Kaviár jen pro přátele [TV inscenace]

Čtyři páry, několik   interiérů a úžasná sonda   do mezilidských vztahů.   Dobře napsané, výborně   rozdané charaktery a   především skvělá Jana   Štěpánková, která -   račte si všimnout - nepustí   cigáro z ruky. Poslední   Somrova krátká věta před   titulkem Konec mluví za vše.

Skvělá studie   „kamarádských“ vztahů,   a i dobře zahraná. Jenže je   to přece jen pouhá   inscenace, a tak více dát   nemohu.

Tuhle hru bychom už mohli   považovat za poklad   televizního archivu. Hra o   různě motivovaném   přátelství je tak skvěle   obsazena (alespoň z   dnešního pohledu), že si   zaslouží vysoké ocenění.   Děj samotný bude dnešnímu   divákovi cizí, i když ...   Zase tolik ne. Dnes jsou   hodnoty trochu jinde.   Skutečné přátelství je   vždy k nezaplacení.

Nejlepší prezentace   charakterů člověka v rámci   přátelství už od mladých   let. Čestnost, upřímnost a   sobectví. Tyto tři   vlastnosti tu dostanou   pořádný záhul. Ano,   všichni se znají, jeden na   druhého nedá dopustit a   všichni se navzájem před   každým chová jako   nejlepší přítel. Avšak v   jádru duše každého je to   přesně naopak. Každý se   snaží být nad druhým   lepší, úspěšnější,   majetnější a dokonce se   snaží i jeden na druhém   vydělat. Ano, z očí do   očí se na sebe usmívají,   ale potom se jeden nestačí   divit, co si kdo o druhém ve   skutečnosti myslí. Takže   jak to je. Jeden manželský   pár si chce půjčit jistý   finanční obnos na nákup   chaty. A strhne se něco, co   většinou v pozadí bývá   utajeno. Životní etuda   platící za každé generace   bez výjimky. A co víc,   pozná se někdo z diváků v   nějaké postavě?

Fantasticky vymyslený TV   film, perfektné dialógy,   vynikajúci scenár a krásne   vystihnuté povahy   jednotlivých osôb. Hra so   slovíčkami, vtipné   komentáre, skvelé obsadenie   a výborné výkony. Závisť   a priateľstvo. Ide to   dohromady ? Všetci sa akoby   držali hesla: "Urobme im   radosť tým, že neprídu na   to, že my sme to mysleli   úplne ináč, ako si to oni   vysvetľujú."

Moc hezká inscenace,která   ilustruje vlastnosti české   povahy zejména za   totality,kdy motorem většiny   konání bylo vyrovnat se   těm,kterým závidíme a   zároveň je potrestat za   to,že mají více.Ale   myslím,že je aktuální i   dnes.