v   Rusku. Přesto že snímek je   dějově triviální nabízí   výborný pohled na současný   stav východního obra, a   naprosto výborným způsobem   dokázala Nina Shubina v roli   babičky ztvárnit postavu,   jejíž výraz tváře nese   snad všechny strasti, které   Rusko bude ve své duši   ještě mnoho let   překonávat.
profil /   všechny komentáře   uživatele Houdini

Cesta obrazem, napříč   celím světem. Baraka je   obrazová vizualizace,   zachycující aktuální stav   světa. Devadesáti minutová   procházka kulturami národů,   přírodní scenérií, až po   koloběch moderní civilizace.   Projít se po planetě zemi od   A do Z, to je Baraka.

Ne vždy je pravidlem, aby se   tří hodiny dlouhý film tak   dobře sledoval. Barry Lyndon   je přesně ten typ, který   pro své kvalitní vyznění   potřebuje více času než-li   je to u standardního filmu   běžné. Kdo to vydrží bude   odměněn neobyčejně   zajímavým filmovým   zážitkem, protože toto   téma sebou nenese jen   obyčejný pohled na životní   osud člověka, ale dává   divákovi možnost nahlédnout   do bujarého a rozmarného   života lordů a šlechty jako   takové. Příběh Barryho je   provázen velmi trpělivým a   řekl bych, že lehce   ironickým hlasem vypravěče.   Dále nechybí - jak už je   častým zvykem u Kubricka,   takřka dokonalé   audio-vizuální ztvárnění   obrazu, bezchybné herecké   výkony (Ryan O'Neal je   prostě výtečný) a dobře   ubíhající děj s nádhernou   dobovou výpravou.

Majid Majidi rozumí dětské   duši. Stejně jako u   Božských dětí hraje   dětské nitro hlavní roli a   dokáže v příběhu   rozvinout pasáže plné   přirozeného citu. I přesto,   že by se na první pohled   mohla zdát, že slepý   chlapec je velmi vděčné   téma, tak Majidi dává hned   v úvodu jasně najevo, kam   přesně má namířeno.   Scénář předepisuje mnohem   víc než pouhé chlapcovo   počínání se slepotou,   takže není divu, že jeho   celková skladba musí   vyústit v nádherné finále.

Odvážný film z   veksláckého prostředí ani   dnes neztrácí svůj půvab.   Dobrý soundtrack (i když ne   původní), skvělé herecké   výkony a také poslední   tečka za vydařenou Olmerovou   filmografii kterou do té doby   vedl.

Doporučuji: Kazaškou   diskotéku, únik slepice,   nákup vozidla,   "autoškola -   kundolap", řečník na   rodeu, večeři o dobrých   mravech, fanatický obřad   věřících a na něco jsem   ještě určitě zapomněl...   Vrcholná scéna: Souboj   "Titánů" v   hotelovém pokoji včetně   jeho zakončení na firemním   meetingu.

Netradiční pojetí pohádky   z prostředí stavební firmy.   Zní to divně, ale na děti   to funguje - zejména   zvídavá míchačka Julie   dává dost prostoru na   vtažení malého diváka do   firmy Bořka stavitele ;o)

Kdyby někde v Hollywoodu   napadl podobný námět   jednoho z tamních   scénáristů, určitě by   vznikla lehce pod průměrná   komedie s gumovým happy   endem. To Íránští filmaři   to vzali z jiného konce a   vzniklo tu překrásně   natočené dílo, které na   první pohled může působit   jako sociální drama, jenže   opak je pravdou. Film je o   pravé sourozenecké lásce a   obětování se. Vše   natočeno citlivou a jemnou   kamerou z naprosto   přesvědčujícími   dětskými herci.

Po tomhle filmu je zřetelné,   že Jimovi „šklebící   komedie“ pomalu ztrácí   své kouzlo. Jim Carrey je   neservíruje s takovou   vehemencí jako třeba v Ace   Venturovi, ale je jich tu dost   na to, aby nešel   přehlédnout jejich   pohasínající šmrnc. Jim je   perfektní komik ale jeho   mimické kotrmelce se pomalu   stávají nudnými, když je   vidíme v každém jeho   druhém filmu.

Přijmete-li   "jazyk", kterým   Pasolini tyto povídky   vypráví, královsky se   pobavíte. Nejedná se o nic   mravokárného, jde spíše o   zábavné skeče osazené   lehkou erotikou.

Vypořádat se tímto tématem   a ještě k tomu si zachovat   přirozenost a nestraný   pohled na cirkusové umělce   není tak jednoduché jak by   se mohlo zdát. Rozsáhlé   téma je bohaté na spousty   postav, solidní výprava,   která je doprovázená hudbou   Karla Svobody (líbezný až   depresivní hlavní hudební   motiv se velice povedl) a   šikovná režie Františka   Filipa spolu s hereckými   výkony mají za následek   jeden z nejlepších   Československých seriálů   minulého století.

Když to s odstupem času   pozoruji, nostalgie mi   oprašuje vzpomínky z   osmdesátých let kdy jsem   jako malý kluk nesmírně   těšil na každý díl a   obdivoval tohoto vychrtlého   čaroděje.

Jen pro pravidelné sledovače   Prima vařečky. Ano   přátelé, kdysi dávno   (ačkoliv se to zdá   neuvěřitelné) se Martin   Zounar podobal člověku.

Chobotnice v žánru horor   nebo thriller nesplňuje ani   jedno kriterium což si   nevykládejte zle, protože   Sommers je kluk šikovná,   takže je z toho docela   zábavná šaškárna.

Velice často se setkávám v   různých časopisech nebo   novinách se zajímavou   otázkou: S kým byste chtěli   ztroskotat na opuštěném   ostrově? Má odpověď je   jasná: MacGyver. Díky jeho   dovednostem a vynalézavosti,   které předvádí v seriálu   by náš pobyt na ostrově   určitě nepřesáhl jedno   odpoledne...

Rowan Atkinson ve své   životní formě. Je   neuvěřitelné co všechno se   dá vyklepat z tak všedních   věcí jako je rozbalování   nové televize, návštěva   holiče či zubaře, večeře   v restauraci atd. atd. Scének   je opravdu hodně, každá je   svá a vždy spolehlivě   vtipná.