Císařovna a bojovníci

Jedná se o další filmový zářez do filmové   řady historicko-válečného opusů s pevným   příběhem, úžasnými kostýmy a hlavně s   množstevními epickými bitvami   nevynechávající patřičnou brutalitu. Středem   všeho dění je tentokrát mladá žena, která   po smrti svého otce převezme vládu nad   královstvím a že to nebude mít lehké je   samozřejmě víc než jasné. Bylo by i naivní   si myslet, že tentokrát budou chybět   vzbouřenci usilující o její smrt. Je to tak.   Použitá dějová šablona je už tak   provařená, že není možné, aby celý dějový   koncept nebyl pro nějakého diváka naprosto   předvídatelný. Mínusem je i unáhlenost v   tempu vývoje děje. Je to zbytečně moc rychlé,   což v některých sekvencích způsobuje dojem   přílišné zkratkovitosti. Scénář byl   určitě daleko plynulejší, čemuž se u   podobných snímků dostává daleko většího   prostoru, tudíž i delší stopáže, takže   devadesát devět minut tohoto snímku budiž   velice málo. Potíž je i s herečkou Kelly Chen.   Uvěřitelnost jejího podání vládkyně a   bojovnice ve válečných vřavách, kterou drsní   muži respektují a jdou po jejím boku do boje,   je docela na bodu mrazu. To už třeba Milla   Jovovich, coby Johanka ve snímku ´Johanka z Arku   (1999), podala daleko věrohodnější výkon.   Snímek tedy moc neuchvátí, obzvlášť v tak   ohromném množství podobných počinů z   hongkongské produkce, avšak v rámci žánru za   shlédnutí určitě stojí. Jen je potřeba nic   převratného neočekávat.

Od začátku přehnaná hudba, která filmu dává   patos, patos, a pro změnu opět patos. Od   nastínění děj. linek je jasné, že někdo z   hlavní kladné trojice zemře; jen se čeká,   kdo. Od krásné přírody a K. Chen bohužel   není daleko k celkové unylosti příběhu.

Průměrný pohádkový film, s pěknou hlavní   hrdinkou a exteriéry. Tím však klady končí.   Vím, že podle určitých filmových teorií,   nelze oddělit obsah a formu, přesto tady bych si   to dovolit, neboť právě ten obsah je dost   fádní. Každého napadne, jaký cíl si   scénáristé vymezili. Velké morální dilema,   na jedné straně čistá láska k muži a na   druhé povinnost k vlasti. Něco co už z náme   třeba z Královny Kristýny. Jenže tohle je   zpracováno podle druhé kapitoly pro   začínající scénáristy. A přesně výše   výjmenované emoce snímku chybí. Osud   jakékoliv postavy mi byl lhostejný a vývoj   děje jsem přesně odhadl. Tolik ke scénáři.   Už ani nevím, zda se to pokládá za nedostatek,   ale spíš už je to pravidlo. V každém   podobném snímku je kupa počítačových   efektů, osobně nejsem jejich velkých   příznivcem (myslím tento žánr), takže pohled   na digitální armády ve mne slastné nálady   nevyvolává, hlavně když jsou za skrápěny   digitálním deštěm. Zvláště ambivalentní   vztah mám k akci. Skoro mám dojem, jako by ji   režírovali dva lidé, neboť čím více lidí   je plátně, tím méně se mi líbí a hlavně se   začíná dementně zpomalovat. Všechno je to   ohudebněno otřesnou hudbou (Gladiátora má   skladatel velmi rád) . MOc jsem neočekával a   moc jsem nedostal, ale dívat se na to dalo.