Obsah filmu Kdo to tam zpívá
Den před útokem německých fašistů na Jugoslávii. Vysloužilým autobusem společnosti Krstić a syn cestuje do Bělehradu skupina lidí. Stokilometrová cesta se z důvodu nepředvídaných událostí prodlouží na celých dvacetčtyři hodin. Informace o dramatických událostech pronikají do autobusu…
Autor/Zdroj: IX. FEBIOFEST
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 11.10.2014
Tragikomedii režiséra Slobodana Šijana bych i já zařadil do zlatého fondu bývalého jugoslávského filmu, který mě dodnes dokáže překvapovat. Také i já budu vždy vzpomínat na dva malé cikány, kteří kolorují příběh svým zpěvem a posunují děj (smolař já jsem od malička, proto zpívám písničky). Prostě hudba je jedinečná. Nikdo z pasažérů rozhrkaného autobusu netuší, jaké tragické události se blíží. Ve filmu se neustále střídají komické a tragické situace tak, jak to dokáže jenom balkánská kinematografie. Největší role připadla Pavle Vujisičovi, který se jí zhostil náramně.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 18.8.2009
Tento film má právem tak vysoké hodnocení, k němuž se ráda připojuji. Jedná se vlastně o jeden z mála snímků, které jsem z provenience bývalé Jugoslávie měla možnost vidět. To je, myslím, velká škoda. V kinematografii Balkánu (stejně jako např. v kinematografii polské) by se jistě dala vystopovat další hodnotná díla, která současnému divákovi mohou co nabídnout. A to říkám i jako poměrně velký příznivec komerční tvorby.
Film Kdo to tam zpívá má naprosto fascinující zpracování. Co mě fascinovalo asi nejvíc, je různorodost figurek postav – ani jedna není zcela černobílá, tedy buď kladná či záporná. Dopouštějí se absurdních situací a projevů v chování, nad nimiž nenacházíme bližší vysvětlení. Jako příklad uvedu scénu, která mne zaujala nejvíce. Jedná se o moment, kdy průvodčí v autobuse poručí zastavit vozidlo. Řidičem je jeho syn. Důvodem k zastavení je chování jednoho z pasažérů. Průvodčí jej chce vyhodit z autobusu na celkem opuštěné planině, kde se však zčistajasna objeví muž. Chce nastoupit do autobusu, ale průvodčí mu to nedovolí. Argumentuje, že v místě, kde se nacházejí, není zastávka a vzít pasažéra je porušením předpisů. Doporučí muži, aby doběhl 200 metrů na místo, které je vedeno jako oficielní zastávka. Tomu nezbývá nic jiného, než klusat podél autobusu, aby do něho mohl na daném místě nastoupit…
Je to ukázka naprosté absurdity. Proč průvodčí muže odmítl nabrat, když autobus sám poručil zastavit ze zcela jiného důvodu? To je právě ono – i v reálném životě se setkáváme s figurami a jednáním, které nám přijde naprosto absurdní a odporující si…Vybavil se mi moment z nedávné doby. V autobuse dnešních dnů jakási mladá žena chtěla po šoférovi zastavit mezi dvěma vesnicemi, kde se stavět nesmí. Nebylo by nic jednoduššího, aby šofér té paní slušně řekl, že toto není možné, neboť jde o závažné porušení předpisů. On se však zachoval naprosto naopak – té ženě zastavil na požadovaném místě a ve chvíli, kdy otevíral dveře, řval na celý autobus, aby si už nikdo něco takového příště nezvykal. Ale proč? Její prosbu přece mohl hned slušně odmítnout a každý by pochopil, že nechce riskovat nejen porušení svých povinností, ale i bezpečnost pasažérů. Zcela absurdně však prosbě vyhověl, ovšem s arogantním komentářem…
Proč to vlastně píšu? Jen jsem chtěla přiblížit své pocity, jaké ve mně film Kdo to tam zpívá vyvolal. Je o lidech, o životě, poukazuje na různé schválnosti a nelogičnosti, kterých se dopouštíme. Je jakousi jejich karikaturou. Výborně je též vykreslena atmosféra válečných let…strach z válečného konfliktu, který do jejich země dorazil o den později, možná také vyvolával chování zcela jiné, než by projevovali za normálních okolností. Závěrem ještě potvrzuji slova kolegyně Mlapisky – zajímavým prvkem je bezesporu dvojice mužů, kteří doprovázejí film svými pěveckými vstupy. Film – dle mého názoru – má mnoho co nabídnout současnému divákovi, v tom tkví jeho nadčasovost a poselství.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 7.8.2007
Tvůrci z bývalé Jugoslávie mě pořád nepřestávají fascinovat. Mají totiž mimořádný talent. Talent pro spojení čirého zoufalství a jedinečného humoru – aspektů, které dokážou vzájemně proplétat a kombinovat. Často proto nevím jestli se mám u jejich filmů dřív smát nebo brečet. Pokud se směju, tak mi úsměv obvykle mrzne na rtech. To platí i pro tento úžasný snímek, který je plný absurdních situací a velmi pozoruhodných, zábavných, více či méně bizarních postav. Film má ale i jiné poselství, odráží se zde i nedostatky lidských povah, pod nálepkou vynikajícího humoru je tedy cítit i satirický podtext, protože všechny postavy jsou tak neuvěřitelně lidské a vynikají právě tím, co je pro člověka jako takového typické. Velmi mě zaujala i dvojice cikánů, která film jakoby hudebně doprovází, jejich hudba skvěle zapadá do děje a je stejně nezapomenutelná jako celý snímek.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 19.12.2006
Jeden z nejlepších jugoslávských filmů, který jsem kdy viděl. Vtipná i hořká komedie odehrávající v době, kdy Německo napadlo Jugoslávii. Děj začíná kdesi v Srbsku na jaře roku 1941. Sledujeme osudy různých postav, které dohromady svedlo společné cestování autobusem na Bělehrad. Film je jakousi roadmovie. Film přináší nejen hořké životní situace, ale i inteligentní humor.
Reklama
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film