Den cvoka

Promarnil jsem celý svůj život. Utekl jsem od jediné lásky, a pak se oženil bez lásky.
Jediná věc kterou miluji, můj syn, byl vychován v pekle mého manželství, jako jsem byl já vychován v pekle manželství mých rodičů. A pomyšlení, že bude stejně nešťastný jako já, mi láme srdce.
Osudová práce je jen mizerně placená robota.
Zabíjí mě samota, kterou jsem si způsobil sám.
Nikdo a nic už na mě nečeká.
Nevidím žádnou budoucnost.
Jsem na prášky,úplně rozmontovaný.
Smrtelně unavený, i když jsem v životě nic nedokončil.
Musím se zastavit, ačkoliv jsem nikam nedošel. A odpočinout, za jakoukoliv cenu.

Bolí mě vyhazování příloh z novin. Vždycky vidím vykácené lesy...Vyhazuji'' Váš domov'' - dub padá, ''Turistiku'' - lípa, ''Inzeráty'' - smrk, jako zimní květy...''Auto-Moto'' - padající kmeny borovic, ''Supermarket'' - modřín, javor - ''Reality'', ''Můj počítač'' -a buk se vyvrací z kořenů. A s každou další přílohou krvácí svou mízu.

I v okamžiku smrti doufám,| že potkám ženu svého života.

Jak hloupý vtip. Rozhodovat v mládí, když jsme ještě kreténi.

Závistivě pozoruji muže z filmů, jak z tváře utírají ručníkem zbytek pěny po holení. Já bych celý den cítil na tváři zbytky ne moc důkladně setřené pěny.
Nebo si nevyplachují pusu po pastě na zuby. Jí kurva jedí, polykají, nebo co s ní do hajzlu dělají?

Kretén holí trávník žiletkou na klacku.

To be, kurva, or not to be. O tom jsi taky neslyšel?