Čas beznaděje

Richard Gere toho svého houmelesáka zahrál   bezesporu skvěle, ale jinak jsem na filmu nic   zvláštního nezaznamenala. Táhl se opravdu   beznadějně a chyběla mi tam nějaká zápletka,   takže děj byl zoufale jednotvárný. Anebo jsem   možná zrovna neměla na tak depresívní   podívanou náladu...

Sonda do bezdomoveckého života, která nám dá   možnost zhodnotit ten svůj (život). Co to   vlastně pořád řešíme? To ostatně asi mají   asociovat všechny ty ruchy, útržky hovorů,   které obklopují George během jeho   "existence". Dá se vůbec tento způsob   bytí ještě nazvat žitím? A kdo za to může?   A co se s tím dá dělat? A...
Hodně   netradiční kamera a velmi omšelý Richard Gere.   Film, na který musí být ta správná nálada.

O cestě hlavního hrdiny příběhu na ulici   Georgeho (Richard Gere) se dovídáme jen na půl   z jeho vyprávění. Provázíme ho při jeho   putování z jednoho útulku pro bezdomovce do   druhého a jeho boji za získání alespoň   základních dokladů – kopie rodného listu.   Film nám dává nahlédnout do každodenního   života těchto lidí, což působí docela   neutěšeným dojmem. Jedná se víceméně o   popis situace bez nějakého řešení, i když v   závěru filmu se zdá, že se přece jen blýská   na lepší časy.
Role RG mě docela překvapila,   protože zde má do obvyklé elegance dost daleko.

Snímek, který jistě vzbudí diskusi, kde jedna   strana bude tvrdit něco ve smyslu věty, kterou   jsem po filmu zaslechl: "Bylo záživnější   čekat v té frontě, než to sledovat." a   druhá dá za pravdu scénáři, který dosáhl   svého ve smyslu minimalistického pojetí   provokující silnou frustraci. V jednom se ale   myslím oba tábory shodnou - Richard Gere ani v   tomto případě své (skryté?) herecké umění   neodhalil, což opět ilustruje věta z davu:   "Ty voe, von vypadá hůř ve Franny, kde   hrál zazobanýho filantropa, než ve filmu, kde   je za houmlesáka".
Já jsem minimalistické   pojetí filmu "ocenil" buransky - svým   sem tam i hlasitým spánkem, kdybych ale neměl   brutální spánkový deficit, třeba bych ho i   ocenil.