Cesta na Jihozápad

Povídky Jacka Londona mají ohromný   romanticko-dobrodružný přínos pro čtenáře   pro představu, jak to v dobách, tzv. zlaté   horečky vypadalo. Případný moralizační   aspekt je už jen přínosem hlavně v paradoxech   osudů daných postav. Příkladem byla již   krátkometrážní povídková trilogie z   počátku sedmdesátých let ´Kaňon samé   zlato´(1970), ´Claim na Hluchém potoku´ (1971)   a ´Poslední výstřel Davida Sandela´ (1971)   ukazující, co se také může stát v touze po   zlatě. Režisér Zdenek Sirový se scénáristou   Jiřím Křížanem se do westernové tvorby na   konci let osmdesátých vrátili a natočili již   snímek celovečerní, ve kterém je středem   pozornosti dospívající chlapec. Tak, jako u   předchozích povídek, se vsadilo na jednoduchost   a minimalizaci a opět se to na české poměry   překvapivě povedlo. Příběh byl sepsán na   základě dvou povídek, což je znát,, takže   jakoby byl rozdělen na dvě poloviny. První o   hazardní hře za účelem vyhrát svobodu chlapce   zneužívaného na těžké práce a druhá o   honbě za pokladem mající být ukrytý v malé   truhle. Snímek může připadat poněkud   nudnější, ale na české poměry a možnosti   režisérovi Zdenkovi Sirovému opět povedl   filmový majstrštyk, na který už nikdo   nenaváže. Stejně jako předchozí povídky, ani   tento, na českou kinematografii, neobvyklý   filmový počin dnes v ničem neskomírá.

Pokus o vážně míněný český western si   určitě zaslouží body za odvahu pustit se do   žánru který má v naší kinematografii takřka   nulovou tradici. Literární předloda Jacka   Londona je kvalitní ale to provedení je spíš   nadšené než dobré a Gustav Opočenský jako   starý indián nevypadá příliš uvěřitelně.   Na western tomu chybí správná výprava a je to   celé příliš komorní. Ale opakuji že odvaha   se cení a dá se to považovat za solidní   průměr.

Moc mě to mrzí, zde u nás se westernů moc   nenatočilo, ale tenhle neoslní a musím dát   menší hodnocení. Pomalé tempo, téměř   žádné napětí, bez akce, nápadů. Zůstává   jen slušné herecké osazenstvo, pěkné lokace a   kamera. Jinak triky také levné, promarněná   šance:-(

Páni, Jiří Strach ve své nejmladší roli a   už tenkrát byl opravdu moc dobrý! A Zdeněk   Podhůrský, chlap, co má charisma i přesto, že   hraje roli padoucha. Londonův příběh je celý   pěkně napínavý a moc ráda se podívám i na   krásnou přírodu odněkud z jižní Sibiře.A   konečně - závěrečná píseň v podání   Zuzany Michnové, to je veliká mňamka.

Když sem viděl film poprvní,byl sem u   vytržení kde splašily takového indiána,v   podání Gustava Opočenského.Ale nesedí mě tam   ten jeho hlas,myslím si že ho někdo   nadaboval.Pořád mě ten hlas někoho   připomíná ,ale nemůžu si vybavit koho.

Když jsem poprvé viděl tento český western,   tak mi bylo asi tolik let jako J.Strachovi, který   tady ztvárnil jednu z rolí.No a kdy by nechtěl   být na jeho místě ? :-).
Tenkrát se mi to   líbilo a trvá to dodnes.
Herecké obsazení je   dobře vybrané.
Nejvíc mi padl do oka asi   Z.Podhůrský jako vůdce banditů.

