Kapitál

PROCESOR!
Za mě to takovej nářez nebyl i když pan   Elmaleh toho arogantního hajzlíka zahrál   dobře, tak mi na filmu vadily jiný věci.   Především děj, který měl být   nervydrásající se jaksi nedostavil. Nový pan   prezident musí, aby dokázal, že je hoden místa   propustit tisíce lidí, to je normál žádný   drama. Vždycky když sleduji tu nabubřelost si   říkám z čeho pramení. Pořád je to jen   člověk. Není nic jednodušího než chodit na   porady a tvářit se důležitě. Když je krize a   nůžky se rozvírají, tak se musí člověk   postarat sám o sebe a to on umí,S! proto se   nechá vydírat podvyživenou smažkou-pardon   modelkou, která ho může kdykoli   zkompromitovat.S! A závěrečný   "drama" s koupí černého petra a   znehodnocení firmy a následný zisk z transakce   se učí už na základce. Nicméně konec   překvapivý není. Téma je to sice atraktivní,   ale zpracování bylo horší.

Očekávání, že budu chtít ztrestat alespoň   svoji bankovní pobočku a začnu si pomstychtivě   cpát peníze do matrace, se naplnění ani   nepřiblížilo a takový nasírací námět by to   byl! Všechno, co člověk tak nějak podvědomě   tuší, je mu sděleno hrubě nezajímavou formou   skrz nudného suchara, co si za svoje miliony   neumí pořídit ani luxusní poběhlici - k   smíchu!... a náznaky emočních aktivit vydoluje   jen ve svých srandovních bleskových   představách! Přehlídka morální zkaženosti   nehrozí ani od party bankovních dinosaurů, co   jsou od sebe k nerozeznání, až na Byrnea, ten   je zde ovšem natolik tragický, že byste ho zase   raději nerozeznali... a tak to chodí ve všech   rovinách, včetně té rodinné - nuda jak u   přepážky ve Spořce a jako bych i mezi tou   úřední mluvou zaslechla řehtat nějakého   šimla, či co... Za dvě, Costo-Gavrasi, a to jen   díky tomu, že jsem se dobře vyspala.

Film mě zaujal a nejen proto, že jsem pracoval   deset let v bance. Příběh je částečně pojat   politicky z levicového pohledu, jak už to u   režiséra Costy-Gavrase bývá. Téma bankovních   operací a spekulací se zevšeobecněno a spíše   naznačeno na jednom konkrétním případě   jedné banky. Taková svinstva se dějí všude   stejně a tak pravdou je v závěru provolání   znovu zvoleného ředitele banky Phoenix Marca   Turneuila: "Jsem novodobý Robin Hood.   Bohatým budu dávat a chudým brát". Neboli   banky dělají bohaté bohatšími a chudé   chudšími, což platí i u nás.