Dlouhé dopoledne [TV hra]

Velice pěkné televizní   zpracování jedné povídky   spisovatele Jana Beneše.   Většina příběhu se   odehrává v dost malém   prostoru vězeňské cely,   kterou spolusdílí čtveřice   vězňů. Tuto čtveřici   doplní hlavní hrdina.   Sedlák Koval odsouzený na   konci 40. let k patnácti   letům vězení. Čeká na   přelíčení obnoveného   procesu. Po dobu čekání na   přelíčení poznáváme   charaktery a osudy   jednotlivých vězňů, ale i   některých členů   vězeňského personálu.
Co Koval vlastně provedl?   Podle oficiálního rozsudku   je to zatajení půdy.   Mrazivě působí rozhovor   mezi ním, Kovalem, a   předsedající soudu (J.   Přeučil), který jej   přišel do věznice   informovat o novém rozsudku.   Jako by si žehlil vlastní   svědomí. Rozsudek byl   potvrzen. Oddůvodnění?   Koval se nedostavil k soudu.   Jak mohl? Vždyť přece   sedí? Nepustili ho. Koval   ihned poznává, že tato   argumentace je marná.   Poznává i, že to zatajení   půdy (asi 11 akrů) není ten   důvod, proč sedí. Dobré   bylo i to, že při   hospodaření odváděl velké   množství dávek. Čím se   tedy provinil? Proč ho   společnost potrestala?   "Hospodařil pro sebe,   pro svou třídu." A to   je špatný. Opět se smiřuje   se svým osudem a je mu   dovoleno setkat se s manželko   a smí od ní převzít   baíček, jehož váha je   nakonec vylicitována na 2 a   půl kilogramu.
Někde   se můžete setkat s kritikou   obsazení této hry. Proč   právě Moučka hraje   politického (spíše bych   řekl hospodářského)   vězně? Když je znám svými   různými rolemi soudruhů.   Tak za prvé Moučku považuji   za vynikajícího herce,   který dokáže sehrát   kohokoliv a tedy tyto   komentáře označuji za   zcestné. A pak? Role   různých televizních   soudruhů přišly až o pár   let později. A i ty sehrál   skvěle a opět mu patří   body.

Největší paradox je, že   Jaroslav Moučka jako věrný   komunista hraje vesnického   kulaka, odsouzeného na 15 let   žaláře. Zahrál ovšem   bravurně, to se musí uznat.   Z některých situací ve   vězení až zamrazí,   náčelník bachářů   ztvárněný Jiřím Valou je   mimořádná bestie. Nechutná   byrokracie, se kterou se   odsouzený ve vězení   setkává zákonitě nemohla   vonět soudruhům a tak   snímek ihned po svém   dokončení putoval do   trezoru, kde si dlouhá léta   pobyl. Tyhle filmy nikdy   nezestárnou a nikdy by   neměly býti zapomenuty!!!

Trošku divné. Že by se s   tím předsedají tak mazal? A   že by se vůbec obtěžoval?   No dobrá, budiž. Herci toho   moc hrát nemuseli a věděli   to, takže odcitovali své   texty, sebrali výplaty a   zmizeli. Dost škoda, protože   téma je to vynikající.