Jana Eyrová

Příběh osiřelé Jane Eryrové začíná ve třicátých letech 19. století, kdy se dívka dostává z rodiny své zlé tety, kde po smrti rodičů žila, do internátní školy v Lowoodu. Příliš si však nepomohla. Ve škole musí dívka snášet všemožné ústrky od vychovatelů, zejména od staré slečny Scatcherdové. Přestože jsou ostatní dívky nabádány k tomu, aby se Jane stranily, sblíží se Jane s Helen, která spí na vedlejší posteli. Vinou nedbalosti vedení ústavu však Helen po čase podlehne těžké nemoci. Dospělá Jane se stane učitelkou a po dvou letech působení v Lowoodu opustí nenáviděnou školu, aby nastoupila na nové místo vychovatelky v Thornfield Hallu, kde se má starat o malého sirotka Adélu Varensovou. Při seznamování s domem, zaslechne Jane podivný smích, který správcová domu připisuje služebné Grace. O několik měsíců později se Jane stane svědkem nehody, kdy kůň, který uklouzl na ledu, shodí svého jezdce. Jane mu pomůže na nohy a večer se dozví, že to je majitel panství, Edward Rochester, který přijíždí jen občas. Muž Jane pochválí za kvalitní péči o Adélu a netají se uznáním, když vidí obrazy, které žena maluje ve volných chvílích. V noci opět slyší podivný smích a pak si všimne požáru v Rochesterově pokoji. Vzbudí opilého muže, který oheň uhasí a požádá Jane, aby o smíchu nikomu neříkala. Druhý den odjede muž na návštěvu k lordu Ingremovi s jehož dcerou Blanche se má zasnoubit. Podle Adély si ho však chce Blanche vzít pouze pro peníze. Jane si uvědomí, že se do Rochestera zamilovala. Vzápětí se stane svědkem dalších podivných událostí, když se v domě objeví údajný Rochesterův přítel Richard Mason. Ten je v noci za podivných okolností zraněn do ramene a Rochester, který mu vyčítá neohlášený příjezd, se ho snaží co nejrychleji dostat z domu pryč. Když Jane dostane dopis se zprávou o špatném zdravotním stavu své tety, vezme si volno a odjede ji navštívit. Musí však Rochesterovi slíbit, že se vrátí. Zdá se že muž v ní našel stejné zalíbení jako ona v něm. Když se po měsíci vrátí, má Rochester před svatbou, ale vyzná lásku Jane s tím, že se s Blanche nemilují. Požádá ji dokonce o ruku a ona, přes varování správcové, nabídku přijme. Svatební obřad však přeruší úředník, který prozradí, že Rochester je již ženatý. Rochester se rozhodne představit svou ženu Berthu. Žena je šílená a Rochester ji nikdy nemiloval. Ke sňatku s ní byl přinucen a poprvé svou ženu viděl až při svatebním obřadu, před patnácti lety. Jane se rozhodne Rochestera opustit i přes city, které k němu chová. V noci však záchvat Bertina šílenství dramaticky poznamená osud Rochestera a nepřímo i Jane.

Román Charlotty Brontëové (v češtině vydáván i pod titulem Sirotek lowwodský), jenž poprvé vyšel roku 1847, je stálým zdrojem filmových i televizních adaptací. Britsko-italsko-francouzská koprodukce Jane Eyre (1995) slavného operního a filmového režiséra Franca Zeffirelliho je přinejmenším jedenáctým převedením na plátno. Titulní hrdinkou oblíbeného literarního díla viktoriánské éry je odiřelá Jane Eyrová, která po letech strávených v neblaze známé lowoodské škole dospěje v nezávislou a inteligentní ženu. Předěl v jejím životě nastane, když se s nadšením ujme místa vychovatelky ani ne desetileté Francouzky na panském sídle Thornfield Hall. Majitel panství Edward Rochester zprvu zaráží dívku svou náladovostí a nepřístupností, ale když časem jeho cynismus, způsobený bolestnými vzpomínkami, ustoupí něžným citům, Jane se do něj zamiluje. On její lásku opětuje a po nabídce k sňatku se zdá, že romantický happy-end se blíží. Dávné prokletí ovšem situaci poněkud zkomplikuje. - Zeffirelli nijak neusiloval odpoutat se od naivity klasického příběhu a nepokusil se ani o hlubší psychologizaci postav; zato potlačil do pozadí nejsilnější prvek románu - tajemství, jež Rochester skrývá v jednom z pokojů rozlehlého domu. Filmu uškodil také dramaturgický skok v závěru, kdy zhruba třetina knihy byla zhuštěna do pouhých patnácti minut. Výsledkem je konvenční snímek, překvapivě postrádající atmosféru a dramatičnost. Lze však ocenit obsazení hlavní role Charlottou Gainsbourgovou, která není vysloveným ideálem krásy, ale odpovídá tak lépe než dřívější přdstavitelky svému literárnímu předobrazu.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled