Harrisonovy květy

Nejlepší válečný film z bývalé Jugoslávie,   který jsem viděl. Hodně smutné a reálné,lidi   se neponaučej a dokážou se k sobě chovat jak   prasata! Drobné nepřesnosti jako útěk kolem   odstřelovačů se dají překousnout, co mě po   letech začalo vadit je,že režisér musel do   filmu míchat, že jeden z nich je žid, to tam   absolutně nepatří!!

Kousek nebe uvnitř pekla
Tak drsně realistický, a přitom je v něm tolik   lásky. Téma reportérů ve válce není jen   jediným předmětem tohoto filmu, jak se mnohdy   odevšad dovídám – myslím, že to je mylné   tvrzení. Tento film je především o lásce, o   tom, co vše Sarah obětuje, aby našla a   zachránila milovaného manžela ze spárů   zuřivé občanské války. I když Harrisona   všichni považují za mrtvého, ona tomu odmítá   věřit. Jejíma očima pak sledujeme skutečnou   zkázu, jaké se může dopustit jedině válka a   Sarah poháněná silným citem a odhodláním v   té naprosté beznaději nakonec všem tvrdým   nástrahám odolá. Na každém kroku, v každém   záběru je cítit povzbuzující naděje. Tak   nádherný a silný film se jen tak   nevidí.

Čistá nádherná láska dvou lidí   vsazená do špíny, krve a hnusu občanské   války v bývalé Jugoslávii. To je jako kousek   modrého nebe uvnitř sžíravého pekla.