Hrátky s čertem

Doktor Solfernus: Přece jen jsi hlupák, zemský červe!
Kabát: Úpisy!

Školastykus: Koukol se musí oddělit od zrna. Já jsem třeba čisté zrno,

Solfernus (směje se):
Nebuďte dětina, pane Kabát. S tím ohněm pekelným to jsou babské tlachy. A duše? Cha cha! Viděl jste někdy duši, pane Kabát? Mohu vám směle říci, že je to mnohem míň než pořádný rybí měchýř - takové pfff, nafouknuté nic! Zvážit ji nemůžeš, změřit ji nelze, chutná neslaně, nemastně, nevydává ani vůně, ani smradu.

Otec Školastykus:
Vůbec na nikom z té lidské sebranky mi už nezáleží! Co je mi do světa? Ať se každý postará sám o sebe, a je to!
Martin Kabát:
Tak vida, ty seš svatej..., ale lidskej nejsi, poustevníku.
Otec Školastykus:
Jakýpak cit! Koukol se musí oddělit od zrna - to je bez debaty. Podívej se na mne: já, například, jsem ryzí zrno. Na lidi musí být přísnost! "Mrskati je budeš metlami železnými...!" S takovouhle sentimentalitou bychom to daleko nedotáhli.
Anděl Teofil:
Ďábelská pýcha z tebe mluví, poustevníku! Nelidskou zpupností jsi oděl svoji duši! Vstupte, mocnosti pekelné!

(Martin Kabát vtrhne do pekla)
Čert:
Zemskej červe, co tu chceš se svou prašivou tělesností! Odnes to svý maso pryč, nebo...!

Káča (v pekle):
Já chci pořádnýho ženicha!
Martin Kabát:
Děvče nešťastný, tebe to vdávání ani v pekle nepřešlo?

Solfernus:
Láska, sympatie a takové pitominky - to přece není náš artikl.

Belial:
Padni, červe, na kolena, a klaň se velebnosti Jeho Veličenstva!
Martin Kabát:
Jen ne tak zhurta, milej pane, já jsem na to padání trochu moc tuhej v kolenou!
Belzebub:
To jsou dnes lidi...!
Martin Kabát:
V tomhle je celej váš kumšt: zpitomět lidi; udělat z nich ustrašený, zbabělý zvířata; mučit je tak dlouho, až ztratí rozum a všechny smysly. Vy si myslíte, že taky já hned změknu a zpitomím? Vy si myslíte, že poctivýho chlapa můžete jen tak zlehka ztumpachovatět, až vám bude poslušně žrát z ruky? Takovou hanbu sám sobě neudělám. Vaši moc jsem zlomil. A jestli chcete, půjdeme se prát!

Martin Kabát:
Prachsakra! Poustevníka jsem zachránil od pekla, loupežníka jsem zachránil od pekla... - a teď ho, s tebou, Káčo divoká, budu mít já sám!

Martin Kabát: Hej, povídám, loupežníku, copak je s tebou?
Sarka Farka: Dejte mě všichni pokoj, já už nejsem žádnej loupežník, já si tu přemejšlim ...

Lucifer: Co je to?
Belial: Živý maso.
Lucifer: Co tu chce ta umrlčina?!

král: Fuj! To je smrad ... V tom se nedá panovat.

Sarka Farka: Nejradši bych to loupežnictví položil, kdybych měl nějaký iný živobytíčko.
Martin Kabát: Když už ti to svědomí nedá spát, loupežníku, tak si najdi nějakou prácičku.
Sarka Farka: Dragoune, ty seš blázen! Já řeknu živobytíčko, a ty hned myslíš na práci. Vždyť já jenom proto se dal za mlada na to loupežnictví, abych nemusel nic dělat. Kdepak, na práci mý tělíčko stavěný není... To já si radši nechám to zlý svědomí.

Martin Kabát: Loupežníku! Polez ven!
Sarka Farka: Kterejpak bídák si to na mě votvírá hubu?

otec Školastykus: Nestydy nestydyté, ženské nemravné!
Lucius: Deset slečinek bych sváděl raději, než jednoho poustevníka!

Lucius: Dědek trouchnivá! Já mu vybírám nejjemnější soustíčka. Blondýnky, černé i do zrzava, tu pošlu outlou, tu zase baculatou, děvčata jako broskvičky. Ale dědek jen nadává a kritizuje.
Omnimor: No ...
otec Školastykus: Žena... Žena je nástroj ďáblův. To já znám, to já znám.
Lucius: To nemá z vlastní hlavy, to musel někde číst.
Omnimor: No ...

Sarka Farka: Ani hnout, chlape, sic máš kuli v játrech.

Princezna: To povím ve městě, jak si tady ten kobylkový program zpestřujete,

Princezna Dišperanda: (o nápadnících) Já si toho paviána puntičkovanýho nevezmu a basta!
Král: Ale holčičko, vždyť je to v dynastickém zájmu.
Princezna Dišperanda: Ani za nic! Všiml sis jeho nos? A jak mu odstávají uši.
Král: Ale jasný rozum a ohled na veřejné blaho...
Princezna Dišperanda: A huhňá, aby jsi věděl! Tak jaképak veřejné blaho.
Král: Chceš tedy pojmout za muže raději prince Isidora?
Princezna Dišperanda: Ani kdyby to byl poslední mužský na světě! Káča říká, že mu haraší na cimbuří.