Aljaška v plamenech

Stone:
"Můj člověk ve Washingtonu mě informoval, že nemáme co do činění se studentem, nýbrž s profesorem. Kdykoli armáda potřebuje provést nějakou bezchybnou operaci, najme tohohle chlápka, aby na to vycvičil vojáky, OK? Je to ten typ chlápka, kterej vypije gallon benzínu jenom proto, aby se ti mohl vychcat do ohně! Jeden den ho vysadíš jen tak v bikinách a bez kartáčku na zuby poblíž severního polárního kruhu a druhej den odpoledne se objeví u tvýho bazénu s úsměvem za milion dolarů a s kapsama plnejma mexických pesos. Tenhle chlápek je profesionál, je to jasný? Až s náma skončí, zbude po nás jen zatracená díra uprostřed Aljašky. Tak ho najděte a zabte ho a zbavte se toho čubčího syna!"

McGruder:
"Kdo to sakra je?"
Michael Jennings:
"Chceš vědět, kdo to je? Tak zkus tohle: ponoř se až na nejhlubší dno svý duše; a představ si ten nejděsivější zlý sen. A to se pořád ještě ani nepřiblížíš k tomu, co on dovede, když se naštve."

Forrest Taft:
"Než začnu, chtěl bych nejprve poděkovat všem bratrům a sestrám, kteří sem dnes přišli v zájmu tohoto případu. Byl jsem požádán panem Itokem a jeho kmenovou radou, abych promluvil před vámi a před zástupci tisku o bezpráví, jehož se vůči nám dopouštějí vládní úřady a mocný kapitál. Kolik z vás už někdy slyšelo o alternativních motorech? O motorech, které jsou poháněny čímkoli od alkoholu po odpadky až po vodu. Nebo o karburátorech, které umožňují ujet stovky mil na jeden gallon. Nebo o elektromagnetických motorech, které mohou běžet prakticky pořád. Nevíte o nich, protože kdyby se začaly používat, znamenalo by to konec pro naftařské společnosti. Koncept motoru s vnitřním spalováním byl zastaralý už před padesáti lety. Ale kvůli ropným kartelům a zkorumpovaným vládním zákonům jsme my a zbytek světa donuceni používat benzín už více než sto let. Velký kapitál je přímo zodpovědný za znehodnocování vody, kterou pijeme, vzduchu, který dýcháme a jídla, které jíme. Nestarají se o svět, který oni ničí pouze pro peníze, které při tom mohou vydělat. Kolik vylité nafty ještě sneseme? Miliony a miliony gallonů ropy nyní ničí oceán a mnoho forem života, které jsou na něm závislé. Mezi jinými i plankton, který dodává do atmosféry Země šedesát až devadesát procent veškerého kyslíku. Plankton je přitom základem pro celý mořský ekosystém i potravní řetězec celé planety. Ale plankton umírá. Myslel jsem si, dobře, odstěhuješ se do jiného státu nebo do jiné země, kamkoliv na Zemi. Ale když jsem si zjistil fakta, uvědomil jsem si, že tito lidé devastují toxickým odpadem celý svět. Ovládají prakticky legislativu a tím určují zákony. Zákon říká, že žádný průmyslový podnik nesmí být pokutován pokutou větší než 25 000 dolarů denně. Společnosti, které denně vydělávají 10 milionů dolarů vyhazováním toxického odpadu do moře, udělají dobrý obchod, když v tom budou jednoduše pokračovat. Ovlivňují sdělovací prostředky a tím ovládají naši mysl. Udělali zločince z každého, kdo se domáhá svých práv a smějí se nám a nazývají nás konspiračními blázny. To nás zlobí, protože my všichni jsme chemicky a geneticky poškození a ani o tom nevíme. Naneštěstí to bude mít nepříznivý dopad na naše děti. Chodíme do práce a přímo pod naším nosem nám auta chrlí otravné plyny, které se akumulují. Tyto jedy nás pomalu zabíjejí, třebaže jejich účinek ještě nevidíme. Kolik z nás by před dvaceti lety uvěřilo, že jednoho dne neuvidíme na padesát stop před sebe. Že se nebudeme moci zhluboka nadechnout kvůli množství jedovatého plynu. Že se nebudeme moci napít z vodovodu a že si budeme muset kupovat vodu v lahvích. Naše nejobecnější a Bohem daná práva nám byla odňata. Realita našich životů je naneštěstí tak ponurá, že ji nikdo nechce vidět."

A s kým si budú hrát teď?