Kočkopes
Ani dokumentární, ani   expresionistický. Chvílemi   vypráví jakýsi nesmyslný   příběh bez hlavy a paty,   chvílemi je pokládány   obrazy, které mají tak   nějak vysvětlit, co se tam   jako děje. Akorát   střídají umělecké   prostředky jaksi bez logiky -   jednou je to skoro divadelní   obraz, pak rádoby groteskní   s předomenzovanou mašlí a   pak na animovaném pozadí.   Nechápu, co se tim snažil   básník říct. Divák   odchází z kina a netuší,   kdo byla Anna Barkova.
A obsadit do role ruské   básnířky neherečku, která   rusky mluví stylem "ja   guljaju v parke", byl   hodně, opravdu hodně   nešťastný nápad.

Zoufalé. O Kazachstánu   nevypovídá vůbec nic, což   by možná mělo i přesto   (nebo spíš právě proto),   že to má být komedie. Zato   o Americe hodně. Niméně je   film kilometry za hranicemi   dobrého vkusu, je trapný a   ten humor se nedá nazvat   jinak, než primitivním.   Nejsem nějaký puritán, ale   i komedie by si měla zachovat   jakous takous úroveň.

Úchvatné záběry a   povedená hudba, to bezpochyb.   Napětí u mě ani na chvíli   nepolevilo a ráda se na Dům   v růžích po čase opět   podívám. Na druhou stranu mi   vadilo, že postavy nesmyslně   odchází a přichází, i   když chápu, že je autor od   sebe nějak musel rozdělit.   Nick strčí Cathy do dveří,   ještě jí stihne říct, aby   utíkala a nelogicky za ní   zavře, aby zůstal sám s   nebezpečně se vzdouvajícím   kobercem. Proč to proboha   udělal? Nepochopila jsem, že   třeba zmizení Pam celý den   vůbec nikomu nevadilo a nikdo   ji nehledal. Až večer po   Victorově smrti si   vzpomněli. "Pam tu taky   není, takže bude asi   mrtvá..." Cože? Třeba   to pochopím, až se na to   podívám příště.

Blbost, blbost, blbost.   Absolutně nesedí fakta, film   je o neznámém podivném   pánovi, který má s   Čikatilem pramálo   společného. Tento odpad   kinematografie jenom   zbytečně mystifikuje   neznalce, jakože jich po   světě neběhá zrovna málo.   Tvůrčímu týmu by možná   prospělo trochu studia.   Stejně jako se Brabcovi   povedlo zprznit Máj, tak   Griecovi příběh o životě   Čikatila.

Proč?
Ptám se, proč to vůbec   někdo natočil? S Havranem to   nemá nic společného, se   skutečnou postavou Poea taky   ne. Dost nuda. Nejvíc mě   pobavil konec, který   převrátil důvody jeho   smrti. Za takový skon by se   nemusel stydět ani romantik   Puškin, natož věčně   opilý a sjetý gambler,   ženatý s vlastní   příbuznou, kterým Poe ve   skutečnosti byl.

A mě se to líbilo. Dobešovi   se povedlo dost dobře   parodovat splattery, kterými   nás v jednom kuse krmí   Holywood. A nikoho nenapadne,   že když jde na hororovou   zombie comedy, tak uvidí   výsměch hororové zombie   comedy. Kouzelné slovo   "nadsázka". Co se   hereckých výkonů týče,   není se čemu divit, když se   tam objevují i neherci.   Nicméně na to, že je   Choking Hazard víceméně   průkopníkem podobných   filmů u nás, zdá se mi to   povedné.

Škoda, čekala jsem víc. V   každém případě za   zkouknutí stojí, ať   člověk aspoň ví o čem to   je...no asi tak.

Nesmysl
Totální nesmysl. Jediné, co   má ten film společného s   legendou o králi Artušovi,   jsou jména hrdinů.   Většinou. Je to plné   blbostí, ale namátkou   zmíním třeba, že Artuš   nevyrostl v bordelu, Excalibur   nikdy nepatřil Utherovi,   Tristan nebyl černoch a   Vortigern nebyl Artušův   strejda. Pekelní sloni v   nadživotní velikosti ani   kung-fu fighteři tam taky   nikdy nebyli. Dobře, je to   sice jen legenda a nikdo   neví, jak to bylo doopravdy,   ale tohle je fakt moc.

Tak tenhle film má určitě   svoji hloubku. Jen škoda, že   natáčený byl před   revolucí a do kin se dostal   až po ní, takže spousta   jinotajů přišla o svůj   význam. Jasně, že pro   dnešního diváka je to nuda.   V každém případě dávám   7/10 za pocit, který film   zanechal.

Nedá mi to a musím reagovat   na to, co napsal asxasx:) Ten   film je nejasný a divák se   nedozví z čeho je hrdina   obviněný, právě proto, že   Kafka takhle prostě Proces   napsal. Úřední moc na   člověka, byrokratický   labyrint a bezmoc byly jeho   ústředními tématy.

Poutavý, hluboký film.   Hlavním tématem nejsou   pánbíčkáři ani gayové,   ale spíš to, jak daleko je   člověk schopen zajít a jak   tvárný je charakter. Divák   se musí připravit na to, že   se s ním tvůrci filmu moc   nemazlí.

Cože?
Hele, neznámá planeta.   Zrušíme misi a půjdem se   tam mrknout. Kašlem na   skafandry a bezpečnost. Hele,   nějakej divnej chlap,   půjdeme za ním - určitě   ví, co dělá. Ten chlap je   vlastně robot a vypadá   úplně stejně, jako ten   náš. Z toho určitě nebude   průšvih. A teď se hezky   rozdělíme, aby nás to mohlo   zabít pěkne jednoho po   druhém...
Asi tak bych   to shrnula. Kdyby na té   planetě nežil vyšinutý   android, pěstující   vetřelce, pozabíjelo by je   určitě něco jiného.