Eastern Plays

Realistické příběhy o   bezvýchodnosti života   mladých lidí ve velkých   městech bývají oblíbeným   námětem festivalového artu   poměrně často. Kamen Kalev   naštěstí svému filmu   vtiskl docela jiný rozměr   zejména díky hlavní   postavě šikovného, ale   psychicky rozervaného a na   drogách závislého   dřevořezbáře Ica.   Příběh je o to silnější,   o co je jeho postava   autentičtější (a jak málo   se mu kamera dívá do očí),   neboť Christo Christov není   žádný herec – na plátně   v podstatě ztvárňuje sám   sebe a prvky z jeho života   jsou holou realitou.
Kalevovi se jeho záměr   natočit dokument ve filmovém   formátu podařil tak napůl,   protože ač sledujeme   životní dráhu dvou bratrů,   které dělí celá jedna   generace (Ico a dospívající   Georgi), zcela v tomto ohledu   dominuje právě Ico, který   si díky svému charismatu (a   dost možná i díky   režisérově fascinaci jeho   životem) nenápadně krade   celý film pro sebe a všechno   ostatní kolem něj působí   jaksi navíc. Snaha zaobalit   příběh i do nějakého   politického a sociálního   rámce současné Sofie pak   vyznívá už naprosto   zbytečně. Ke škodě je i   otevřený závěr, který se   však dá pochopit z důvodu   skutečnosti, že hlavní   představitel Ico bohužel z   tragických příčin zemřel   a dotočit se nestihlo. Docela   logicky je film věnován jeho   památce.
Navzdory té   veškeré tragice však nic   nevyznívá těžkopádně ani   depresivně, naopak se   podařilo zachytit i určitou   životní energii a myšlenky   typu "nic nemá   smysl" zde místo až   tolik nemají, osobitý humor   taky potěší. A jelikož   silné fluidum, kterým je   osoba Christa Christova   obestřená (a ještě to byl   pěkný chlap), budí   doopravdy zvláštní   fascinaci a nutí přemýšlet   ještě dlouho po skončení   filmu, nemůžu dát jinak   než 80 %.