Eastern Plays

Realistické příběhy o bezvýchodnosti života   mladých lidí ve velkých městech bývají   oblíbeným námětem festivalového artu   poměrně často. Kamen Kalev naštěstí svému   filmu vtiskl docela jiný rozměr zejména díky   hlavní postavě šikovného, ale psychicky   rozervaného a na drogách závislého   dřevořezbáře Ica. Příběh je o to   silnější, o co je jeho postava   autentičtější (a jak málo se mu kamera dívá   do očí), neboť Christo Christov není žádný   herec – na plátně v podstatě ztvárňuje sám   sebe a prvky z jeho života jsou holou   realitou.
Kalevovi se jeho záměr natočit   dokument ve filmovém formátu podařil tak   napůl, protože ač sledujeme životní dráhu   dvou bratrů, které dělí celá jedna generace   (Ico a dospívající Georgi), zcela v tomto   ohledu dominuje právě Ico, který si díky   svému charismatu (a dost možná i díky   režisérově fascinaci jeho životem) nenápadně   krade celý film pro sebe a všechno ostatní   kolem něj působí jaksi navíc. Snaha zaobalit   příběh i do nějakého politického a   sociálního rámce současné Sofie pak vyznívá   už naprosto zbytečně. Ke škodě je i   otevřený závěr, který se však dá pochopit z   důvodu skutečnosti, že hlavní představitel   Ico bohužel z tragických příčin zemřel a   dotočit se nestihlo. Docela logicky je film   věnován jeho památce.
Navzdory té veškeré   tragice však nic nevyznívá těžkopádně ani   depresivně, naopak se podařilo zachytit i   určitou životní energii a myšlenky typu   "nic nemá smysl" zde místo až tolik   nemají, osobitý humor taky potěší. A jelikož   silné fluidum, kterým je osoba Christa Christova   obestřená (a ještě to byl pěkný chlap),   budí doopravdy zvláštní fascinaci a nutí   přemýšlet ještě dlouho po skončení filmu,   nemůžu dát jinak než 80 %.