Acid House

Drsná kombinace naturalistického popisu života ve vybydlených chudinských čtvrtích, kde jsou jedinou zábavou drogy, chlast, sex a fotbal, se surrealistickými prvky dává tomuto filmu zvláštní kouzlo, ale rozhodně není určen dětem ani divákům, kteří si na tvrdý vypravěčský styl nepotrpí. Tři fantaskní příběhy o životních outsiderech provázejí písně Oasis a dalších populárních skupin a interpretů.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: dabing
Premiéra: 27.03.2001 HBO

Nýmand Boab, obětavec Johnny a feťák Coco jsou hlavními antihrdiny filmu, natočeného podle povídek Masařka, Měkkejš a Barevnej svět spisovatele Irvina Welshe. Jejich osudy spojuje drsný tragikomický tón a špinavé, ale zároveň barvité předměstské prostředí, se kterým jsou neodlučitelně spjati.
Irvine Welsh proslul jako autor próz psaných nepřeložitelným jazykem skotských ulic, ve kterých nešetří líčením násilí, sexu a drogového opojení ani absurdním a černým humorem. Zfilmováním jeho knihy Trainspotting stvořil v roce 1995 Danny Boyle jeden z kinematografických kultů 90. let. Od té doby se Welsh s filmovým světem setkal ještě několikrát - jako autor předloh, ale také coby scenárista i představitel malých rolí. Všech tří jmenovaných úloh se zhostil v povídkovém Acid Housu.
Pro Paula McGuigana, dnes známého například díky filmům Miluj mě, prosím (Wicker Park, 2004), Nabít a zabít (Lucky Number Slevin, 2005) či epizodám ze seriálu Sherlock (Sherlock, 2010), byl Acid House hraným debutem. Nešlo ještě o celovečerní film v pravém slova smyslu, ale spíše o tři středometrážní etudy, původně plánované jako samostatné televizní filmy. Všechny vycházejí z Welshova povídkového souboru Acid House (1994, česky 1999) a každá něčím vyniká.
Masařka (The Granton Star Cause) těží z doslovnosti. Když Bůh stvořil člověka k obrazu svému, musí být sám opilec s výrazivem dlaždiče. Kdo je pro ostatní otravný jako hmyz, dostane hmyzí tělo. Výsledkem je prostý, svižný a obrazově vynalézavý snímek. Druhá povídka Měkkejš (A Soft Touch) od absurdit a humoru ustupuje k tíživějšímu obrazu lumpenproletariátu. Zaujme mimo jiné obsazením a hereckými výkony. Nepřehlédnutelný je Gary McCormack, kdysi baskytarista kapel Josef K a The Exploited. Poslední povídka The Acid House (nazvaná podle hudebního žánru, v češtině ale někdy uváděna jako Barevnej svět) ze všech tří nejvíce naplňuje pojem surrealismus, pod který byl film často umísťován v recenzích. Opět jde o výměnu těl, ovšem zatímco masařka byla nasnímána v takřka přírodovědeckých detailech, miminko v posledním segmentu působí spíše jako kreatura, jež ještě umocňuje psychedeličnost této povídky.
Pro všechny tři části platí, že jsou velmi věrnou adaptací literárních předloh. Irvine Welsh na svém oficiálním webu www.irvinewelsh.net svou scenáristickou metodu s odstupem sebekriticky nazývá „cut-and-paste job". Významné obohacení filmové podoby povídek ovšem představuje mimo dynamickou kameru také jejich pestrý, především písničkový soundtrack, jenž nejen doprovází, ale i spoluutváří děj.

Alena Šlingerová, LFŠ 2014

Další „trainspottingová" brutalita, plná černého humoru a absurdity, je adaptací třech krátkých povídek Irvina Welshe.
Kritiky i diváky upoutá kombinace zvráceného smyslu pro humor a drsného jazyka. Hrdinové filmu žijí totiž uprostřed bezútěšného chudého sídliště v severním Edinburghu, kde každý třetí člověk má AIDS. Promlouvají specifickým slangem a tvrdé drogy se jim už dávno vymkly z rukou. Drogy zároveň způsobily úplnou ztrátu kontroly nad promarněnými zdánlivě zbytečnými životy téměř všech protagonistů filmu.
Program ART

Autor/Zdroj: /


Kritiky i diváky upoutá kombinace zvráceného smyslu pro humor a drsného jazyka. Hrdinové filmu žijí uprostřed bezútěšného chudého sídliště v severním Edinburghu, kde každý třetí člověk má AIDS. Promlouvají specifickým slangem a tvrdé drogy se jim už dávno vymkly z rukou. Drogy zároveň způsobily úplnou ztrátu kontroly nad promarněnými a zdánlivě zbytečnými životy téměř všech protagonistů filmu.
Program ART

Autor/Zdroj: /

Adaptace tří krátkých povídek britského spisovatele Irvineq Welshe, autora kultovního Trainspottingu - hrdinou první je všemi trápený Boab, kterého Bůh promění v mouchu, aby mohl všem odplatit to zlé, co na něm spáchali, příběh druhý je o dobrákovi Johnnym, kterého všichni využívají a třetí vypráví o převtělení narkomana Coco do novorozeného dítěte.

