Jsem bývalý kantor (informatika, psychologie), vlastenec (pět dětí a pět vnoučat), kutil (sám jsem postavil dům už v tomto století za cenu, kterou jiný nepostaví garáž), sirotek bez sourozenců (tři sourozence přežívám už o 17 roků, ale příroda naznala, že tu mám ještě nějakou práci), na stará kolena ještě vinohradník a sadař (k velké zahradě jsem si ještě přidal hektarový vinohrad 800 hlav a 150 stromů).

Za našeho mládí nebyla televize, tak jsme s partou kluků obráželi kina za kačku, že uvidíme nějakou akci, kolikrát jsme odcházeli zklamáni nějakou ruskou nudou. Časem jsem svoji vášeň vybrousil až natolik, že jsem stihl za den i pět představení (víc nebylo možné) V té době mne braly psychologické filmy jako Červená pustina, nebo fantasy třeba Sladký čas Kalimagdory. Protože moje rodina pochází z odsunu, měl jsem možnost již od 14 let trávit prázdniny u příbuzných (D, CH, F, A) a k mým kratochvílím patřilo chodit i v cizině do kina, stejně pak i ve Skandinávii, Bulharsku a Polsku. Dnes už mne filmy tolik neberou, připadnou mi víc podbízivé, že se z nich vytrácí tvůrčí jiskra. Jako příklad uvedu Hitchcockovy Ptáky, kde jsme se přirozeně báli, dnešní horory nesnáším, samý kečup, rosol a barevné stroboskopy. Tím více doceňuji české pohádky, které jsou laskavé a nevyumělkované. Stejně nesnáším současné seriály, protrpěl jsem si jediný (VKV), abych si udělal obrázek dnešní fabriky na zábavu.

Proto, když mám večer puštěnou televizi jako kulisu, většinou sleduji dokumenty, nebo cestovatelské snímky, ale ty většinou nejsou na tomto webu zařazeny (pokud je nenajdu v zahraniční mutaci), tak nemám co hodnotit.

Žebříčky je složité skládat, protože se nerozlišují zahraniční a domácí, stejně jako, věk, kdy ten který herec působil. Připomnělo mi to jeden výrok Waldy, když vznikl Slavík, proč si myslí, že vyhrává Gott. Odvětil, že je mladší, má mladší fanynky a ty jsou psavější. Přesto jsem se snažil roztřídit umělce na střídačku.

I tak se zde pokusím naznačit svoje priority, co se nevešly do žebříčků. Mám rád hudbu, z vážně Čajkovského, Dvořáka a Verdiho a z moderny rovněž nejdu s davem. Proto zmíním Roye Orbisona , kterého Elvis označil za nejlepšího zpěváka všech dob a téměř nikdo jej nezná, ani si neuvědomí, že nosná melodie filmu Pretty women, kterým jsme oblažováni několikrát do roka, je jeho. Byla jen škoda, že skupina Traveling Wilburys , kde si zazpíval s dalšími esy jako Bob Dylan, George Harrison, Jeff Lynne a Tom Petty nemohla působit déle, protože zanikla právě jeho úmrtím v 52 letech. A tak si jen známí režiséři chodí do jeho tvorby jak do marketu. Zcela samostatnou katgorii básníka a písničkáře představuje Karel Kryl, kterého dnes už málokdo vzpomene, protože se nehodí mainstreamu jako nadčasový vizionář. Podobnou úctu chovám k Czesławu Niemenovi, prvnímu zpěvákovi, který dokázal zazpívat originální soul jinak, než anglicky, v polštině. A pokud je Óda na radost hymnou EU, měl by se Dziwny jest ten świat pouštět před každým zasedáním Evropského parlamentu. Nejenom tímto protestsongem zviditelnil slovanskou melodičnost, ač pobýval roky ve Švédsku a Itálii, vždy se vracel k působivým lidovým melodiím východu.