Atlantic

Do třetice všeho dobrého. Tentokrát film o   katastrofě Titaniku natočili britští filmaři,   kteří už dokonce použili svého času nový   filmový výdobytek - zvuk. Možná i proto byl   film natočen rovnou ve třech jazycích, v   angličtině, němčině a francouzštině.   Bohužel však došlo i k bohapusté lapálii s   názvem lodi a tím i filmu. Britská výletní a   plavební společnost Oceanic Steam Navigation   Company, známější jako White Star Line,   odmítla ve filmu použít jméno Titanic z úcty   k památce obětí a z rizika, že by to mohlo   způsobit citové trauma přeživších a   pozůstalým. A tak film převzal název od   oceánu. Údajně však ale existovala i loď   jménem „Atlantic“, která navíc ztroskotala   mnohem dříve než Titanic. Je tedy trochu   záhadou, o které lodi tento film vlastně je.   Ale kdo o to dneska něco ví, že? Je   zvláštní, že předchozí američtí a před   nimi němečtí filmaři takový problém neměli.   Buď, jak buď. Scénář filmu se plně drží   konceptu katastrofy, takže se nijak nezdržuje   úvodem, čímž hodně rychle ke katastrofě   dojde. Pak už je to jen sled známých   událostí. Cestující snažící se dostat do   záchranných člunů, stále hrající   hudebníci, telegrafista telegrafující nouzový   signál „Save our souls“ zkráceně SOS, což   v překladu znamená, „Zachraňte naše   duše“, do poslední chvíle, a samozřejmě   kapitán lodi, který v tomto případě nemá   plnovous. Po technické stránce ohledně výpravy   není ani dnes filmu co vytknout. V rámci daných   možností do toho tvůrci dali všechno. Totéž   se však nedá říci o příliš dlouhých   dialogových scénách s některými pasažéry z   tzv. vyšší třídy. Jejich vypointování sice   není v kontextu situace bezdůvodné, zvláště   když jeden z nich je upoután na invalidní   vozík, ale takto dlouhé dialogové scény   téměř o ničem v divákovi spíše probouzejí   nudu. Z dnešního pohledu ohledně použitých   scén není snímek nijak výjimečný, neboť   skutečně obsahují jen to základní. Zub času   se už na tom také dostatečně vyřádil, ale z   historického hlediska katastrofického filmu,   navíc o nejslavnější námořní katastrofě v   dějinách, to již má jistý punc historického   filmového skvostu, navíc z počátků zvukového   filmu.