Amadeus

Český režisér Miloš Forman našel během svého amerického působení osobní téma v zápase výjimečného jedince s představiteli politické i jiné moci. Ideální látku objevil v divadelní hře Petera Shaffera Amadeus, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se v ní stane obětí vražedných intrik svého kolegy, dvorního skladatele Antonia Salieriho, jenž nedovede unést tíhu závisti a vlastní průměrnosti. Právě Salieri je – navzdory titulu – hlavním hrdinou divadelního i filmového příběhu. Skladatel, posedlý touhou po uznání a slávě, kvůli splnění svých snů uzavře smlouvu s Bohem. Ten však zbožnému komponistovi nadělí jen průměrné hudební nadání. Geniálními schopnostmi naopak obdaří samolibého, nevycválaného a nafoukaného hejska jménem Mozart. Salieri se chce Bohu za tuto zradu pomstít tím, že jeho miláčka zprovodí ze světa…

Miloš Forman natočil podle Shafferova scénáře naprosto výjimečné filmové dílo, jež ve své době zaznamenalo neočekávaný divácký úspěch a způsobilo dokonce „mozartománii“. Ve skvěle vystavěných dramatických scénách totiž Forman brilantním způsobem využil právě roli hudby. Amadeus získal mimo řady jiných prestižních ocenění také osm Oscarů: jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon v hlavní roli (F. Murray Abraham), za scénář podle předlohy, výpravu, kostýmy (T. Pištěk), masky a zvuk. Neproměněná zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli (Tom Hulce), za kameru (Miroslav Ondříček) a za střih.

Zdroj: ČT

Píše se rok 1781 a Antonio Salieri (Abraham) působí jako dvorní skladatel císaře Josefa II (Jeffrey Jones). Když ke dvoru přijede Mozart (Tom Hulce nominovaný na Oscara), Salieri si s hrůzou uvědomí, že božské hudební nadání, které si přál mít on sám, dostal do vínku tento obscénní a rozpustilý vtipálek. Salieri dohnán žárlivostí k zuřivosti organizuje intriky s cílem zničit Mozarta, k čemuž je ochoten použít všechny dostupné prostředky. Možná i vraždu. Podařilo se Salierimu umlčet jednoho z největších géniů světové hudby? Záhada - a hudba - zůstávají. Amadeus - velkolepý historický epos, nádherná oslava hudby Wolfganga Amadea Mozarta.

Půlhodina přidaných záběrů mnohovrstevnatého příběhu zjednodušovaného často na souboj Mozartovy geniality se Salie-riho průměrností někde pomohla - například rozvinula postavu Constanze. Jindy ji lze chápat jako vyjádření režisérovy úcty - scény se zesnulým Ken-nethem McMillanem a jeho psy. Nikdy ale „nové" sekvence nenarušují tempo ani kompakt-nost díla. Co
filmu určitě prospělo, je nový přepis obrazu i zvuku - ohromí vás čistota a plnost barev, jakož i soundtrack ve formátu Dolby Digital 5.1.
V komentáři staří pánové Peter Shaffer a Miloš Forman prokazují, že jsou stále mladí duchem, natáčení si výtečně pamatují a oba oplývají obdivuhodnými historickými znalostmi. Tři hodiny filmu jsou navíc dost dlouhé na to, aby režisér stihl zmínit spoustu detailů, na něž zatím v rozhovorech „ a dokumentech nebyl
čas. Dokonce ani v tom velmi zdařilém, který najdete na druhém disku a do jehož hodinové sto-páže se vešla mimo jiné celá řada skvělých historek z natáčení hollywoodského spektáklu za železnou oponou. Skoda jen, že kromě krátkého vystoupení Theodora Pištěka neobsahuje dokument vzpomínky Formanových českých spolupracovníků - jmenovitě Zdeňka Mah-lera, Miroslava Ondříčka, architekta Karla Černého nebo českého šéfa produkce Jana Balzera.

Osmi Oscary ověnčený film Miloše Formana, natočený podle stejnojmenné divadelní hry Petera Schaffera: Roku 1781 se slavný vídeňský dvorní skladatel Antonio Salieri střetne s nečekanou konkurencí - lehkomyslným a frivolním Mozartem, který své umění chce předvést také císařskému dvoru. Průměrný Salieri okamžitě pozná, že Mozart je geniální hudebník a skladatel, což ho naplní nepřekonatelnou závistí. Ta ho dožene až k tomu, že se snaží intrikami svého protivníka zbavit.Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributoraJeden z nejoceňovanějších Formanových filmů, adaptace divadelní hry britského dramatika Petera Shaffera, diváky přivádí do habsburského mocnářství konce 18. století, kdy se na dvoře Josefa II. sešly dva naprosto protichůdné talenty - dvorní skladatel Antonio Salieri, který se doteď hřál v záři císařovy přízně, a rozpustilý, ale božským talentem obdařený mladík Mozart...
*****
...všechno, co jste slyšeli, je pravda.Píše se rok 1781 a Antonio Salieri působí jako dvorní skladatel císaře Josefa II. Když ke dvoru přijede Mozart (Tom Hulce nominovaný na Oscara), Salieri si s hrůzou uvědomí, že božské hudební nadání, které si přál mít on sám, dostal do vínku tento obscénní a rozpustilý vtipálek. Salieri dohnán žárlivostí k zuřivosti organizuje intriky s cílem zničit Mozarta. Aby dosáhl svého, je ochoten použít všechny dostupné prostředky. Snad by byl schopen i vraždit. Podařilo se Salierimu umlčet jednoho z největších géniů světové hudby? Záhada - a hudba - zůstávají. Amadeus - velkolepý historický epos, nádherná oslava hudby Wolfganga Amadea Mozarta. Na Berlinale 2002 Miloš Forman představil Amadea v nezkrácené verzi.
28. Letní filmová škola

