Chicago

Kabaretní hvězdu Velmu a Roxie, snící o karieře na jevišti, spojí zločin. Obě vraždily a jedinou šanci je pro ně protřely advokat Billy Flynn a jeho sverazny způsob obhajoby, kdy se v tisku obě představí jako nevinné oběti okolnosti. Zatimco dříve favorizovana Velma hnije za mřížemi, vychytrala Roxie, s baječnou schopnosti použivat nejšpinavější triky v pravy čas, dostava svou vysněnou velkou roli.

Filmové hvězdy Renée Zellweger, Catherine Zeta-Jones a Richard Gere jsou hlavními magnety muzikálu, který vypráví příběh dvou žen s podobným osudem. Kabaretní zpěvačky Roxie Hartová a Velma Kellyová byly uvězněny za úkladné vraždy milence a manžela. Šanci na osvobození příliš velkou nemají, proto si najímají prohnaného právníka Billyho Flynna. Díky jeho působivě podané svérázné obhajobě, se obě ženy stávají známými vražedkyněmi. Billy Flynn ze svých klientek s pomocí tisku udělá oběti, které byly chlípnými muži donuceny k zoufalým zločinům. Když se Roxie a Velma nemohly úspěšně prosadit na jevišti, mají možnost si vychutnat alespoň jiný druh popularity…

Úspěšnému filmovému zpracování předcházela stejné úspěšná broadwayská podoba muzikálu, jenž obdržel prestižní divadelní uznání v podobě šesti cen Tony. Adaptaci realizoval autor jevištního zpracování, choreograf a režisér Rob Marshall, který o námětu řekl: „na první pohled je to velkolepá nezávazná show, které vévodí skvělá zábava. Ale pod přitažlivou slupkou showbyznysu se skrývá něco odporně shnilého“. Nebyl první koho námět zaujal. Na počátku byla divadelní hra Hodná malá žena, z roku 1926, jež se dočkala zpracování již v němém období filmu jako Chicago (režisérem Frankem Ursonem), po němž následovaly další. V roce 1975 bylo Chicago tvůrci Bobem Fossem a Fredem Ebbem upraveno do podoby muzikálu, k němuž napsal hudbu John Kander.

Z jejich verze vyšel Rob Marshall, který vypráví příběh vražedkyň v divadelní stylizaci jediného „choreograficky“ vystavěného snu. Dokázal strhnout i další spolutvůrce k pozoruhodnému dílu, zejména představitele hlavních postav dovedl k přesvědčivému pěveckému a tanečnímu výkonu. Z třinácti nominací snímek získal šest Oscarů: za nejlepší film, herečku ve vedlejší roli (Catherine Zeta-Jones), výpravu (John Myhre a Gordon Sim), kostýmy (Colleen Atwood), střih (Martin Walsh) a zvuk (Michael Minkler, Dominick Tavella, David Lee).

Zdroj: ČT

CHICAGO je příběh průměrných kabaretních zpěvaček Roxie Hart (Reňeé Zellweger - Deník Bridget Jonesové) a Velmy Kelly (Catherine Zeta-Jones), uvězněných za úkladné vraždy milence a manžela. Díky svérázné obhajobě všemi mastmi mazaného právníka Billyho Flynna (Richard Geře) se stávají Roxie a Velma aspoň známými vražedkyněmi. Billy Flynn z nich udělá oběti, které byly chlípnými muži donuceny k zoufalým zločinům. Když už si
nemohly užít úspěchu, vychutnají si aspoň popularitu. Broadwayská podoba muzikálu Chicago dostala nejprestižnější ocenění TONY AWARDS. Filmové zpracování v současnosti nejúspěšnějšího amerického muzikálu převedl do filmové podoby autor jevištního zpracování Rob Marshall. Filmový muzikál CHICAGO sklízí jednu kladnou recenzi za druhou. Slova chvály padají také k nohám hlavních zpívajících a tančících hvězd Reneé Zellweger, Zete-Jones a Richardu Gereovi. Bude to velká událost.

Barvitá, šesti Oscary oceněná adaptace broadwayského muzikálu Chicago o dvou kabaretních zpěvačkách z doby prohibice, které se na titulní stránky novin dostaly nikoli díky svému talentu, ale kvůli úkladným vraždám svých partnerů, vychází z mnohokrát oceněné inscenace Boba Fosseho (spoluautor, režie, choreografie), Johna Kandera (hudba) a Freda Ebba (spoluautor, texty písní). Muzikál byl uveden na divadle v roce 1975, opravdového triumfu se však dočkal až při znovuuvedení o jednadvacet let později: tehdy získal šest cen Tony. (Spekulovalo se, že k úspěchu přispěl také skandální průběh soudního procesu s hvězdou amerického fotbalu O. J. Simpsonem, jenž byl zproštěn obvinění z vraždy bývalé ženy a jejího milence.) Kořeny díla spadají až do roku 1926, kdy byla na divadle poprvé uvedena hra Hodná malá žena, která se dočkala filmových verzí Chicago (1927; r. Frank Urson) a Roxie Hart (1942; r. William Wellman). Ta byla inspirována skutečným soudním procesem z roku 1924. – Motivem vězení může Chicago připomínat Trierovo mučivé hudební (melo)drama Tanec v temnotách (FP 11/2000): také v něm se prolínala realita uvězněné, z vraždy obviněné ženy s jejími muzikálově koncipovanými představami. Režisér-choreograf Rob Marshall však hudebně taneční výstupy neodděluje od „skutečnosti“, ale naopak je neustále prostřihává s „civilním“ děním. Vyprávění je díky tomu prezentováno od spáchání vraždy až po konečný verdikt soudu jako jedna velkolepě choreografovaná, ač jen „vysněná“ jevištní show (dokonce i scéna veřejné popravy se v něm prolíná se stylizovaným vystoupením odsouzené). Výjimku tvoří první a poslední výstup. Celá oslnivá varietní stylizace je důsledně dodržována a navíc má své odůvodnění. Hlavní postava, sboristka Roxie Hartová, touží být hvězdou, topící se ve slávě i penězích, a když se jí to nepodaří ve světlech music hallu, pak se celebritou stává ve svých snech v cele. I její bezskrupulózní právník Billy Flynn koncipuje obhajobu jako ohromné mediální divadlo, během něhož svou klientku líčí jako nebohou oběť hříšného města. – Ačkoli obě protagonistky byly nominovány na Oscara, oceněná Catherine Zeta-Jonesová (jako oblíbená zpěvačka Velma Kellyová) zastiňuje Renée Zellwegerovou (jež získala alespoň Zlatý glóbus), neboť z ní sálá přirozené charisma, drive, šarm a profesionalita, podpořená její divadelní zkušeností z West Endu. Pěvecké party však zvládají víc než uspokojivě obě herečky (stejně jako Richard Gere v roli bonvivánského obhájce). – Chicago je důvtipným návratem k třpytivě nablýskanému hollywoodskému retro žánru, byť návratem v „hříšně“ pootočené podobě: jeho hlavní aktéři jsou totiž ke konci snímku ještě bezcharakternější než na jeho počátku. S ohledem na současné snahy o většinou jen křečovité modernizace snímek překvapí staromódní elegancí i nadčasovým, sžíravým úšklebkem nad korupcí v soudních síních i v redakcích, nad perverzní potřebou „výroby“ celebrit a především nad absurdně amorálními zákony showbyznysu.

Filmový přehled 2003/5