Café de Flore

Spojení banálního příběhu otce, který se   zamiluje do mladší ženy, a srdceryvného   příběhu matky, která se posedle stará o své   dítě s Downovým syndromem, do duchařské   alegorie přepouštění milované bytosti jinému   člověku. To vše úžasně zabalené do scén   nastříhaných jedna přes druhou jak rozlítané   myšlenky. Ano, zamilovaný člověk působí jako   člověk s Downovým syndromem, a vyznat se v   různých podobách lásky je zatraceně těžké.

Tento snímek by se mohl jmenovat v češtině   Podoby lásky,protože o tom především Café de   Flore je.Škoda,že takový název snímku již   existuje(mimochodem, docela zdařilý   film).Určitě zde bude pár uživatelů,kterým   Café de Flore přiroste k srdci díky tomu,že   film se snaží jít až do těch nejhlubších   míst lidské duše a vnímání pocitů   spříznění.
Na druhou stranu zde určitě   budou ohlasy,že film se dá shrnout do jediné   věty,příběh je silný,ale extrémně pomalý a   menší stopáž by určitě snímku   prospěla.Řadím se spíše k první   skupině,protože jsem měl to štěstí a měl na   tento styl film zrovna náladu a nebyl   ospalý:))
Chtěl bych také vyzdvihnout   nádherný soundtrack.Kdo má rád chill   out,electro,downtempo,přijde si určitě na   své.Když jsem slyšel ve snímku islandskou   formaci Sigur Ros,běhal mně mráz po zádech.Bez   přehánění.Takže od této chvíle si stejně   jako rodina ve filmu zpívám v autě ♪♫ it´s   youuuuuu♪♫

Křišťálově čistý mix citů, které se   nebojí překročit hranici chápání, přesto je   dokážete pochopit, splývání dvou odlišných   světů, přesto nemáte potřebu je rozdělit,   dvě hodiny času a nechcete je ukončit,   transcendentní aranžmá Café de Flore a   nemůžete přestat poslouchat... Tak takový je   to film.