Mozartovské drama Amadeus zrcadlí klíčové téma celého dosavadního díla Miloše Formana. Režisér je shrnul ve své autobiografii Co já vím? (česky vyšla v roce 1994 v nakladatelství Atlantis): „Ve všech svých filmech vidím outsidery, jak zápasí s pocitem vyvrženosti. Vidím blondýnku v bytě svého pianisty poslouchající skrz zavřené dveře, jak se vedle kvůli ní hádají, ale ona nemá kam jít. Vidím McMurphyho, jak v Přeletu nad kukaččím hnízdem předstírá, že je blázen. Vidím všechny ty pošuky z Vlasů, černocha ve světě bílých v Ragtimu a génia v moři průměrnosti v Amadeovi. Všechny ty postavy odvrhuje a zároveň vábí uzavřený svět, do kterého chtějí patřit a který je nikdy nepřijme, přestože v něm zanechávají nesmazatelnou stopu.“
Formanovými českými i americkými filmy se táhne motiv vzpoury jedince proti institucím, která často končí sebezničením. V alegorii Přelet nad kukaččím hnízdem se McMurphy brání teroru Velké sestry, což ho stojí život. Svobodomyslný hippie, který se v muzikálu Vlasy bouří vůči režimu snobů a zupáků, padne ve Vietnamu. Černý pianista z fresky Ragtime se marně domáhá spravedlnosti za „zneuctění“ své fordky: zažije sérii křivd a ve finále je zastřelen policií. Extravagantní skladatel z podobenství Amadeus naráží na závistivé intriky i císařskou nadutost a nakonec umírá v totální bídě a je pohřben do anonymního hrobu.
„Lidé, kteří získají výjimečné postavení, na ně velice často doplatí. Jakmile někdo vyroste nad průměr, vždycky se najdou takoví, kterým to vadí a chtěli by ty vyčuhující jedince ostříhat a zařadit zpátky do stáda. Taková tradice existuje i u nás – vezměte si Husa, Havlíčka, bratry Čapky nebo Václava Havla,“ podotkl Forman po pražské premiéře filmu Lid versus Larry Flynt, jehož titulní postavou je kontroverzní vydavatel pornografického časopisu Hustler. Režisér tak znovu upozornil na konflikt mezi riskantní výjimečností a pohodlným konformismem, který ho vždycky zajímal a kolem něhož se točí právě zápletka dramatu Petera Shaffera Amadeus. „Shafferova hra o závisti protkané obdivem, o uctívání prošpikovaném zradou mě přibila do sedadla a Mozartova nádherná hudba dávala tomu strhujícímu příběhu korunu. Když hra skončila, věděl jsem, že je v ní film, který bych strašně rád dělal,“ popsal Forman své zážitky z londýnské divadelní premiéry.
Obě hlavní postavy Amadea žijí v neřešitelném rozporu samy se sebou i s existencí svého protivníka. Antonio Salieri (F. Murray Abraham) je relativně bohatý a společensky úspěšný, marně však touží po Mozartově talentu. Geniální Mozart (Tom Hulce) se nedokáže přizpůsobit dvorským intrikám ani rodinnému provozu a zemře jako zchudlý outsider. Protěžovaný „funkcionář“, jenž zosobňuje diplomatickou zdrženlivost, se ve vztahu k Amadeovi zmítá mezi fanatickou nenávistí a nábožnou úctou. Na rozdíl od nevědomých mocipánů totiž dokáže rozpoznat kvality jeho hudby. Impulzivní „bohém“ si často počíná netakticky a nevychovaně: zračí se to v návalech jeho skřehotavého smíchu, v záchvatech pýchy i ve zlomyslném žertování na adresu okolí.
Amadeus vypráví také o vztahu člověka k autoritám, včetně té božské. Racionalista Salieri nemůže pochopit, proč byla fenomenálním talentem obdarována bytost navenek tak vulgární a dětinská. Zavrhne Boha kvůli pocitu křivdy na vlastní osobě. Mozart – připomínající bezelstné a umíněné dítě – se Stvořiteli rouhá, v jeho hudbě se však zračí božské nadání. Obraz sváru mezi genialitou a průměrností vrcholí ve scéně, kde vyčerpaný Mozart komponuje Rekviem. Salieri se promění v poslušného „učedníka“, jenž zaznamenává příval skladatelových nápadů. Amadeova tvůrčí extáze svědčí o zázraku skutečného umění.
Drama o rozháraném muzikantovi lze vnímat také jako politickou satiru o omezování tvůrčí svobody. Monarcha Josef II. (Jeffrey Jones) je prototypem osvícených diktátorů, kteří umělcům udělovali blahosklonné rady a zároveň si osobovali právo rozhodovat o jejich osudech i dílech. V památné epizodě prohlásí o opeře Únos ze serailu, že je v ní „příliš mnoho not“. O absurditě cenzury, s níž měl Forman neblahé zkušenosti, vypovídá rovněž zápletka kolem jeho zákazu baletu v operách. Despotické praktiky zrcadlí také fakt předčasného stažení Figarovy svatby kvůli imperátorově zívnutí na premiéře.
Všechny Formanovy filmy vyprávějí o komunikačních nonsensech, ošidnosti mentorování a zrádnosti ušlechtilých slov. Mozart, za něhož „hovoří“ jeho hudba, dává často najevo své pohrdání vybranou mluvou. Když se svými chlebodárci polemizuje o údajné „vznešenosti“ v umění, použije vulgární slovní příměr, čímž šokuje všechny přítomné. V jedné z úvodních scén, kde Forman parafrázoval slavnou epizodu ze satiry Hoří, má panenko, dětinsky flirtuje s Konstanze a učí ji mluvit „pozpátku“. Demonstruje tak fakt, že sebeušlechtilejší vyjadřování může znamenat jen prázdné tlachání.
