Ať žije svoboda! / Bažanti a cizinecká legie

Takový dost zoufalý pokus.   Jako když sebou zvíře trhá   v posledním tažení.   Začátek v Alžíru je dost   nudný, pak se to sice   rozjede, ale vzápětí je   chvílemi dost nuda.   Neříkám, že je to film k   ničemu, to ne. Ale prostě   už to nemá ten spád, tu   razanci, ten šmrnc, co měly   předchozí snímky. Gagy tu   sice jsou, ale je jich méně,   a vytratila se jejich   promyšlenost. Ne, není to   prostě to, co jsem od Les   Charlots očekával.

´Ať žije svoboda!´ zní   originální název dalšího   snímku s francouzskou   hudební kapelou ´les   Charlots´, ve které chlapci   prožívají další   ztřeštěné dobrodružství,   tentokrát ve válečném   Alžírsku, kam byli vysláni   na speciální misi.   Tentokrát už však poprvé   bez jeana-Guye Fechnera,   který na dlouhých takřka   dvacet let s filmem skončil.   Jestli to bylo právě tímto   vlivem, nebo již byli diváci   tímto stylem humoru již   přesyceni, těžko posoudit,   každopádně o film již   nebyl ve francouzských kinech   již valný zájem. V pořadí   devátý film této party a v   podstatě stále jedno a to   samé. Jen se, jako obvykle,   změnilo prostředí. Je to   zvláštní, neb filmografie   Louise de Funese či Pierra   Richarda na tom byla stejně a   takový závratný propad   zájmu diváků nezaznamenali.   Skopičiny, groteskní scény   a k tomu kupodivu impozantní   záběry pouště. V jádru   věci je na celém počinu   pacifistický náboj, kritika   válečného konfliktu a   narážky na vznikající   hippies. Ztřeštěnostem je   tedy opět učiněno za dost a   co si budeme povídat, zub   času prostě zahlodal více,   než je zdrávo. A ano, ta   stereotypnost je již hodně   diskutabilní a to dnes již   víme, že ještě nebyl v   tvůrčí síle všem dnům   konec.