Černé světlo [TV inscenace]

Dramatizace románu zdůrazňuje sociálně kritickou notu tragického příběhu syna zkrachovalého obchodníka. Inscenace je pozoruhodným obrazem lidského nitra, zdeformovaného pokryteckou morálkou měšťanské společnosti. Karla, špatného studenta, si po matčině smrti bere na starost jeho strýc Kukla, hudební nakladatel. V obchodě musí Karel začínat téměř jako posluha. Všichni, zaměstnanci i strýcova rodina mu nepokrytě dávají najevo jeho podřízenost. Už tak labilní Karlův charakter se začíná hroutit a zvolna v něm narůstá pomstychtivost. Navenek je úslužný a pracovitý, tím si také získá strýcovu přízeň, ale pod touto maskou si tiše vyřizuje účty se všemi kolem sebe. Jako prvního odstraní tetina chráněnce, účetního Sůjku a postoupí na jeho místo. Následuje samotná teta, kterou odstraní z místa u pokladny. Místo tety sedí v pokladně Markéta, sestřenice, pro Karla představuje především bohatou nevěstu. Markéta se však zamiluje do skladatele Klenky. Na večírku, kde Markéta zpívá Klenkovy písně, je i jeho bývalá láska Božena, která nehodlá ustoupit. Podaří se jí hodit za kamna svíčku, kterou připravil Karel a Markéta musí přestat zpívat. Uslzení hosté spěšně opouštějí salon. Po této veřejné ostudě nevychází Markéta z pokoje, dopis pro Klenku svěří Karlovi. Ten sice Klenku vyhledá, dopis však neodevzdá. Ostatní vyřeší osud. Božena čeká s Klenkou dítě. Vše odhalí teta, která se za mladým skladatelem vypraví. Tentokrát dostává výpověď i Karel s upozorněním, že nikde v Praze nenajde místo. Karel se ocitl na konci slepé uličky zla. Jediným únikem je okno do ulice, dobrovolný odchod ze světa.

Zdroj: Česká televize

Období druhé světové války nebylo pro českou literaturu zdaleka „obdobím temna“. Těžké podmínky a nacistická cenzura však nutily autory nejen k tematickému, ale i žánrovému omezení. Nemožnost psát otevřeně o současné problematice vedla autory k historickým a psychologickým románům, v nichž vnímaví čtenáři snadno rozpoznávali současné aktuální otázky. Vrcholem okupační psychologické prózy jsou tři romány Václava Řezáče: Černé světlo, Svědek a Rozhraní. Román Černé světlo vznikl jako první z nich. Jeho hrdina Karel přišel na svět jako slabé, neduživé dítě. Prostředí, ve kterém vyrůstá, ho poznamenává na celý život – nervově labilní matka, žijící v ideálním světě románů, otec obchodník, plně zaujatý vyděláváním peněz. Jako malý chlapec prožije Karel těžký psychický úraz, který ho zbaví duševní rovnováhy a vyvolá v něm věčný strach před fyzickou silou. Protože se síly bojí, naučí se zajišťovat se před ní a obelstívat ji.

Po smrti rodičů se z Karla stává slaboch s chorobnou ctižádostí. To, co v něm zrálo v dětských letech, vyrostlo do nebezpečné podoby. Protože ví o své slabosti, užívá k dosažení svého cíle přetvářky a podvodů. A právě tato druhá část románu je obsahem původní televizní inscenace, kterou natočila hlavní redakce dramatického vysílání v režii Jiřího Bělky. Úpravu literární předlohy provedl Otakar Fencl. „Nechtěli jsme zachycovat vývoj hrdiny od dětství, pouze vrchol jeho vývoje, závěr osudu a zároveň nejdramatičtější část jeho života i románu“ – řekl dramaturg Josef Najman. „Černé světlo není vrcholným Řezáčovým dílem, ta jsou již zfilmována, my v současné době připravujeme všechny části jeho volné trilogie – Černé světlo, Svědek i Rozhraní, které chystáme k Řezáčovu osmdesátému výročí narození v příštím roce.“

Hlavní role vytvořili Oldřich Kaiser (Karel), Václav Voska (Kukla), Věra Kubánková (teta), Naďa Konvalinková (Markéta) a Zdeněk Řehoř (Sůjka).

VAVRINČÍKOVÁ, Lenka. Černé světlo. Květy. 1980, č. 16, roč. 30, s. 47.