Dalším důležitým motivem Amadea je generační svár, který Forman rozehrál už ve svých trpkých komediích natočených v Československu. Do dramatu vstupuje s postavou Mozartova upjatého otce, který má výhrady vůči synově rozmařilosti i vůči jeho partnerce. Černá maska, kterou má Leopold na obličeji při divokém večírku, inspiruje Salieriho k ďábelské intrice. U Mozarta si objedná zádušní mši, kterou chce po jeho likvidaci vydávat za své dílo. Do vyprávění tak vstoupí dvojí přízrak smrti. Wolfgangův zemřelý otec – zpodobněný postavou Komtura v opeře Don Giovanni – jako by syna ovládal ze záhrobí. Tajemný mecenáš zchudlého skladatele podporuje a zároveň ničí. Fyzická smrt se ale ukazuje jako relativní. Mozart je pohřben v režném pytli do společného hrobu, přežívá však díky své božské hudbě. Salieri – zmítaný pocity viny za jeho smrt – trpí v blázinci a pokusí se o sebevraždu...
Scénář filmového Amadea napsal autor stejnojmenné divadelní předlohy – dramatik Peter Shaffer. „Za čtyři měsíce jsme hru převrátili vzhůru nohama,“ vzpomíná Forman ve své autobiografii. „Nejobtížnější bylo najít pro ni vyprávěcí rámec. Celé dny jsme úporně přemýšleli, než nás napadlo to nejjednodušší řešení – rozvíjet film jako Salieriho zpověď. Starý skladatel se pokusil o sebevraždu a dneska by podobná událost přivedla na scénu psychiatra. Jenže kdo byl psychiatrem v 18. století? Kněz. Boží zástupce nám navíc náramně ladil s rouhačským Salierim, který spílá Stvořiteli za to, jak škodolibě rozdává nadání.“
Film, který produkoval Saul Zaentz, je stylizován jako dekorativní dobové panoptikum a zároveň jako nadčasová podívaná na „divadlo“ politiky a mravů. Forman, který byl na vrcholu tvůrčích sil a po fenomenálním úspěchu Přeletu nad kukaččím hnízdem se zařadil k nejuznávanějším hollywoodským filmařům, pracoval se špičkovými profesionály. Na Amadeovi se podílela i řada renomovaných Čechů: kameru vedl Miroslav Ondříček, na výpravě spolupracoval Josef Svoboda, kostýmy navrhl Theodor Pištěk.
Oblečení protagonistů má znakovou funkci: Salieri je upjatý byrokrat, který se mění v „černokněžníka zla“. Mozart ve svých výstředních hábitech ztělesňuje svobodomyslného provokatéra, jenž evokuje novodobé protesty hippies či pankáčů. Oděvy císaře a jeho nohsledů podtrhují dojem naparáděných mocipánů ovládaných představou o vlastní nepostradatelnosti. Choreografii sekvencí Mozartových oper vytvořila Twyla Tharpová. Mozartovu hudbu, která drama obestírá a dá se vnímat jako jeho pomyslná „hlavní postava“, nahrál se svým symfonickým orchestrem dirigent Neville Marriner.
Klíčové pasáže Amadea byly realizovány v Československu, mimo jiné v pražském Tylově divadle, které tehdy vstupovalo do rozsáhlé rekonstrukce. Přípravy i okolnosti natáčení – včetně dohody s tehdejším ředitelem Československého filmu Jiřím Puršem, estébáckého sledování a různých technických a inscenačních zajímavostí – Forman podrobně vylíčil ve zmíněné biografii (viz strany 207–222).
Drama z roku 1984, které mistrně skloubilo historizující podívanou s nadčasovým poselstvím, získalo osm Oscarů – včetně sošek za nejlepší film, režii, scénář a Abrahamův herecký výkon v roli Salieriho. Amadeus se stal celosvětovým hitem a inspiroval novou módní vlnu v odívání i prudký nárůst prodeje nahrávek Mozartových děl. Úspěch filmu přiměl tehdejší komunistický režim k odtabuizování osoby jeho autora, který byl léta v nemilosti kvůli své emigraci. Amadeus byl prvním Formanovým dílem z jeho amerického období (nepočítáme-li epizodu Desetiboj z olympijského dokumentu Viděno osmi), které bylo uvedeno v našich kinech před listopadem 1989.
Film, který měl původně sto padesát osm minut, je nyní uváděn v rozšířené verzi (v tzv. Director’s Cut), která je o dvacet minut delší. Autor ji představil při slavnostním uvedení v pražském Stavovském divadle 28. září 2002. Nejvýraznější změny doznala epizoda, v níž jde Mozartova manželka Konstanze (Elizabeth Berridgeová) prosit Salieriho o přímluvu za svého muže. V rozšířené verzi ji Salieri vybídne, aby ho znovu navštívila téhož dne večer a jako protislužbu od ní žádá sexuální styk. Konstanze se rozhodne jeho podmínce vyhovět a v momentě, kdy se před ním svléká, Salieri ji nechá vyhodit. Vychutná si tak pocit, že Mozarta prostřednictvím jeho ženy ponížil. Jeho postava získává perverznější dimenzi a přidaná scéna vysvětluje také fakt, proč ho Konstanze tak nenávidí.
Amadeus zůstává aktuální i v dobách, kdy v České republice už neexistuje totalita ani cenzura. Vypráví i o postavení samorostlého umělce ve společnosti „kapitalistické“. Mozart je v jisté fázi své tvůrčí dráhy postaven před dilema, zda dát svůj talent do služeb masové zábavy. Formanův film lze proto vnímat i jako úvahu o tlaku komercionalizace a bulvárnosti, které náročnější kulturu vytěsňují do postavení živořící Popelky. Amadeus je však především obecně platným dramatem o střetu dvou životních postojů. Salieri je archetypem snaživých slouhů, kteří neváhají ničit vše, co ohrožuje ustálené pořádky. Mozart zosobňuje svobodu, která vždycky naráží na oficiózní usedlost, odsudky mravokárců a závist průměrných.

