Jen ho nechte, ať se bojí

Nesmělý zástupce lidové školy umění Aleš Brabec získal první cenu na hudebním festivalu, a tak dostane nabídku z pražského Divadélka v suterénu. Jeho ředitel Soukup právě potřebuje několik písniček pro chystaný muzikál a je ochoten udělat všechno, aby Alešovi vytvořil vhodnou atmosféru ke skládání. Skladatel se ale zamiloval do zpěvačky Marcely Malé a místo skládání jen zamilovaně hledí. Soukupova manželka Jitka tvrdí, že jeho inspirací je šok, což také ihned dokáže na předchozích písničkách. Soukup a divadelní mistr Čermák se rozhodnou vyrobit Alešovi tu správnou tvůrčí atmosféru a pustí se do vymýšlení inspirativních šoků. Metoda má úspěch, alespoň to tak zpočátku vypadá, a povzbuzená dvojice, doplněná o Marcelina bývalého snoubence Mydlocha, se pustí do dalších nepříjemných překvapení. Ať se však snaží sebevíc, finálová píseň stále chybí. Rozhodnou se proto pro opravdu drsný impuls a snaží se Aleše přesvědčit, že se stal vrahem.

Zdroj: Nova

POZOR SPOILER!!!

Hudební skladatel Aleš Brabec získá první cenu za svou skladbu. Tu zpívala zpěvačka Marcela Malá. A protože Aleš dostal odmítavý dopis od své dívky, kterou si měl brát, odjíždí s Marcelou do Prahy. Zde je již očekáván týmem divadélka „V Suterénu“, pro které bude komponovat. Jenže Aleši se nějak skládání nedaří. A to se nelíbí a Aleš je psychologicky proklepnut, je zjištěno, že se musí bát, nebo prostě leknout. Tím pádem je na něj narafičeno závaží, které dopadne tam, kde před chvílí seděl. A skladba je na světě. Jenže je potřeba dalších skladeb. Židle s gumovýma nohama, původně určená jinému, „rupne“ pod Marcelou a Aleš pro ni skáče do vody. Což je pro něj jako neplavce šok opravdu velký. Jenže ani to vedení divadélka nestačí a tak je připravena i sehraná vražda. Když Aleš objeví mrtvolu, prchá. Ukryje se u Marcely, kde za ním přicházejí z divadla a netuší, že dům začal ve sklepě hořet. Situace je velmi nebezpečná…

Filmy se liší podle žánru, podle toho, oč a jak v nich o to jde. Česká hudební komedie JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ patří k těm, při nichž může snadno dojít k nedorozumění. Není-li divák nebo kritik připraven, není-li ochoten, natož pak není-li schopen vnímat po svém právě zvolený žánr, vznikne rozpor a malér. Jen to totiž zdůvodňuje některé odsuzující hlasy a současně velký divácký ohlas v kinech. Komedie režiséra Ladislava Rychmana soustřeďuje už po mnoho týdnů vděčný divácký nával a diváci se baví. Právem? Podle mého ano. Ona ta komedie o nesmělém hudebním skladateli Alešovi, zpěvačce Marcele a jejich přátelích má něco do sebe, i když – ruku na srdce – neříká toho nijak zvlášť mnoho. Že by se tu zrovna hýřilo myšlenkami, to se nehýří. Ale na druhé straně, nebo současně tu jsou nikoli špatná místa upřímného humoru a dobré komiky. V závěru se to trochu přežene, ale i to ve zvoleném žánru bývá, takže ani to nevadí. Vadou na kráse mi poněkud připadá to, že se celý film skládá jakoby z jednotlivých docela dobrých „čísel“, výstupů, že však netvoří jednolitý celek. Ale možná, že bychom chtěli od tohoto druhu filmu příliš. Hudba Jiřího Bažanta a Jiřího Maláska má jako obvykle úroveň a jestli si nebroukáme při odchodu z kina melodii z filmu, je to proto, že ta závěrečná přece jen nepatří k nejlepším. Zato až uslyšíme například z rozhlasu některou z nemála písniček z tohoto snímku, vzpomeneme vděčně.

Režisér zvolil zcela osobité herecké obsazení. Stojí na třech hlavních protagonistech: Luďku Sobotovi, Miloslavu Šimkovi a Petru Nárožném, které doplňuje trochu přece jen odlišně Vladimír Menšík. Kdo má onu trojici rád, kdo oceňuje její a právě její humor, baví se i v kině. Kdo tyhle komiky rád nemá, bavit se nebude. Helena Vondráčková zpívá i hraje svou Marcelu tak dobře, jak jsme ji ve filmu snad ještě neviděli. Celkově nelze celé komedii vytknout nějaký nevkus, snad jen trochu příliš laciný „vtípek“ s pozdravy na schodišti, kdy skladatel zdraví efektní krasavici s psem „rukulíbám“ a domovnici opřenou o koště „práci čest“. To snad by přece jen být nemuselo, to má k vtipu dost daleko. Jinak však je celá postava potrhlého skladatele v podání Sobotově roztomilá a v jeho nelíčenosti i prostotě vidím jistý morální vklad jinak nepříliš náročného snímku. Poznamenejme ještě, že kamera Josefa Hanuše dovede v krásných barvách zachytit nelíčené a nevylíčitelné kouzlo Českého Krumlova i ostatních krajin, jak ve filmu hrají s sebou. Celkově tedy lze asi sotva mluvit o nějakém výrazném úspěchu, ale rovněž ne o neúspěchu. Vděčný ohlas v kině ostatně dokazuje, jak jsou takové filmy potřebné a jak je tudíž dobré se zabývat i zvyšováním nároků a kvality při jejich tvorbě.

KLIMENT, Jan. Není proč a čeho se bát. Česká barevná hudební komedie. Rudé právo. 1978, roč. 59, č. 295 [14. prosinec], s. 5. [upraveno]

Na Lidové škole umění v Českém Krumlově působí mladý hudebník, jehož skladatelský talent se probouzí vždy ve chvílích ohrožení života nebo i v jiných nebezpečných případech. Brabcovo skládání má úspěch na místním festivalu, a tak je angažován jako posila populárního pražského hudebního divadélka, kde vystupuje i zpěvačka Marcela, která ráda pomáhá sympatickému začátečníkovi. Blíží se premiéra a do nového představení chybí ještě několik hudebních čísel... Lehce naznačený děj a několik písniček - jen průměrná zábava.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu