Obsah filmu Gazdina roba
Východisko pro svou koncepci nalezl režisér B. Rychlík paradoxně ve svém záporném vztahu ke Gazdině robě, která mu, jak sám tvrdí, vždy "připadala směšná a archaická". Snaha vypořádat se s tímto přístupem ke hře pak Rychlíkovi umožňuje zcela novou interpretaci oproštěnou od zavedených klišé. Eva tak již není ryze tragickou hrdinkou, která je k sebevraždě "donucena" okolím a slabošským milencem, ale naopak sama se stává téměř negativním činitelem celého příběhu ve smyslu svého osobního sobectví, které ji až bezohledně žene k vytyčenému cíli. Je to ona, kdo vlastně rozbíjí hned dvě rodiny (svoji i Mánkovu), ona, kdo bezmezně a zaslepeně věří...
Východisko pro svou koncepci nalezl režisér B. Rychlík paradoxně ve svém záporném vztahu ke Gazdině robě, která mu, jak sám tvrdí, vždy "připadala směšná a archaická". Snaha vypořádat se s tímto přístupem ke hře pak Rychlíkovi umožňuje zcela novou interpretaci oproštěnou od zavedených klišé. Eva tak již není ryze tragickou hrdinkou, která je k sebevraždě "donucena" okolím a slabošským milencem, ale naopak sama se stává téměř negativním činitelem celého příběhu ve smyslu svého osobního sobectví, které ji až bezohledně žene k vytyčenému cíli. Je to ona, kdo vlastně rozbíjí hned dvě rodiny (svoji i Mánkovu), ona, kdo bezmezně a zaslepeně věří svému milenci, s nímž žije i přes pohrdání okolí. A proto ne společnost, ale vlastní prozření ji vede až k sebevraždě. Rychlíkova neotřelá interpretace tak umožňuje chápat Gazdinu robu z nového úhlu, jako "příběh lásky, která žene sama sebe do neštěstí". Nový text i samotná interpretace jsou pak zcela jistě jednou z kladných stránek celé inscenace.
Jednoduchá a přesto dokonale funkční scéna podporuje Rychlíkovu myšlenku oproštění se od patetičnosti příběhu, "falešného romantismu a pseudofolkloru". Tuto funkci ostatně plní i kostýmy (Markéta Oslzlá - Sládečková), které rovněž kombinují černou a bílou barvu a rezignují tak na zdobnost a bohatost slováckých krojů. Kostýmy zdobí jednoduché ornamenty, jež z látky pokračují na samotné tělo aktérů. Rychlík tak chce poukázat na folklór v jeho nejautentičtější podobě. Hudební složku inscenace zajišťuje hudecká kapela P. Mičky - autentická horňácká hudba zahraná živě na jevišti je dalším kamínkem do Rychlíkova pojetí folkloru v divadelním tvaru. Ten naplňují zajímavé herecké výkony - zejména ústřední trojice krajčírky Evy (Eva Novotná) a Mánka (Václav Vašák) a Evina manžela Samka v podání P. Halberstadta vytváří půdorys, na němž se střetává rozum, cit, zásady i společenské předsudky.
Představení jsme zaznamenali v listopadu 2009, režie televizního záznamu se zhostil B. Rychlík ve spolupráci s hlavním kameramanem Jiřím Kovářem a střihačem Jiřím Mikulou. Televizním divákům se tak dostává představení, kde scénografie, kostýmy, hudba, herecké výkony umocňují novou interpretaci tohoto klasického díla české dramatiky. < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 9.9.2017
Tak v každém případě hodnocení za pěkné písničky. To je jasné. Ale dál? Neshledal jsem vůbec nic na této divadelní hře, co by mělo být hodnoceno nějak nadprůměrně. Vesnické drama, jakých bylo napsáno desítky. Nic nového, nic překvapivého. Ano, herci byli dobří, ale proč to hodnotit jako kdovíco. Mně se to celé líbilo, ale tak nějak obyčejně.