Anton Špelec, ostrostřelec

"Anton Špelec - ostrostřelec". Špelec byl tady kvůli rýmu - a ostrostřelec, aby ten podivný Špelcův příběh, tato směs komiky, přímo dravé a tryskající z Burianovy bytosti a hry a naprosto nelogického násilí na veškeré pravděpodobnosti, mohl vůbec nějak začít.

Že Špelec, který nedostal toužebně očekávanou medaili, urazí císaře pána, má se za to dostat do kriminálu, to mu diváci jistě nepřáli a lehce odpustili, než kdyby se tam dostal za to, že po chlastu, který tehdy tvořil základní režijní prvek českého filmového humoru, rozmlátil hospodu a po chumáčích rval vlasy svých kamarádů. Až potud za to Burian nemohl, to bylo vcelku organicky srostlé s českým filmem. Ale tím také skončilo utrpení části diváků a začíná utrpení Antona Špelce. Že se mu pak divák směje a že tato nálada graduje, čím blíže je k pohřbu Antona Špelce, to svědčilo méně o škodolibosti a otrlosti diváků k tak tragickým událostem, jako především o Burianově umění, který zde zahrál lidsky pochopenou a procítěnou postavu, směšnou bez své viny, směšnou proto, že ji hrál Vlasta Burian.

Měl svou roli pevně v rukou, zřejmě tady dával přednost tomu, aby z ní v publiku zůstal spíš dojem z dobrého komického výkonu, než přechodný chvilkový výbuch veselosti z groteskního přehánění. Burian mě v tomto filmu, oproti předchozím filmům vedle sebe několik velmi dobrých partnerů, jejiž úkolem jistě nebylo hrát špatně, proto aby eventuální slabiny Burianovy hry vypadaly jako vrcholné výkony. Ba ne. Tady se hrálo na plné pecky a taková Růžena Šlemrová, pro sebe v absolutně netypické roli manželky Rézi, či takový Theodor Pištěk jako varhanářský pomocník a Bumrlíček, nebo kamarád z pijatyk Kačaba v podání Jaroslava Marvana, Ella Nollová jako výřečná tetka, panečku, to bylo něco.

Všichni do jednoho vytvořili tentokrát do detailu promyšlené typy svých oborů, vedle nichž se musel Vlasta Burian opravdu setsakramentsky snažit a vytáhnout. Hudba od Járy Beneše a písničky Jarky Mottla držely se na celkové úrovni filmu.

Anton Špelec, výrobce hudebních nástrojů, je vášnivý ostrostřelec, který se již nemůže dočkat blížící se slavnosti, kdy mají být místní ostrostřelci vyznamenáni medailemi od samotného císaře. Páni generálové se však spletou a jedna medaile jim chybí. Právě ta Špelcova. Zklamaný hrdina zapíjí žal v hostinci a svému zklamání dá průchod nejen písní, ale také urážkou císaře pána. A tak ho místo medaile čeká vězení. Jenže to si Anton nemůže dovolit, protože právě pracuje na důležité zakázce, a tak pošle do vězení svého zaměstnance Kukačku a sám zůstane doma, aby potajmu práci dokončil. Jenže ani Kukačkovi se do basy nechce, a tak za sebe pošle tuláka, který je rád, že má kde přečkat zimu. Jenže milý tulák ve vězení zemře a Špelcovi rodné městečko vystrojí honosný pohřeb. A Špelec, schovaný v dílně, musí vymyslet, jak z toho ven.

Zdroj: Nova

Nejzdařilejší ze série burianovských komedií, natočených v třicátých letech, pojednává o tom, co způsobila urážka císařského majestátu, a o snaze vyhnout se trestu. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejslavnějším rolím mistra českých komiků Vlasty Buriana. Stejnojmenná píseň z tohoto filmu nabyla obecné proslulosti. Růžena Šlemrová se zde výjimečně objevila mimo svůj obvyklý obor dámy z lepší společnosti. Výborný a netypický je i Jindřich Plachta. Podle jevištní frašky E. A. Longena Už mne vezou natočil nestárnoucí komedii, která je nadšeně vítána už několikátou generací diváků, režisér Martin Frič v roce 1932.

Zdroj: ČT

Anton Špelec je sice svým povoláním výrobcem hudebních nástrojů, ale tělem i duší je ostrostřelec. V provinčním maloměstě se chystá velká paráda, při níž budou zasloužilí ostrostřelci dekorováni medailemi. Anton věří, že tentokrát přijde řada i na něho, ale je zklamaný, neboť jedna medaile chybí a on musí zase rok čekat. V hospodě se pak opije natolik, že urazí císaře pána a má jít za to do vězení. Je však třeba dokončit zakázku, a tak se Anton rozhodne poslat za sebe do vězení svého zaměstnance Josefa Kukačku a sám doma tajně pracuje. Ale ani Kukačkovi se do vězení nechce a pošle tam místo sebe tuláka, který by rád přečkal ve vězení zimu. Tulák naneštěstí v době výkonu trestu zemře. Tak se stane, že Anton je oficiálně mrtvý, a v městečku se chystá slavnostní pohřeb. To už Špelec nevydrží a objeví se mezi smutečními hosty jako svůj vlastní bratr Rudolf, který prý žil dlouhá léta v cizině. Je velmi podobný Antonovi, ale chová se zcela jinak. Manželka i příbuzní si tohoto nového Špelce více váží. Stane se také ostrostřelcem...
Český hraný film 1898 - 1970

Snad nejlepší ze série Burianových komedií ze začátku 30. let. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejlepším rolím krále komiků.

Co způsobila urážka císařského majestátu a snaha vyhnout se trestu... Nejzdařilejší ze série burianovských komedií natočených na počátku třicátých let. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejslavnějším rolím mistra českých komiků. Píseň z tohoto filmu nabyla obecné proslulosti. R. Šlemrová se zde výjimečně objevila mimo svůj obvyklý obor dámy z lepší společnosti. Výborný a netypický byl i J. Plachta.