Hodnotím 10/10
U filmových adaptací   literárních děl vždy   platila a platí určitá   volnost režiséra při   ztvárnění ať už postav,   prostředí či děje. Kniha   je vždycky kniha a film je   film. Kdo od filmového   zpracování očekává   naprostou věrnost literární   předloze, je naprostý naiva   a laik, protože jak   spisovatel tak i režisér   pracují s jinými   výrazovými prostředky.   Každý tvoří originál a je   jenom na režisérovi, nakolik   bude ochoten zústat věrný   předloze. Tento film od   vynikajícího a zkušeného   režiséra Franca Zeffirelliho   je skvělá ukázka toho, jak   se dají rozvláčnější   románové pasáže zkrátit,   aniž by došlo k oslabení   vnitřní síly příběhu.   To, jak by mohly ty které   postavy reálně vypadat, je   hlavně otázkou naší   představivosti a ta se   různí. Tento filmový   příběh postrádá   zdlouhavé citové slovní   výlevy, ale mnohé je   dořečeno samotnými herci v   jejich pohybech, pohledech a   jiných náznacích, které   jsou používané při   filmování. Hlavní   představitelé působí velmi   přirozeně, přesvědčivě,   jsou velice silně vcítení   do svých rolí. Nepotřebují   se realizovat složitými   dialogy, aby jim diváci   uvěřili, že to, co   říkají, myslí vážně,   ani se nepotřebují   emocionálně, až afektovaně   šponovat, což lze spatřit v   jiných verzích Jane Eyre.   Síla a působivost tohoto   příběhu je veliká právě   svojí zdánlivou prostotou a   jednoduchostí. William Hurt i   Charlotte Gainsbourg   předvedli skvělý výkon. A   jak jsem se snažila   vystopovat, příliš velký   ohlas toto dílo v době   vzniku nemělo. Možná ta   doba teprve přichází nebo   přijde, jak už to tak v   umění bývá.