Charlieho země

´Můj domov je moje země. Žil jsem ve svém   domě v klidu a míru, než přišla policie aby   mě vyhodila. K tomu už není co říct.´   Proslov na svou obhajobu před soudem   australského domorodého jedince Charlieho,   který se nesmířil se zákony bílých   přistěhovalců a hodlal dál žít starým   způsobem. Příběh o původních obyvatelích   Austrálie, který je nemálo podobný   problematice původních obyvatelů kontinentu   amerického. Jedná se o artový snímek   pojednávající dopad kolonialismu a paternalismu   na domorodé obyvatele Austrálie   prostřednictvím osobní zkušenosti jednoho   staršího muže, jako symbolu původních   obyvatel, kterým byla zákony bílých   přistěhovalců zničena kultura a způsob   života. Charlie se snaží žít svůj   autentický život, ale je mu to neustále   znemožňováno. Charlie je chudý nejen po   finanční stránce, ale i sociálně a hlavně   emocionálně. Svým dobromyslným humorem se ale   snaží zakrýt svůj zbídačený život plného   bolesti a zášti. Je to hodně osobní film,   který dovede ke správnému uchopení   problematiky daných lidí. Dá se věřit, že na   jeho místě by nechtěl být nikdo. Nelze se na   něho dívat z pohledu na to jak žije, ale jak   trpí, když mu není umožněn jeho tradiční   způsob života a jeho sny. Ať dělá co dělá,   vše je špatně a vždy je vůle mu neustále   něco zakazovat. Skutečnost, že tito lidé   nemohou žít svůj život a mimo jiné proto   hledají útočiště v alkoholu, který je jim   samozřejmě odpírán také, vyzařuje tak   neuvěřitelnou frustraci, že si snímek už   jenom kvůli tomu zaslouží pozornost. Ohromnou   autenticitu má ve svém jádru právě i vlivem   představitele hlavní role, který něco   takového sám osobně prožil. Když se   připravovalo natáčení, sám byl zrovna ve   vězení. Nemusí se to leckomu zdát, ale celé   to má tak hluboký emoční nádech, že se nelze   postavit na stranu Charlieho a nesoucítit s ním.   Tohle musí každého emočně zasáhnout. Koho   ne, nemá srdce na správném místě.