Eden

Lacinější verze příběhu literárního autora   Williama Goldinga, který byl také zpracován do   filmu pod stejnojmenným názvem „Pán much“   (1990). Takže i zde jakoby se tvůrci, ohledně   protagonistů příběhu, drželi hesla: Zoufalá   situace si žádá zoufalé věci. Každý z   přeživších novou situaci po letecké   katastrofě, po psychologické stránce, pojme   jinak, a tak se vzájemné vztahy vyvíjí, jak se   vyvíjí. Naprosto unylý scénář ve své   nevýraznosti pojmout dramatické chvíle   spořádaně, a hodně často i v logice, ztrácí   celý koncept na zajímavosti a filmové zábavě.   Je to film jak z produkce Disney Channel, kdy je   jedno, co se děje, hlavně že se něco děje.   Psychologie prostě nefunguje, takže to všechno   vypadá, že všichni jen nesmyslně blbnou, jak v   nějaké televizní survival reality show. Tohle   se hodí skutečně jen pro doplnění   televizního programu pro chvíle divácké nudy   při špatném počasí. Než tohle, tak opravdu   lépe zhlédnout, nebo si alespoň připomenout,   onen výše zmíněný film „Pán much“   (1990), kde vše funguje několikanásobně lépe.