Atlantida

Pro Ukrajince bolestivý film o realitě   všedních ukrajinských válečných dnů. Pro   ostatní, především nevědící nic o tom, co   se na východě Ukrajiny děje, je takové   vnímání daných skutků spíše odtažité.   Daná atmosféra a veškeré dění je z období   roku 2025, představující rok po   pravděpodobném konci války. Právě v oblasti   východní Ukrajiny. Z kontextu je patrné, že je   vítězství právě na straně Ukrajiny. V   Donbasu je ale návrat do předválečné doby   velmi těžký. Všude obrovské škody na majetku   i na přírodě. Zničené továrny, zatopené   doly, otrávena voda včetně půdy. Co scéna, to   dramatický a extrémně traumatizující okamžik   v jednom záběru, který vyvolává dojem, jakoby   nechtěl nikdy skončit. Ono je to něco jako   hyperrealismus silně prorážející pancíř   možného odcizení. Divák se tak více zapojuje   do každičkého dění, takže jakoby tam byl   svým způsobem přítomen. Tím je každá   scéna, představovaná statickou kamerou   zjišťující vyobrazenými postavami vztah   světového názoru, nemálo přesvědčivá, což   překračuje hranice veškeré propagandy a   spekulací. Realita je prostě jiná, než jak   spousta idealistů očekávala. Dalo by se i   říct, že je tak vlastně vyobrazena   postapokalyptická obtížná materialita v čase   mezi strašlivou minulostí a nejistou   budoucností. Tento snímek se tak pokouší   vyobrazit ukrajinský svět po rusko-ukrajinské   válce, a to vcelku odvážně daleko před jejím   skutečným koncem. Tím se snímek naprosto   vymyká socialisticko-realistické tradici v   zobrazení poválečného období. Infračervená   kamera na samém začátku zobrazuje odkrývání   lidských těl v dané oblasti, čímž se divák   připravuje na realismus se sci-fi přístupem k   daným okamžikům. Na začátku se tak vyobrazuje   vražda a zakopání těla. Na konci milostný   pár, který našel vzájemnou lásku na   beznadějném místě. Když se tyto dvě scény   spojí, danou myšlenku nechť s každý vyobrazí   sám. Všichni žijeme v beznadějné době a   když se podíváme na zpravodajství plné   válečných obrazů přikrášlené emocemi, i to   je jen další nástroj manipulace. Mějme oči   otevřené. Realismus opravdu někdy dokáže   šokovat. A tento snímek to dokazuje mistrovsky.