Fado

Film opět plně ve službách hudby. Carlos Saura   na to šel velmi podobně jako v případě   snímku Iberia, tady ale rozebírá místo   španělské hudební tradice fenomén   portugalského fada. A dokazuje, že není   žádným konzervativním sucharem, protože na to   jde hodně zeširoka a předvádí fado v   různých podobách, přítoky, ze kterých se   slévalo i ramena, do nichž proudí dnes. V   pestrém kaleidoskopu (netušil jsem, že může   mít fado tolik tváří) tady defilují   tradičně pojaté písně, fúze s africkou   hudbou, flamencem, uhlazená dvorská podoba   žánru i původní fado z přístavních pajzlů   nebo příbuzná kapverdská morna. Do mozaiky   zapadá i hiphopové trio stejně jako mexická   indiánka Lila Downs, nechybí největší   současná hvězda fado Mariza, jeho   dřívějším ikonám vzdává Saura poctu hned v   několika pasážích, kde původní nahrávky   konfrontuje s novým podáním. Vizuálně   používá svoje osvědčené postupy, pomocí   nichž dokáže ve studiu vykouzlit nádherné   obrazy pomocí osvětlení, projekcí, stínohry,   tanečníků, jednoduchých rekvizit a   scénických fíglů. Citlivá střídmost s   maximálním účinkem. Kdo zná fado jen z   rychlíku, tomu může připadat trochu   jednotvárné, ale tenhle film dokazuje opak.   Hudební i filmová lahůdka.