Husiti

Jeden z nejvýraznějších českých tvůrců animovaných filmů Pavel Koutský po více než třicetileté úspěšné kariéře debutuje celovečerním filmem Husiti. Zvolil historické téma husitského hnutí, aby na něm poukázal na obecné principy všech revolucí i na rysy současné společnosti. Krkolomným příběhem diváky provázejí smyšlené postavy Mlhoše a Záboje, kteří se souhrou náhod stanou hybateli montypythonovsky pokroucených dějin. Do složitě vystavěné mystifikace, snažící se oslovit všechny a vším, autoři vedle nadmíry dialogů zasazují i písňová vystoupení muzikálového ražení. Těžko odhadnout, komu je tato „úsměvná“ komedie, dělající si legraci z dějin, určena. Způsob, jakým tvůrci naložili s historickými fakty a jak přivádějí na scénu historické osobnosti i z „budoucnosti“ bohužel není nijak zábavný, ale překotně upovídaný, pro menší diváky nepochopitelný a pro ostatní poněkud zmatečný. Děj se skládá z nesourodých epizod, ve kterých protagonisté, zchudlý rytíř Mlhoš a prospěchářský vesničan Záboj, zasahují do historie, když se stanou „spolupracovníky“ Jana Husa a později se ocitnou ve víru husitských válek. Známý odkaz Mistra Jana, že pravda vítězí, zde neplatí. Natáčení trvalo sedm let a film stál dvacet milionů. Přes dramaturgickou nejednotnost, slabý scénář a nepříliš vydařené písně, se v kontextu současné produkce díky výtvarnému a animačnímu provedení jedná o zcela mimořádný počin. A je možné v něm vysledovat momenty připomínající to nejlepší z Koutského krátkometrážní tvorby, opřené zejména o dokonalé načasování gagů a zřetelnou totální animaci.

-ph-, Filmový přehled 2013/12

Co když se klíčová pasáž našich dějin odehrála úplně jinak, než se nám snaží namluvit učebnice dějepisu? Co když se Mistr Jan Hus v Kostnici ani neohřál, natož aby shořel? Co když měl Jan Žižka víc než jen jedno zdravé oko? Animovaná komedie režiséra Pavla Koutského hravě boří mýty o husitské éře, když na piedestal historie místo kazatele a vojevůdce staví dva neskutečné poplety, kteří se proti své vůli stali hrdiny své doby. Jen to nikdo neví. Mlhoš je nemajetný šlechtic a Záboj chudý odjakživa. V jedné pražské hospodě je svedla dohromady náhoda a snaha aspoň na chvíli utéct před vlastními problémy (převážně s ženskými). Jako ideální pěšáky pro svou rafinovanou šachovou partii si je vybere Čeněk z Vartemberka, nejvyšší český purkrabí, který zručně lavíruje mezi panovníky Václavem IV. a Zikmundem (ač bratři, z hloubi duše se nenávidí), aby z toho měl on sám co největší prospěch. Když najme Mlhoše a Záboje, aby zavezli kacířského kazatele Jana Husa na kostnický koncil, netuší, že tím nastartuje lavinu, která nakonec možná smete i jeho. Mlhoš a Záboj totiž nejsou schopní splnit ani ten nejmenší úkol, což kompenzují typicky českou vychytralostí a uměním ztřeštěné improvizace, které zásadní měrou ovlivní průběh a výsledek husitských válek. Hus, Žižka a vlastně i celé dějiny se mají na co těšit.
Petr Lenděl

Dvojice fiktivních hrdinů – Záboj a Mlhoš prochází obdobím husitských nepokojů a ovlivňují nejdůležitější události doby. Ovšem v protikladu k tomu, jak byla tato historie interpretována. Záboj s Mlhošem se dokáží náhodně a většinou i proti své vůli připlést k těm nejdůležitějším historickým událostem. Ovšem nejsou jen svědkové doby a událostí či jejími glosátory. Stávají se účastníky dění, které aktivně ovlivňují.