Egypťan Sinuhet

Natočit děj tohoto jedinečného a dějově   rozsáhlého a barvitého románu na filmovou   stopáž 139 minut a navíc v roce 1954 - klobouk   dolů. I v dnešní přetechnizované době se   jedná o skvělou podívanou.

Hľadá sa slnko
Treba začať knihou. Od Waltariho som čítal   (okrem niektorých poviedok) z historických   románov Egypťan Sinuhet, Nesmrteľný Turms,   Riman Minutus. Paradoxne jeho najslávnejšia   kniha mi príde najslabšia. Pozor však, čítal   som tie knihy dávno, tak to píšem v zmysle,   aké som mal z nich pocity. V Egypťan Sinuhet   začal písať tým svojím pútavým a   nenapodobniteľným štýlom, bolo to   majstrovské, ale bol to iba začiatok, ktorý   neskôr vycibril do dokonalosti. Sinuhet bol taký   základ, navyše s určitými náznakmi pozitív,   Nesmrteľný Turms bol už iný. Tam ten román   žil, prostredie tajomných Etruskov, pestré   dobrodružstvo, hutná pestrofarebná atmosféra   Etrúrie a Stredozemia, najsympatickejšia postava   kráľa Turmsa a na konci mraziace vízie konca a   tá neuveriteľná vidina oceľových vtákov na   nebi prinášajúcich skazu. Majstrovský kúsok.   No a Riman Minutus bol snáď najtragickejší a   doslova nihilistický román, ktorý mapoval   obdobie šialených cisárov a tak trocha   poľudštil Neróna. Možno jeho vrchol, ale bolo   to ťažké, desivé a ničivé čítanie, poliati   krvou v arénach vzdor sa levom. Teraz k   Sinuhetovi, film verzus kniha. Film je poplatný   dobe a čo ma najviac štve, tie prehnané výkony   hercov, dnes by sme to nazvali prehrávaním,   akoby odskočili z dosák divadiel a snažili sa   vo filme predvádzať sa ešte viac a vôbec   zabudli na nejaké to prirodzené hranie. Do toho   zbytočné naťahovanie nepodstatných scén. A tu   je ten problém. Kým film bol hlavne o   ľúbostných príbehov Sinuheta, kniha mi prišla   úplne o inom. Kniha je hlavne otázka života a   Boha, na ktorú sa snažil nájsť Sinuhet   odpoveď. Je to o panovaní Achnetatona, vstavaní   jeho monoteizmu a vystavaní jeho mesta. O jeho   rozkvete a následnom páde. O tom ako   ušľachtilá myšlienka nakoniec padá a faraón   ostáva nakoniec sám, iba s vierou. Celé je to o   vzniku Atona a jeho ideologickom boji s Amonom.   Ľúbostné pletky mi v knihe neprišli nejako   extra dôležité a skôr ako nejaké milostné   vzplanutie mi to prišlo ako spaľujúce   sebazničenie. Viď, že aj hroby zapredám.   Naproti tomu film skoro úplne ignoruje Atona a   Achnetatona a ich osudy a ich vzťahy so   Sinuhetom. Naproti tomu pol filmu je úplne   zbytočne zabitého s Nefer. Takže asi toť môj   názor na film a knihu. Ale aby som film úplne   nehanil, beriem, že vtedy bola iná doba a mne   moc tie historické filmy nesedia, musím uznať,   že výprava a niektoré triky celkom ušli. Plus   kostýmy, exteriéry i interiéry, výtvarná   zložka bola ok

Přiznávám, že knihu jsem nečetla, což   možná bylo na škodu. Takhle mi příběh   připadal zaměřený výhradně na to, jak jedna   ženská může zničit celkem inteligentního   chlapa. Je pravda, že jako mladík, se mi Sinuhet   vůbec nelíbil. Až jako dospělejší se   projevil a hlavně trochu pochopil, o čem je   život. A že život v Egyptě nebyl rozhodně   žádné peříčko a to ani pro   faraony.
Výborný Peter Ustinov v roli   Sinuhetova sluhy a skvělá výprava bez   počítačových efektů. Z toho dýchala   nostalgie klasické filmařiny.

intriky kolem faraona
Když zasurfuju po internetu a pohledám ve   filmové historii díla vzniklá v roce 1954, pak   nezbývá než složit poklonu. Skvělý   výpravný film s věrohodnými a přitom   poctivými, počítačovou technikou   nezasaženými kulisami. Dějiny starého Egypta   jsou sáhodlouhé, zde se jedná o dobu vlády   velmi kontroverzního vládce Amenhotepa IV.   (Achnatona), manžela krásné Nefertiti. Celý   film vlastně pojednává o tématu starém jako   lidstvo samo, o zákulisních intrikách kolem   panovníka viděných očima lékaře Sinuheta.   Přestože se nejedná o snímek právě   nejkratší, ani jeho poctivých 140 minut   nedokáže obsáhnout vše, co nám v knižní   předloze sdělil Mika Waltari. Po herecké   stránce je film zcela poplatný své době, je   však bez problémů sledovatelný i pro   dnešního diváka. Na to, že jsem na tento   snímek trefil víceméně náhodně a vůbec jsem   neměl ponětí, že je něco podobného   natočeno, jsem byl velmi mile překvapen a rád   doporučuji i ostatním, především však asi   milovníkům filmů historických.

Veľmi dobrý film. Historické kulisy a kostými   veľmi verné. Pred niekoľkými rokmi som   čítala i knižku, ktorá sa mi veľmi páčila.   Najviac sa mi páčili farebné parochne egypskej   kurtizány Nefer. A na konci i červená parochna   manželky Horembeba.