Příjemný návrat
Po osmnácti letech navázal Zdeněk Sirový na   svůj londonovský triptych (Claim na Hluchém   potoku, Kaňon samé zlato, Poslední výstřel   Davida Sandela) a natočil příjemný český   western. Po dvaceti letech je to návrat i pro   současného diváka. Doba se sice změnila a   seznámeni s běžnými filmovými postupy si   napřed chvíli musíme zvykat na poněkud   volnější tempo vyprávění, než na jaké jsme   zvyklí dnes, odměnou nám ale bude opravdu   klasický westernový příběh okořeněný   účastí protagonistů, s nimiž se již   nesetkáme - pro mne zejména dvou skvělých   českých herců, Gustava Opočenského a Milana   Sandhause, kteří se vzhledem ke svému   mimopražskému angažmá ve filmech objevovali   méně často, než by si oni a diváci   zasloužili. Překvapí i Zdeněk Podhůrský   jako nezvykle uvěřitelný šéf party padouchů,   do níž dobře zapadají Olda Vlach a slovenský   host Ivan Palúch. Dalšího ze svých dokonalých   tvrďáků zahrál Petr Čepek, ve své první   hlavní roli se objevil Jiří Strach, filmu však   pochopitelně dominuje zejména shaneovská   postava Chetta v podání minimalisticky   přesného a uvěřitelného Jiřího Schmitzera.  
Stojí za vidění stále! - Koneckonců i   proto, že je asi správné si připomínat, že   ve chlapském světě (v celém filmu se neobjeví   jediná žena!) by se snad ani dnes neměly   ztrácet takové hodnoty, jakými jsou čest a   dané slovo.

Jediný nebo jedinečný ?
Ano tento film je opravdu jediný svého druhu   tedy žánru a subjektivně snad právě proto   zdařilý. Je to už velmi dávno co můj táta   zaznamenal tento kousek na stařičkou betu nebo   chcete-li BETAMAX, skalní filmový fandové   jistě vědí, že to je dodnes mnohokrát   technologicky překonaný video systém, ale jeho   spolehlivost a kouzlo asi nepředčí žádný   BLUERAY :-)
Nebylo to krásné čekat na   přetočení kazety, přehrávat ji znovu a znovu   a pozorovat tu stále přetrvávající kvalitu i   po letech, ale zpátky k filmu samotnému ...  
Zřejmě to bude silnou nostalgií, která mně   k tomuto opomíjenému a ne až tolik známému   snímku pojí, ale kdo ho zná a pamatuje jistě   mi dá za pravdu, že je to western pěkně po   česku a hlavně nepokleslý do spagetti verze za   což mu budiž složen dík. Ano jsem příznivce   CS filmu a nejspíš mu i nadržuji, ale copak to   p. Schitzer nezahrál přesvědčivě ? Pro mne to   byl hrdina a drsňák se vším všudy. Na svou   dobu odvážné exteriéry v zahraničí,   poměrně slušná výprava a rozhodně ani minuta   nudy - to je pro mne Cesta na jihozápad. Možná   je to dobře, že se nikdo další nepokoušel   vkročit do stejné řeky po druhé, protože   nemáme srovnání. Živě si představuju jak by   takový film vypadal v dnešních podmínkách se   všemi vymoženostmi, post synchrony a dalšími   zvěrstvy. Toto byla pro mne stará filmová   škola a řemeslo jako takové. Kdo si vzpomene na   věrohodného pospávajícího indiána "psí   ocas" tak ví jakou roli zahraje v   monstrózním finále kdy Ben ujíždí bandě   Tonyho Perolda na koni tryskem ... nechme se zase   unést tou atmosférou a vzpomeňme si na tu dobu   kdy film byl ještě filmem a hrdinové nebyli   pouze na plátně ... Takže znovu vyzdvihuju   kameru, střih, výpravu a v neposlední řadě i   hudbu s vynikající závěrečnou písní.   Ještě poznámka na závěr - malý Jirka Strach   se mi tenkrát hrozně líbil, dneska už ho tolik   neobdivuju, ale musím říct, že na svůj věk a   prakticky na jeho první filmovou roli to bylo   hodně dobré ... Kdyby ten film ještě někoho   zajímal mohu poskytnout ten onen dobový vzorek.

Za vším hledej ženu?
Tak v případě tohoto českého westernu to   určitě neplatí - není v něm totiž jediné   ženské stvoření. Asi by mi to mohlo vadit, ale   nevadí, svého času se mi film i velmi líbil,   dnes už mi přijde poněkud nudnější. Oceňuji   snahu natočit příběh z oblasti Divokého   Západu v našich podmínkách, ale chybí tomu   rytmus, dynamika, spádnější děj, problém asi   tkví v rozvleklém scénáři. Hodnotím lehce   nadprůměrně, částečně také kvůli   jedinečnému panu Přeučilovi, učícího svého   papouška: "Áhoj, áhoj, áhoj..."   Celkový výsledek není špatný, je dobré   vidět s větším časovým odstupem.

Poměrně zdařilý pokus o western v českém   vydání.Stojí to za zhlédnutí díky skvělým   hercům i krajině.