Autor/Zdroj: /Cinema


Černá komedie debutujícího režiséra Paula McGuigana Acid House (název je odvozen z moderní psychedelické hudby) je adaptací tří povídek kultovního autora Irvinea Welshe, který se zároveň poprvé představuje i jako scenárista. Snímek se svou poetikou, sociálním laděním a drsnou kombinací naturalismu a surrealismu přibližuje přepisu jiného Welshova díla, Trainspottingu (1995), nebo obdobné černé komedii Twin Town. Ve dvou povídkách pracují autoři s fantastickými prvky. V případě Masařky promění bisarní Bůh líného mladého povaleče a typického smolaře Boba v mouchu, jež se před smrtí dokáže pomstít těm,kteží Bobovi podle jeho mínění ublížili. V povídce Barevnej svět zase dojde vlivem nebeských blesků k záměně postav: nadopovaný feťák Coco se náhle začne chovat jako mimino, zatímco novorozenec Tom, porozený opodál v sanitce, má Cocovo vidění světa i jeho primitivní vyhadřování. Prostřední povídka Měkkejš ve shodě s českým názvem pojednává o dalším outsiderovi: Johnny se ožení s lehkovážnou Catrionou a navzdory trpkým zkušenostem po rozchodu asi opět upadne do jejích sítí. - Snímek se vyznačuje naturalistickým popisem života lumpenproletariátu ve vybydlených ghettech, kde jedinou zábavou jsou drogy, fotbal, sex a hospoda. Neméně naturalisticky jsou pojednány i erotické scény. Hektické klipové snímání sice napodobuje extatičnost, vybuzenou drogami, místy však už jde proti samotnému filmu. Důležitou součástí zvoleného přístupu je i bohatý soundtrack, tvořený originální písní skupiny Oasis (Going Nowhere) a převzatými tituly dalších populárních skupin či interpretů (mj. Nick Cave, Primal Scream, The Verve, Death in Vegas, Belle & Sebastian).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Život není peříčko, tak sežeň pořádnej matroš a sjeď se! Tak se žije v severním Edinburghu - třikrát podle Irvina Welshe aneb co se do "Trainspottingu" nevešlo.

Život není peříčko, tak sežeň pořádnej matroš a sjeď se! Tak se žije v severním Edinburghu - třikrát podle Irvina Welshe aneb co se do "Trainspottingu" nevešlo.

