Dobrodružství Žraločáka a Lávovky

Ani tímto filmem mě Robert Rodriguez rozhodně   nezklamal! Zdaleka nejde jen o fantazijní   příběh o vysněném světě a nadpřirozených   postavách jednoho chlapce, nýbrž nám ukazuje   to, co dobře zná každý příběhář; takový   člověk dobře ví, jaké je to snít s   otevřenýma očima. Postavy, které stvořil s   pomocí snů, múz, či jinak, pro něj nejsou jen   nepřítomným výmyslem; on je zodpovědný za   to, jak se bude vyvíjet jejich příběh,   setkává se s nimi a jednoho dne příběh   dokončí; ale ani potom pro něj vztah s   postavami neskončí; i nadále jsou jeho   součástí a o se k nim ve svých snech a   myšlenkách vrací.
Zároveň se zde otevírá   prostor pro propojení výše uvedené úvahy s   teorií sil. Jeden z výkladů, kterému celkem   věřím, totiž tvrdí, že všechny příběhy,   jež vytvoříme zde na zemi, se v jiné   dimensiáře - alternativní realitě - opravdu   odehrávají. My se do této dimensiáry sice   dostaneme většinou jedině ve snu, či v   představě, ale to nemění nic na tom, že   propojení obou světů je klidně možné. Také   se nám nabízí úvaha o hranici skutečné   reality - o tom, zda naše myšlenky, sny a   představy nemohou být někdy opravdovější,   než si vůbec sami myslíme a   připouštíme.
Díky zmíněnému propojení   vytvořenému pomocí mezidimensiární brány se   tedy Max - hlavní hrdina tohoto filmu - potkává   se svými mýtickými přáteli - Žraločákem a   Lávovkou. V prvotní části filmu je velmi   dlouho problémem samotná identita Žraločáka a   Lávovky, o níž si Max jenom pramálo pamatuje a   nemůže ničeho přečíst ve svém snovém   deníku, jenž má v držení hlavní záporák   filmu Linus, zvaný Minus; sám Max netuší, v   čem spočívá jeho síla, a nedokáží mu v tom   poradit ani Žraločák s Lávovkou; je tak jen   slabým obyčejným klukem, který by snovou   planetu mohl zachránit snad jenom, když usne a   bude snít. Později, již spíše v závěrečné   části, dojde k významnému zvratu; tehdy   získají Žraločák a Lávovka postupně svoji   identitu, své poslání a postavení a Max   konečně objeví své schopnosti; ukáže se, že   Lávovčin předpoklad, že právě on - maje   mnohem větší schopnosti než Lávovka a   Žraločák dohromady - může snový svět   zachránit. Právě moment, kdy své schopnosti   objeví a ovládne mi přijde na celém filmu   nejkrásnější. Potom se již může utkat s   Minusem, přičemž jejich střet je skončen   trochu v duchu Rodriguezovy starší tvorby, svět   nejen snový, ale ani Maxův domovský, však   není zachráněn a k vítězství je třeba   obstát v ještě jedné těžké výzvě.
Opět   se tedy jedná o film, jenž jistě velmi upoutá   mladého diváka, zároveň však není nepoutavý   ani pro člověka mnohem, mnohem staršího.   Kromě zmíněných dvou myšlenek se v něm najde   i kupa dalších; zajímavá je třeba postava   učitele a jeho dospění k ,,učitelskému   poslání" - že nejen žák od učitele, ale   také dobrý učitel od žáka se musí učit;   nebo postavy Žraločáka a Lávovky a jejich   vzájemný vztah - ,,Proč jsi nás stvořil tak   odlišné - když se ke mně přiblíží, tak   usichá a já v jeho blízkosti slábnu - vůbec   se k sobě nehodíme." Složitá a zajímavá   mi rozhodně přijde třeba i postava Linuse.   Dobrý mi přišel Lávovčin citát, který je   mottem celého filmu.
Do svého filmu tentokrát   pan Rodriguez neobsadil žádné ze svých   klasických oblíbených herců a vůbec v   obsazení nenajdeme příliš známá jména.   Zvolil zkrátka úplně jiný přístup, než   třeba u Spy kids, nebo v případě svých   dalších filmů; přesto lidé, u nichž nevím,   do jaké míry se opravdu věnují herectví, pod   jeho vedením vytvořili působivé představení.   Natočen je film rozhodně efektně, ale podle mě   určitě ne zase přehnaně líbivě; zkrátka se   mi z tohoto hlediska líbil. Dabingové obsazení   bylo standardně kvalitní, rozhodně dabingoví   herci celkový dojem nikterak nekazili, spíše   naopak.
Srovnám-li Dobrodružství Žraločáka   a Lávovky s jinými filmy rodinného žánru,   nelze než konstatovat, že standardy průměru   tohoto žánru dalece převyšuje a v lecčems se   mu vymyká. Rozhodně nenajdete moc rodinných   filmů, v nichž byste mohli najít tolik   původních i nepůvodních myšlenek, o hloubku a   šířku, jaké v sobě skýtá tento Rodriguezův   film, se běžné filmy rodinného žánru ani   vůbec nesnaží.

Smícháno asi tak pět pohádek do hromady   a jetu tato totální blbost škoda škoda   čekal jsem trošku zábavy a nic

Film jsem videl asi deset minut a připadalo mi to   jako krávovina.Byl sem rád že múžu jít   radši ven než se dívat na tuhle...Rodriguez mne   překvapil touhle slátinou.Nejde to.Nemúžu dát   víc jako jednu hvezdu.U Spy Kids to ješte ušlo   ale tohle.

Pokud jste barvoslepí a k tomu duševně nemocní   či naprosto opilí, určitě se budete bavit.   Pokud ale nejste ani jedno z toho, rozhodně bych   vám zhlédnutí tohoto napůl animovaného,   všemi barvami hýřícího počinu pana   Rodrigueze nedoporučovala.

Představte si Nekonečný příběh ve 3D,   promíchejte Alenkou v říši divů a disneyho   senilitou, přidejte nějakou tu návykovou látku   a vyjde Vám Dobrodružství Žraločáka a   Lávovky.