Cell

Kdyby mělo filmové zpracování odpovídat   knižní předloze, musel by to být seriál.   Proti své zásadě - napřed vidět, potom   číst- jsem vyslechla audioknihu a vzápětí   shlédla film.
Kniha má velmi dobře   vystavěný příběh, je tam poměrně dost   barvitě popsaných postav,   "porouchaní" lidé prodělávají   vývoj a je to opravdu poutavé čtení (či   poslech).
Do filmu se vešel jen zlomek a je to   škoda. Přestože je tam spousta přesných   detailů z knihy, výsledek je prostě hrozně   chudý. A samotný závěr ... divím se, že si   King neprosadil původní otevřený konec, jak   jej napsal v knize. Clay ve snaze restartovat   synův mozek vytočí 911 a přiloží mu telefon   k uchu...

Já nikdy slavnému panu Kingovi na chuť   nepřišel. Na přejití hrdiny přes cestu   spotřebuje stran jak na další román a jeho   scénáře nejsou o moc lepší. Zde se to   projevilo také. Něco podobného zombiím, ovšem   bez masek a gore, aby se nemuseli trikaři   namáhat, honí lidi. Nic nového, nic   světoborného, jen další nuda a šeď do   sbírky. A ten konec? Nevím, zda jsem blbý já,   nebo autor. Nebo je hlavní hrdina Clay prostě   nesmrtelný a nějaká exploze kousek od něj jej   nemůže nějak vzrušovat. Ovšem, třeba jsem to   celé nepochopil, což je částečně pravda. A   tím nemíním jen to, že si „červenáčka“   vymyslel právě Clay. Snímek má jeden či dva   silné okamžiky, ale to je dost málo na skoro   sto minut. Ale budiž tyto sečteny a s   přimhouřeným okem brány jako plus. K závěru   příběhu bych potřeboval vysvětlivky. Tak jak   to vlastně skončilo? Ech, dávám tedy patnáct   procent, abych to mohl zaokrouhlit nahoru, ale to   opravdu jen tak tak.

Postapokalyptických snímků není nikdy dost a   tak tu máme další. Stephen King, podle kterého   to bylo natočeno, se tentokrát zaměřil na   současné zvyklosti lidí. Když se sami   porozhlídneme, uvidíme, jak spousta z nás   telefonuje nebo poslouchá MP3. A v tom je jádro   pudla. Ze sluchátek se ozve nějaký tón, po   kterém okamžitě všichni začnou šílet.   Prostě se najednou změní v něco jako zombie a   začne masakr. Takový začátek příběhu má v   daném žánru docela drive, ale to je na celém   filmu asi tak všechno. Klasicky následuje cesta   lidí kterých se to nedotklo odněkud někam a   děj sleduje jejich počínání. Jenomže ono se   po celou dobu nijak zvlášť nic dramatického   neděje. Jen ponuré tlachání o tom co, kde a   jak a to je v podstatě všechno. Speciální   efekty tu vytvořené jsou při jejich dnešní   vysoké laťce naprosto katastrofální. Jakoby to   dělali lidi od Asylumu či co. Děj jako takový   už jednodušší snad být ani nemohl. Tradice   nepovedených Kingových zfilmovaných příběhů   tedy i nadále pokračuje.