Deset bodů je málo
Jsou nadčasové filmy, které   nezestárnou. Toto je jeden z   nich.
  Originální použití   černobílého a barevného   obrazu, skvělé civilní   herecké výkony, které by   obstály i v dnešním   měřítku, originální   fantazijní příběh.   Skvělá hudba i choreografie.   A také velmi dobré efekty,   na které dnes - po   sedmdesáti letech - zadaleka   nedosáhne většina české   televizní (ale vlastně i   filmové) pohádkové   tvorby.
Je škoda,   že hodnocení Fdb má jen 10   hvězdiček. Tento film si   jich totiž zasluhuje 15. O to   víc s vědomím, že byl   uveden v roce 12939.   Neskutečné.

Dotační podvod?
Rekord. Nejdražší   nedodělaný film v historii   českého filmu. A zřejmě   dotační podvod. Mnoho lidí   pracujících na tomto filmu   nedostalo za svou práci nikdy   zaplaceno...

Jak skončí hlavní hrdina?!
Když si tvůrce natočí   tematicky vysněný film, a   nejedná se o grafomana,   vzniká často něco   nadstandardního a   výjimečného. Tento film v   českých poměrech bezpochyby   nadstandardní je.
Tobruk je dobře   vystavěný příběh a film s   velkým F, zejména co se   týče obrazovosti (kamera,   střih, ale i zvuk…) I když   se milovníkům akčnější   podívané bude zdát expozice   možná příliš dlouhá,   tempo je volené velmi dobře   tak, že si i divák brzy   připadá jako v poušti…
Závěr celé story je tak   překvapivý, že dokonale   zaskočí téměř každého.   Anebo si snad myslíte, že   hlavní hrdina může…?   (…podívejte se…)

Velmi povedený film o hrdinech až "druhé" řady
Téma: Ti v pozadí ... aneb   hrdiny totality nebyli jen   disidenti a hrdinní   „kontrarevolucionáři“,   ale zejména ti v pozadí –   jejich rodinní   příslušníci – děti a   manželky.
  Film stojí za to, ať už   originálně vystavěnou   dějovou fabulací na pozadí   reálných českých dějin,   které se mnohých   pamětníků dotknou svou   nezpochybnitelnou výpovědní   hodnotou, tak potěší velmi   kvalitním – v posledních   letech na naše poměry až   nadstandardním - řemeslným   zapracováním všech   filmových profesí.   Počínaje kamerou, zvukem,   střihem, hudbou, scénářem,   režií, výtvarnou   složkou… Zkrátka se   nejedná o nafouknuté   mluvící hlavy či   předimenzované   „bakaláře“, ale o   skutečný film vhodný pro   velké plátno. (Velmi osobní   dojem: kolik jich po Tobruku   bylo?)
  Radostné zvolání: Nenechte   si ujít!
Z   hereckých výkonů nutno   pochválit Cibulkovou,   Voříškovou, Etzlera,   Hartla, za vyzdvihnutí pak   stojí Ondřej Vetchý.
U filmu se všechny   věkové kategorie zasmějí,   dojmou i zamáčknou slzu. A   jisté obrazy vzbudí i   patřičnou vlasteneckou   hrdost. :-)