Hra na zajíčka

Černobílý materiál, debilní kamera a sprostě   rychlý střih udělaly z tohoto filmu pro mne   nekoukatelnou sračku. Kakofonie zvuků a pazvuků   drásala uši, když už nějaký slušný   záběr, tak v sekundovém prostřihu, tohle   „umění“ si vážení zasuňte tam, kam si   ona hlavní hrdinka nechávala zasunovat penis. A   nesrovnávejte se srbským filmem, tam to mělo   alespoň jakýs takýs děj a řád.

Roztěkané, bez myšlenky, bez vývoje, zato s   otravně zacyklovaným opakováním scén.   Nefunkčí a zbytečně dlouhé záběry o ničem   střídá BDSM, ovšem nenápadité, navíc   zprasené naspeedovaným střihem. Je zde spousta   scén s informativní hodnotou téměř nula -   jako by se člověk letící na sedačce   roztočeného kolotoče pokoušel přečíst si   noviny pohozené dole na zemi. Nářezová muzika   a kakofonie psycho-zvuků a ruchů jsou fajn,   všemi barvami hýřící, což ale moc neladí s   černobílým snímkem (dtto drogy, ty přece taky   nezpůsobují černobílé vidění světa, naopak   ještě barevnější). A opakované záběry   téhož děje? Čeho je moc ... Když vyleze   úchylný dědek s nabroušenou kudlou z kabiny   náklaďáku a jde dozadu do své   truck-torture-chamber a to ..., a to ..., a to   ..., a to ... a to celé se opakuje snad   patnáctkrát, než tam konečně dojde a vleze   dovnitř, tak to mě nijak nevystraší, jen   neskutečně nasere. Navíc „zajíček“   Rodleen Getsic - námět, hlavní role, produkce,   kostýmy – ta mě moc nepřesvědčila.   Nevěřil jsem jí ani jediné Jauvajs!, natož   Let me out! či Help! Viz oficiální text   distributora: „Tvůrci natáčení pojali coby   iniciační masochistický zážitek, takže   vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam   reálného týrání, jemuž se dobrovolně   podrobila hlavní aktérka.“ Aha... Čili   iniciace masochistky? A to mě má jako šokovat?   Ani náhodou. Těch pár hvězd hodnocení je jen   a jen pro Norwooda Fishera. Za to, s jakým gustem   toho saďoura zahrál. To bylo přímo na Agony   Oscara! :-) Ovšem pokud to nehrál, tak na   hospitalizaci (a hodně silné prášky).