Třebaže Vadim objevil pro   film Bardotku a film ...a Bůh   stvořil ženu může být   někomu zajímavý, ale já   jsem jej sledoval s rozpaky.   Bylo pro mě více o filmu   slyšet, než vidět. Protože   Bardotová většinou hrála   ve filmech lehčího žánru,   jsou filmy dost nepovedené a   v nich nehrál hlavní roli   talent, ale erotické scény   krásné herečky. Mám rád   dobrodružný žánr, proto   když se řekne Bardotová tak   se mě vybaví 2 věci. Film   Viva Maria, ikdyž také není   na 100% a dnešní podoba   herečky, která se zřejmě   desítky let o sebe nestarala   a užívala vydělaných   frantíků. Pamatuji si, je to   hodně let, dělala   francouzská televize průzkum   diváků na ulici, na téma,   co jim říká jméno Brigitte   Bardot, jeden neinformovaný   smíšek to myslel vážně   nebo si dělal legraci, a   moderátoři v tv. zábavném   pořadu šli do kolen, když   slyšeli, " Cože, ona   ještě žije?"

Film by nebyl špatný ale je   na děj dost zdlouhavý.Pro   ženy byla válka jistě   tvrdší,než pro chlapy,proto   jistě si ženy zaslouží   takový film k jejich   poctě,hlavně těch, kteří   se míru nedožily. Jestli   můžu ruské filmy nebo ne.   Je špatně položená   otázka, mohu každý film,   když je dobrý. Když   srovnám desítky let staré   americké válečné filmy,   vždyť dnes jsou také ubohý   a samozřejmě na vyjímky...

Maruška Kudeříková se   dostává od chapadel gestapa   až do cely, kde čeká na   svou popravu, zde se jí   vrací vzpomínky zpět,   může přemýšlet, co měla   udělat, nebo co udělala   špatně. Magda Vašáryová   se s rolí poprala   obdivuhodně a lze jí věřit   každé gesto...

Film připomíná jiný   český film Varúj, kde není   moře ale kopce, ale   příběhem jako přes   kopírák. Ve filmu dost   obsazovaný herec L.H.Struna,   který má lepší filmy...

Tohle je zrovna film, který   mohu vidět jenom jednou a je   jenom s podivem, že jej   dokoukám. Já tyhle crazzy   komédie nemám rád, a když   tak od profesionálů...

Když jsem viděl film v   televizi prvně, tak Belmonda   mluvil Jan Tříska a bylo to   asi nejleší řešení, než   ho začal mluvit Moravec a   Krampol. Nyní starší filmy   s Belmondem mluví někdo   jiný a je to dobře.

Dva chlapy, kteří by již   měli rozum, se dostanou lží   a podvodem, k výhře, která   patří úplně jinému. Ale   když je oloupený nalezen   zavražděný, podezření z   vraždy padne na ně. Jaký je   to krásný pocit, když   pravý vrah je odhalen, oni   jako Josef Vinklář a Otto   Lackovič jsou propuštěni a   jen četníci jim hrozí, ty,   ty, ty, příště to budete   platit vy...

Film, který se odehrává z   velké části ve zdech   vězení je veliký nepodarok   Lamase a asi na něj není moc   hrdý, ikdyž jestli za to   dostal slušný peníz, není   namístě si dělat vrásky.   Dnes asi již jeho kariéra   skončila, je vypsaný a   divákovi již všechno   řekl..

Sestry Tena a Marta, jako   malé děti přišli v roce   1950 do Československa z   Řecka se svými rodiči.   Matka během pár let   zemřela, otec se neuměl o   děvčata postarat, proto obě   putovaly z jednoho dětského   domova do druhého. Když bylo   Teně 15 let, odstěhovala se   ke svému otci do Brna.   Sestry, u kterých učitelka   zjistila pěvecký talent se   nikdy od sebe netrhly a   zpívaly jak česky, tak   řecky. Teně se narodila   dvojčata, otec zemřel v roce   1986, k tomu po desetiletém   manželství se rozvedla.   Vystupuje na dlouhých   štacích ve Skandinadii a   český fanoušek na ně   pozapomněl. Tena onemocněla   nádorem a již přestala o   život bojovat, díky   chemoterapiím však hodila   nemocím vale a již zdravá,   se může radovat z vnučky od   dcery Teny ml....

Alexandra Hemalu jsem velice   rád sledoval na obrazovce,   jako uvaděče programu. Má   příjemný hlas, je   sympatický profesionál a to   mu pomohlo, že se mohl   věnovat i dabování   dokumentárních filmů..

Báru Basikovou jsem viděl   poprve vystoupit se svým   zpěvem, když byla ještě   školačka v Tv soutěži   Zpívá celá rodina. Dnes   již si nepamatuji, jak její   rodina v soutěži dopadla,   ale teď, kdy ji již znám   jako profesionální   zpěvačku si ji rád   poslechnu. A těm zprávám z   bulváru říkám jenom fuj...

Dáša Bláhová, je   charismatická herečka,   která udělala větší   kariéru doma, než v daleké   Austrálii, nebudeme si nic   namlouvat. Že se uchytila ve   velkém seriálu, je pravda,   ale hrála jenom v počtu   několika pár desítek   epizod, a radši se držme   skroměji při kraji...

Evu Holubovou já   nemusím,zřejmě je dobrá   herečka,a jistě i chytrosti   přečnívá ale že se   rozhodla předstoupit před   národ,podělit se o svém   kladném vztahu ke skleničce   v minulosti, to má tedy   odvahu. V televizi běží   seriál Druhý dech a v něm   Ilona Svobodová ukradla v   obchodě pár kompotů, a co   nato vytrpěla, když šla do   normálního obchodu nakoupit.

Měl jsem to štěstí, že   když jsem byl na vojně v   Chrudimi v určité době,   nestojí za vzpomínku, když   jsem obdržel vstupenku na   koncert Evy Pilarové. Bylo   narváno, dnes si nepamatují   její repertuár, byl jsem   zřejmě duchem někde jinde,   ale atmosféra byla   vynikající. Život se s ní   nemazlil, dva mužové ji   zdrhli za kopečky, hodně se   o ní v tisku, v televizi   nalhalo, zpěvačka z   nejlepším hlasem...

Sportovně vyhlížejícího   herce jsem poprvé zaznamenal   někdy na začátku 60 let,   zvedal Jiřinu Bohdalovou   sedící na židličce nad   hlavu, pak přišly komedie i   s Janžurovou, už přes 40   let diváci sledují   oblíbený večerníček o   Krakonošovi. V posledních   létech se hodně trápil   svým zraněním v   nemocnici...

Hana Zagorová před Lucií   Bílou měla u diváků   největší úspěch v anketě   Zlatý slavík. Hanka, to dnes   mladá generace neví, že   kvůli své nemoci, nemůže   mít svoje dítě. První muž   byl Vlastimil Harapes,   kterého vystřídal Štefan   Margita. Hanka se sama o   svých intimních věcech   rozpovídala a i divákům   pootevřela svojí 13.   komnatu...

Velice charismatická   francouzka,která se zabydlela   v české kotlině a se svým   smutným osudem se podělila i   s diváky.Neviděl jsem ji   nikdy v divadle ale asi to   musí být zážitek. Vyhnáni   z ráje a Hrad z písku jsou   ale propadáky.

Nevím, zda byl Palúch   perzekován od roku 1974,   když natočil 7 filmů za rok   po několika roků. Já   osobně si jej pamatuji jen z   filmu Bajaja, Adam Šangala,   ostatní to možná byly jenom   štěky a ani jsem je   nezaznamenal, je to již   hodně dávno, viděl jsem   jeho filmy, nejsem filmový   barbar, ale když by se mě   někdo zeptal, nevzpomenu   si...

Ivanka Devátá nám dřive   připadala, jaká je to   šťastná herečka, role   byly, ale když uteče od   svého muže, herce, a   zkončí v jinném hereckém   náruči, a to velkého   sympaťáka, přišly rozvody,   jedinné co jí v životě   zachránilo, bylo začít   psát fejetony a knihy. Ivanka   umí zaujmout posluchače   svým krásným   vyprávěním...

Jan Potměšil měl úspěchy   a kariéra se mu zdárně   rozjela a v roce 1989 kdy se   lidé těšili jak se všichni   budeme mít dobře, přišla,   chvíle, která je onou 13.   komnatou.

Zpěvačka, od které mám   stále desku, která je super,   byla vydána před emigrací,   jsou na ní hity, které se   hrají i dnes, Stíny   kapradiny nebo Dlouhá bílá   kometa, nevím jestli se   písně přesně tak jmenují,   ale desku jsem 25 let neměl v   ruce. Jak to bylo s její   emigrací, tolik nevím ale   písničky si poslechnu   raději jen v rádiu. Její   image a její projev není   mojím šálkem kávy...

V minulé době si umělci   rozuměli s obyčejnými   smrtelníky jenom díky vždy   plné flašce a žili si, co   dal den. Není jim co se   divit, když se na to nikdo   nepřipraví a potom je vše   zaskočí, na což nebyli   připraveni. Připadá mi, že   mají hodně společného s   dětmi, které v 18 letech   opouští děcák ale pro   život nejsou připraveni.   Když by se sáhlo do   minulosti, co se jich   uchlastalo, udrogovalo,   přijde důchod a diví se,   proč berou jenom 10 tisíc,   když vydělávali miliony. U   krásné Jany Šulcové to je   malinko jinaké, kdo může   dopředu vědět, že se chlap   zblázní, sbalí kufry a jde   plodit děti, k mladší   partnerce. A když přijdou   nové pořádky, vymění se   herectvo a režisterstvo, a v   době, kdy v televizi běží   denně desítky seriálů,   není malinko zájem a ono se   zapomene a každý si myslí,   že když se o někom nepíše   v bulváru, že ten zemřel.   Jana v začátcích hrála   křehké dívky a ženy a šla   z role do role. Potom přijde   malé zakopýtnutí a pak   přijde na pomoc jenom flaška   a jede se s kopce a nemá   každý naději, že se s té   uklidňující opice, někdy   probudí a potom je konec.   Jana měla to štěstí, že   měla kolem sebe přátele,   kteří při ní stáli a ona   se z toho vyhrabala, a   dostává se opět na   obrazovky, dostala novou   šanci...

U Jaroslava Čejky bychom   mohli ztěží hádat, že je   na deskách Národního   divadla častěji než,   kdokoliv jiný, ale jak může   obyčejná slepice udělat z   neznámého človíčka   celebritu jsme mohli poznat v   Kouzelníkovi. Jen on sám   snad ani neví, kolikrát za   svou kariéru zakvokal a jak   jej za to máme rádi...

Oblíbený hokejista Jaroslav   Holík, kterého milovali i   proklínali, byl jedním z   mála, který si odseděl na   lavičce trest. Sázka, že   poběží maraton splnil.   Dcera mu odešla žít s   hokejistou Musilem do ciziny,   kdo by si nevzpomněl na dobu,   kdy měl na ledě kontroverzi   se sparťanem Šímou, potom   dělal i trenéra mladíkům   do 20. let a nakonec měl   velké problémy se   zdravím...

Život Jaroslavy Panýrkový   nešel podle nalajnované   šablony. Začal hereckou   dráhou, stala se z ní   úspěšnou, sympatickou   hlasatelkou. Až po roku 1968   byla pro televizi a ředitele   Zelenku nepohodlná a byla   vyhozená i s dalšími svými   kolegyněmi a všichni měli   problémy, jako dnes, co   prožívají tisíce lidí,   najít zaměstnání...

Jaroslava Tvrzníková   vypráví o emigraci s   manželem Martinem   Štěpánkem. Jak žili v   Německu 6 let, on pracoval ve   Svobodné Evropě a ona 1 rok   taxikařila, o návratu do   Čech, Martin pokračoval v   rozhlasu Svobodná Evropa   vysílaném z Prahy, po té   když vysílání bylo   zrušené, pustil se do   politiky a stal se i   ministrem. Ale začal trpět   nemocemi, což vygradovalo k   rakovině, která mu brala   radost ze života, proto   odešel dobrovolně ze   života...

Jirka Krampol, buď hraje   darebáka a vraha, umí i   komundíru, kamarádí se i s   Jean Paul Belmondem, děti má   rozsety po světě, kdysi šel   z filmu do filmu, kamarádil   se s dabingem, má i měl   dobré kamarády jako Šimka   nebo Klukovou, žádnou srandu   kluk ze Žižkova nezkazil a   uvádí sto let pořad Nikdo   není dokonalý. Má zajimavou   ženu a ani on sám se vůbec   nenudí..

Když si řekne žena po 60   letech, něco jsem prošvihla,   není proč ji litovat, že   nemá rodinu, nemá děti,   známe tolik osudů hereček,   které uvažovaly stejně,   šly honit kariéru, nechat se   obdivovat diváky, a jak   všechny dopadly. Nebudu   žádnou star jmenovat, nebylo   by to taktní a upnout se   deset let k někomu, který ji   vodí za nos a nemyslet na   zadní kolečka,   nepochopím...

O čem se můžeme dozvědět   z pořadu. Její nejlepší   filmy, které nabídla   divákům, natočila v 60.   letech, rozpadl se jí letitý   vztah s Waldemarem Matuškou   díky paní Olze. Tato   krásná "baba" to   neměla v životě veselé. A   k tomu ještě byla její   emigrace na západ. Jenže za   pár let, už nebylo třeba   utíkat, ať za chlapem nebo   za lépe placenou prací, tito   lidé, kteří jdou z místa   na místo, jsou lidé bez   domova...

Chci k paní herečce říci,   že již nehledá mikrofilmy   pro našeho českého Bonda,   ale hledá pozitivní   přístup, k mužům, na   které nějak zanevřela.   Nemoci jí pronásledují a   ona je má ráda, tyká si s   nimi, to se mi nelíbí,   naučit se s nemocemi žít,   to ano...