Boab: ;,Vypadáš tak,jak jsem si tě před-stavoval.
Bůh: "To proto, že máš hovno představi-vost!"
Další pravá a neředěná filmová skotská, drsná jako když vám obtáhnou jazyk rašplí. Když ji vybryndáte, dokáže vypálit díru do nálevního pultu, takže se doporučuje pít na ex až po lehkém tréninku. A pak, až začnou vaše vnitřnosti doutnat, možná také pocítíte lehkost křivolakého mušího letu, smíříte se s produktem cizího spermatu v klíně vaší ženy a dopřejete si milosrdnou koupel v pří-valu plodové vody, ze které jste vzešli. Na ne-utěšené sídlištní periférii severního Edin-burghu jsou takové věci běžné. Ať už se stanete masařkou, měkkýšem či právě vypu-zeným batoletem, berte to jako ochranné mi-mikry v tomto světě ztracených existencí, promarněných příležitostí a nemocných lá-sek. Žít v jediné dimenzi vlastního bytí může být koneckonců pěkná nuda a mušinec je in-tegrální součástí tohoto světa stejně jako Ni-agarské vodopády, egyptské sfingy či východ slunce nad Velkým kaňonem. Proč ne, řeknete si. Jenom musíte být malinko ujetí, trochu vy-kořenění, krapet sjetí a hodně pronásledovaní osudem (nebo čím), tak jako hrdinové surre-alistického triptychu z tohoto a ,"jejich" po-divného světa. A kdo právě tohle nemusí, může si v klidu užívat třeba s Esmeraldou nebo Rákosníčkem. V povídce první dosta-nete názornou instruktáž, co všechno je třeba podstoupit, aby se z člověka (konečně) stala
MASAŘKA
Být vypasenou bzíkavkou možná není zas až tak velké terno, ale když vás vykopnou z fotbalového týmu, rodičovského domova, postele vaší dívky a upoceného zaměstnání, můžete mít pocit, že už to vlastně vyjde na stejno. A právě to se v jedné velké, nepřetr-žitě pošahané sérii průšvihů stalo bytostnému čurdaři Boabu Coyleovi. Tenhle nudný smolař
podával matné výkony na hřišti, v posteli i stě-hovací partě, až potkal znechuceného Boha, kterého vyprovokoval k jednomu z jeho dosud nepublikovaných zázraků. Tahle hodně černá, absurdní tragikomedie je dramaturgicky nej-sofistikovanějším minipříběhem z Welshovy trojkombinace, odehrávající se na vyprahlé pe-riférii lidské duše. V klipové koláži posouvá rozpohybovaná kamera, pohybující se v kon-covce v zajímavých muších rakursech, děj od reálných sekvencí zmarňované reality k aran-žované vizi, jejíž součástí jsou předsmrtné sa-domasochistické orgie obstarožních rodičů stejně jako setkání s cynickým Bohem či očistná muší reinkarnace.
Když budete brát dlouho věci jak přijdou, máte šanci (tak jako smutný hrdina druhé po-vídky), že se z vás stane
Měkkejš
Matka: "Máš smůlu Johnny, že jsi měkkej a oženil ses s courou!"
Tahle vražedná kombinace nemá pozitivní řešení a ustát by ji dokázal jen dobře vyvi-nutý kříženec Arnolda Schwarzeneggera a dr. Plzáka. Již na Johnnyho svatbě (kde se vět-šina mužského osazenstva úlevně opíjí, ne-boť téměř každý se spolupodepsal na aktu-ální graviditě veselé nevěsty Catriony) je zřejmé, že tenhle křehký chlapec hodně vy-drží. A taky že ano! Stará se o malou (a prav-děpodobně nevlastní) Chantal, a miluje tu proradnou děvku svoji ženu, kterou mu na všechny možné způsoby čile obdělává sou-sed Larry,jehož kdysi původně pozval jenom na pivo. Ted' už se přece musí něco stát, ří-káte si, když si hamižný Larry ke svým hrát-kám s Catrionou ještě "vypůjčí" televizi a vi-deo, takže se Johnny se Chantal o patro níž již nemohou dívat ani na pohádky. To je ta zdánlivě nepatrná kapka, kterou přetéká po-hár a ruce beránka se vzápětí potřísní krví, očekávají ti zkušeně vytrénovaní Volným pá-dem. Ale to neznají Johnnyho ani Irvina Welshe... Na rozdíl od předchozího stylizo-vaného aranžmá je tentokrát studie dalšího životního smolaře (který by se klidně mohl stát důstojnou masařkou) budována na bázi reálných prvků a poněkud zklidněných výra-zových prostředků. Sociální klip se tu mixuje s postmoderní skotskou verzí cinéma vérité,
a výsledkem je sugestivně autentická deka, pod kterou je i zarytým fatalistům slušně dusno.
Neklidná cesta Coco Brycea dlouhým tripem dokládá, že i v černobílé realitě může mít každý svůj
Barevnej svět
Stačí si jen tak trochu šlehnout. Možná to byl nadupanej matroš, možná se Coco sjel o víc, aby už nemusel poslouchat, jak se ho milá Kirsty snaží dovléci alespoň k zásnubám. Fakt je, že té bouřlivé noci zkolaboval nedaleko sanitky, kde Jenny přiváděla na svět své první dítě, takže to při svém nečekaném převtělění neměl tak daleko. Nejméně dějový a nejvíce pocitový je závěrečný klip o velkém fetu, který Coca přivádí až na počátek jeho bytí. Nezaměnitelný Ewen Bremner (v ústřední roli) si tyhle stavy nacvičil již jako feťák Spud v Trainspottingu a morbidní plastikové dítě je mu v psychedelické hře ideálním sparringpartnerem.
Bývalý fotograf a dokumentarista Paul Guigan se ve svém celovečerním hraném debutu hodně přiblížil dikci kultovního Welshovu textu, který byl publikován ve stejném (1994) jako slavný "Trainspotting". Přes jeho povídkový formát je spíše alternativní etudou, nežli konzistentním opusem, dokázal dat bezvýchodnosti těchto příběhů z předměstského sídliště vitalitu a jejich protagonistům jistou důstojnost a naději. Nemusíte jim fandit, nemusíte s nimi souhlasit, ale měli byste na vědomí - že jsou!
Uklidňující ujištění pro všechny, kteří ho potřebují:
a) Jestliže sem tam máte podobné pocity, jako postavy z Acid Housu, nemusíte být ještě nutně paranoidní
b) Paranoia je konec konců jen alternativní forma bytí.

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema