Cizí oběd [2k digital]

Je s podivem, jak v indickém organizovaném   zmatku věci dorazí, kam mají a chybička se   vloudí jen jednou za milionkrát... a to je   právě na životě skvělé, jak už s oblibou   pravíval Forrest Gump - nikdy nevíte, co si   rozbalíte - třeba i cizí oběd s psaníčkem,   které může být začátkem krásného   přátelství (minimálně :-)) Pěkný výlet,   daleký, ale stál za to - voněl cizokrajným   kořením a člověčinou, se všemi svými   smutky, nadějemi i zklamáním a moc příjemně,   zejména díky hercům, ubíhal... a i když   obrazovka stále neumí přenášet vůně,   stejně je dobré mít v sousedství indickou   restauraci, maloměšťáci alespoň indickou   kuchařku :-) A jak takový neoblíbený (mnohdy i   nenáviděný), obyčejný předmět, jako je   přepravka na jídlo, dostává úplně jiný   smysl, že?

Indické romantické překvapení
Indický romantický snímek,který mě velmi mile   překvapil.Všechno je trochu jiné než v jiných   romantických filmech a to nejen prostředím   indického města,ale drobnostmi příběhu   kterých jsem si všimnul.Vlastně je to svým   způsobem americká kybernetická ONA,jen místo   softwaru a elektroniky se stále používá   propiska a papír.Také zde nalezneme ztracené   lidi v každodenním zaběhnutém všedním   dni,kteří najednou jsou plni očekávání   něčeho trošku hezčího,citovějšího,když   ten druhý sdílí vaše pocity a dělí se o ty   své.Jak tohle může dopadnou,když on je starý   vdovec a ona mladá,krásná vdaná žena?

Mně se moc líbila ta linie čtení vzkazů a   vyprávění, která dala celému příběhu tu   příjemnou auru, bez které by to nebylo to   pravé ořechové. Moc hezký příběh, který   není vůbec prázdný, je v něm spoustu   hlubokých lidských citů a já jsem se tam sama   v pár momentech také našla, o tom to přece je   a vůbec nezáleží na tom, v které zemi žijeme   .Je to o nás, o obyčejných lidech, kteří   máme podobné bolístky na srdci a mnohdy se i   přes tu bolest umíme usmívat nad štěstím   těch druhých tak jako Saajan a že to není   vůbec lehké, to mně asi každý potvrdí. Ano   takový okamžik tam skutečně byl i když to byl   jen krátký, téměř nepostřehnutelný moment.   Dabba řadím mezi ty malé, ale přitom velké,   citlivé, mírně úsměvné a dojemné filmy,   které ráda doporučím dál.

Jen škoda, že snímek s postupem času   sklouzává od podmanivé vůně symboliky   uzavřené v kmitlících k předkládání   vyčpělého sentimentu na stříbrném   podnose.
A pak že láska neprochází žaludkem   a indická filmová produkce je nestravitelná.