Dvacátý devátý

Já nerad používám silná slova a vulgarismy,   ale tohle se prostě nedá nazvat jinak než jako   PRŮSER! Tady je prakticky všechno úplně   špatně! Děsivý obsah, strašidelné herecké   obsazení a ani ta filmařina za moc nestojí.   Poctivě jsem se snažil vydolovat za něco aspoň   jednu hvězdu navíc, ale tady mi to fakt nešlo.   Ani Ivan Šlapeta za kamerou ani zkušený   střihač pan Stehlík tuhle hrůzu ani   částečně nedokázali zachránit.

Tož byl nervák! Málem mne odvezla sanita.   Přímo jsem se chvěl o osud sovětského   zaprodance Klementa, a několikrát se o mne pokus   infarkt. Ani nevím, zda jsem to přežil. Celý   film se kecá. Před chvílí jsem viděl agitku   "Bylo to v máji". Zde je viděl   rozdíl, jak se dají agitky natáčet. No,   přiznám se, moc pečlivě jsem tento film po   půl hodině nesledoval. Nepochopil jsem to, a   nakonec jsem tomu rád.

Snad po všech stránkách špatný film. Jediné   pozitivum by snad mohlo být to, že je barevný a   zvukový. Nechme úplně stranou to, že se jedná   o film na objdnávku. Snad to nelze označit ani   za agitku. Ona i agitka musí mít tu vlastnost,   že trošku pobaví a dokáže udržet pozornost   publika. Jinak se ztrací ten správný agitační   efekt. Film byl natočen na objdnávku jistých   představitelů KSČ. Snahou bylo podívat se do   minulosti a vysvětlit události z roku 1929, kdy   se konal 5. sjezd strany. Vnitrostranický boj   vynesl do čela Klementa Gottwalda.
Film je   špatný tím, že nudí, má bezobsažné dialogy   a je pózou. Bylo natočeno asi hodně materiálu   a střihač se snažil dělat zázraky a   výsledkem střihu je mnoho situací, kdy děj   filmu je nesouvislý. Této skutečnosti si   povšimne snad každý, kdo se na film vydrží   dívat. Což je málokdo.
Co bych mohl napsat   pěkného? Snad že má zajímavé obsazení.   Trošku pravdy v sobě má. Znázorňuje něco ze   života politických stran a zvláště vztahů,   které v nich panují.

Přes dvě hodiny trvající nuda o tom,jak v roce   1929 nahradili v čele KSČ šmejdy ještě   větší šmejdi.
Dnes již zcela zbytečný film   plný toporných hereckých výkonů.

Jedna z normalizačních perel, kterou jsem měl   možnost zhlédnout až dneska. Další příklad   historické rekonstrukce odporující skutečným   dějinám. I přes svou dvouhodinovou délku jsou   postavy neskutečně jednorozměrné   (příslušnost k jednotlivým stranám je snadno   rozpoznatelná díky šatům) s mýtickým   Klementem Gottwaldem v čele. Přes všechny   negativa jsem se u filmu bavil, jen mne tvůrci   naštvali tím cajzlovským pseudohantecem. To si   sakra nemohli vzít odborného poradce, měli na   place hned dva, Laďu Lakomého, coby revanšistu   Horu a Jaru Kuneše jako Kopeckého (to byl ten   horlivý revolucionář, kterého musel krotit i   Kléma). Řemeslo je odvedeno standardním   způsobem, jak se na zakázkovou činnost sluší,   hlavně ta monumentálně dramatická hudba je   špica.

Dobová pohádka, o tom, jak hodný chlapec Klema   ke štěstí přišel a své slepé soudruhy k   tomu štěstí taky přivedl. Jenže skutečný   Klema byl asi docela jiný člověk než ten   Zounarův vzor veškeré síly mravní a duchovní   a bezmála abstinent. A ty věci, které tenhle   starý, zapomenutý film popisuje( totiž sjezd   jedné parlamentní strany v roce 1929), se taky   udály docela jinak. Historické filmy ostatně   téměř nikdy nepopisují to, co se doopravdy   stalo. Tenhle snímek je ale navíc dost nudný.   Přesto mám takové tušení, že se po roce 2010   vrátí zpátky na televizní obrazovky.