Ohlasy
Film, který překypuje vizuální nádherou, jasně dokazuje jedinečné nadání Miloše Formana pro znovuobjevování dobrých literárních či divadelních námětů... (Max Tessier, La Revue du Cinéma č. 399/1984, str. 20–21)
Film Amadeus má všechny znaky nákladně vyrobeného bestselleru: avšak ve srovnání s tolika jinými americkými velkofilmy, jež ve světě vznikají, je Amadeus současně dílem vysokých uměleckých kvalit, velkou podívanou, působící harmonickým souzvukem všech složek, dramatickým příběhem, který dojímá, aniž jeho vypravěč útočí na divákovy city lacinými zbraněmi sentimentu, který svým sdělením apeluje na intelektuální složku vnímání a strhuje krásou viděného a slyšeného. (Eva Zaoralová, Kino č. 21/1986, str. 8–9)

Amadeus je báječný film. Je něžný, veselý i zábavný a na konci také smutný a rozhněvaný. Salieriho postava nás nepřivádí jen k pochopení velikosti, ale také naší vlastní malosti. Film klade zásadní otázku, zda se lze naučit vděčnosti za štěstí druhých, což znamená zkoušku lidské svatosti. (Roger Ebert, Chicago Sun-Times – citováno z recenze převzaté do multimediální encyklopedie Cinemania 97, Microsoft 1996)
Amadea lze měřit Shafferovou hrou (a každý filmař ví, oč těžší je převádět divadlo než prózu), hodnotit z hlediska životopisného žánru nebo v souvislosti s tvorbou Formanovou. Ať už je Amadeus nazírán z kterékoli strany, myslím, že obstojí. Ne pro těch osm Oscarů, ale pro svou vlastní cenu. Spočívá hlavně v nadané, dlouhé a veliké práci do filmu uložené. I v práci mnoha lidí z Barrandova. (Vladimír Bor: Formanův Amadeus, Film a doba č. 11/1986, str. 645–648)
Jan Foll (1951) je absolventem FF UK. Pracoval jako redaktor titulků v Ústřední půjčovně filmů (1974–90), v letech 1990–92 byl dramaturgem v Československé televizi. Působil v kulturní rubrice Lidových novin (1992– 97), publikoval v nejrůznějších periodikách (Týden, Playboy, Xantypa, Premiere, Film a doba, Literární noviny, Hospodářské noviny a další). V současné době spolupracuje s Českým rozhlasem (stanice Vltava), kam přispívá komentáři o filmových a televizních novinkách. Je autorem knížky rozhovorů Deset tváří (1999). Několikrát byl členem mezinárodní novinářské poroty FIPRESCI na karlovarském festivalu.Projekt 100 - 2003Autor/Zdroj: /Projekt 100Skladatel Salieri (F.Murray Abraham), vytrvalý sok W. A. Mozarta (Tom Hulce), líčí posledních deset let života geniálního skladatele, z jehož smrti obviňuje sám sebe… Scénář filmového Amadea napsal autor stejnojmenné divadelní předlohy – dramatik Peter Shaffer. Klíčové pasáže Amadea byly realizovány v Československu, mimo jiné v pražském Tylově divadle, které tehdy vstupovalo do rozsáhlé rekonstrukce. Na Amadeovi se podílela i
řada renomovaných Čechů: kameru vedl Miroslav Ondříček, na výpravě spolupracoval Josef Svoboda, kostýmy navrhl Theodor Pištěk. Jeden z nejlepších a nejúspěšnějších Formanových snímků na téma konfliktu mezi výjimečností a průměrností získal celkem osm Oscarů – za nejlepší film, režii, herecký výkon F. Murraye Abrahama, scénář, výpravu, zvuk, kostýmy a masky. Jan Foll ve svém eseji o filmu mj. píše: „Amadeus se stal celosvětovým hitem a inspiroval novou módní vlnu v odívání i prudký nárůst prodeje nahrávek Mozartových
děl. Úspěch filmu přiměl tehdejší komunistický režim k odtabuizování osoby jeho autora, který byl léta v nemilosti kvůli své emigraci. Amadeus byl prvním Formanovým dílem z jeho amerického období (nepočítáme-li epizodu Desetiboj z olympijského dokumentu Viděno osmi), které bylo uvedeno v našich kinech před listopadem 1989.
Film, který měl původně sto padesát osm minut, je nyní uváděn v rozšířené verzi (v tzv. Director's Cut), která je o dvacet minut delší. Autor ji představil při slavnostním uvedení v pražském Stavovském divadle 28. září 2002. Nejvýraznější změny doznala epizoda, v níž jde Mozartova manželka Konstanze (Elizabeth Berridgeová) prosit Salieriho o přímluvu za svého muže. V rozšířené verzi ji Salieri vybídne, aby ho znovu navštívila téhož dne večer a jako protislužbu od ní žádá sexuální styk…"Autor/Zdroj: /Kino AERO