Byli jsme to my?

POZOR SPOILER

Divadelní režisér Jan Jonáš sedí ve vlaku a vede samomluvu. Jede do divadla režírovat. A ne do lecjakého. Ovšem ihned zde vznikají potíže. Na sedadlech jsou bílá prostěradla a břízečky, prostě znázornění ruské zimy. Ale prý je to naposledy, neb technici to bez zaplacených přesčasů odmítají dělat. Dochází ke sporu a Jan se dost naštve. Další rozepře je s hercem Ditrichem, a to kvůli klekání. Takže se není co divit, že to s Janem na ulici švihne. Nebýt neznámého mladíka, nemusel možná tento infarkt přežít. Chvilku si v nemocnici pobude, a když jej pouštějí z lázní, vypadá velmi spokojeně. Doma však marně hledá dceru Madlu, která odešla ke svému milenci, muži paní Válkové. Ta je zase Janovou přítelkyní. Ti dva se spolu jdou podívat mezi herce, kde se scházejí po představení. Zde panuje jen a jen pokrytectví.

Kulisák Petr, zvaný Kandrdas, byl ten, kdo pomohl tehdy Janovi při infarktu. I nyní se postaví drzému mládenci v tramvaji, který provokuje, a oba se poperou. Cestující netuší, že je to sehraná scénka, a ti dva jsou kamarádi a jen tak prostě testují národ.

Jan přichází do divadla, kde má režírovat Othella. Herci však neberou věc vážně. Každý si dělá, co chce a jiná „práce“ je jim milejší. Tak se milý režisér rozhodne je žádat osobně. Nahání herce Kovala, ale ten se nechává zapírat a dokonce před ním utíká. Nakonec však slibuje hory doly. Madla zkouší s Petrem a přitom jej začne balit. Zkouší se také Shakespeare a právě nyní se musí vyřešit všechny problémy.

Děj filmu scenáristy a režiséra Antonína Máši Byli jsme to my? se odehrává v divadelním prostředí v době normalizace. Vychází - alespoň přibližně - z Mášovy divadelní hry Noční zkouška, která v režii Evalda Schorma slavila na počátku osmdesátých let velký úspěch na scéně Laterny magiky. Film zachycuje tvůrčí zápas divadelního režiséra Jonáše (mistrovsky ho ztvárnil Leoš Suchařípa) s herci, u kterých na rozdíl od jeho uměleckého pojetí převládají zájmy čistě pekuniární. Je to nemilosrdný obraz morálního rozkladu v době stranické diktatury, protože k hlediskům finančním se připojují i nezanedbatelná hlediska politická (postava komunistické inspicientky), která ohrožovala veškerou uměleckou tvorbu. Touhu po penězích umocňoval strach. - Definitivní verze Mášova filmu vznikla až po listopadových událostech 1989. Původní záměr morálního apelu režiséra-umělce na herce-řemeslníky však zůstal zachován, dokonce nabyl nové dimenze. Jonášova víra v herce je zároveň vírou v lepší budoucnost českého dramatického umění. Téměř zákonitě je snímek věnován dvěma předčasně zemřelým umělcům Bvaldu Schormovi a Pavtu Juráčkovi. Na XXVII. MFF v Karlových Varech 1990 získal Cenu poroty, nicméně kritikou by1 přijat vesměs nepříznivě.

Autor/Zdroj: Bartošek Luboš/Filmový přehled

Divadelní režisér naráží na nezájem a nezodpovědnost hereckého souboru, jehož členové intrikují a shánějí se po vedlejších příjmech. Unavený a nemocný umělec chce svou práci dokončit za každou cenu. Aktualizovaný přepis divadelní hry, kterou na počátku 80. let inscenoval Evald Schorm.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu